Život po životě

Scénář jak od patnáctiletého dítěte s omezeným pohledem na svět. Film, který neví, co chce vlastně sdělit, kam a jak se ubírat, a postrádá přesah (který mám u eastwoodovského formátu právo čekat). Bylo by úplně jedno, kdyby trval 90, nebo 200 minut. Jenže co je nejhorší, ono to docela příjemně uteče a moc dobře se na to dívá - což může mít řadu příčin a žádná z nich nemá blízko k objektivitě. Těžce hodnotitelná vynikající průměrnost. (28.02.2011)

Clint Eastwood a film, který se zabývá smrtí a o tom, zdali skutečně existuje "život po životě"? Tak to musí být film roku, sem si říkala. Bohužel se tak nestalo a mě čekalo velké zklamání. Eastwoodovi podkopává nohy především scénář, film jako takový totiž rozhodně není vůbec špatně natočen. Největší problém Hereafter je ten, že dané téma je naprosto nevyužité a přitom mělo tak velký potenciál a ještě k tomu za kamerou Clinta Eastwooda, čekala jsem emocionální nálož a ono nic, toto je snad první film Clinta za poslední dobu, který mě emočně vůbec nedostal. Nejvíce mě bavila dějová linka s Georgem v podání skvělého Matta Damona. Já rozhodně doporučuji se na film podívat, není to ztráta času, mě jen po skončení filmu strašně mrzelo to, že ten úžasný potenciál, který v sobě film ukrýval, vyšuměl úplně do ztracena a i já musím přiznat, že se jedná o nejslabší Clintův film, co jsem viděla. Není to však úplně vina Clinta, tady za to může především ne moc dobrý scénář a špatné uchopení celého tématu. (03.03.2011)

Celkem mě to zaujalo hned ze začátku. Zajímavé zpracování a celkem dobrý příběh. Bohužel konec to zkazil a to vskutku monumentálně. Rozuzlení příběhu s tím malým klukem bych ještě vzala, ale to s tou reportérkou už bylo hodně přitažené za vlasy. Někdy by bylo lepší utnout filmy čtvrt hodiny před koncem, tenhle film by to rozhodně potřeboval. 3* (05.08.2014)

Z tohto filmu mám rozpačité pocity, pretože mám dojem, že v Eastwoodovom pojatí je ústredná téma potlačená do úzadia a na povrch opäť vystúpili medziľudské vzťahy, ktorým ale chýba väčšie zaujatie. Život po živote je len radou dlhých, chvíľami nezaujímavých dialógov, ktoré sa náznakovo dotýkajú motívu života po smrti. Typická eastwoodovská "naťahovanina", ktorá mi pri iných jeho filmoch neprekáža, no tento námet si jednoducho zaslúžil väčšie rozpitvanie, nie len prepojenie ľudských vzťahov na štýl Allena alebo Inarritu. Pekné, celkom tragické osudy postáv mi, bohužiaľ, po čase vyšumia z hlavy vďaka monotónnemu režisérskemu pojatiu (kto očakáva klasickú dialógovú drámu, môže byť spokojný, osobne ma viac zaujala dejovo pohotovejšia snímka Hráči so smrťou s Juliou Roberts). Pochváliť ale musím skvele natočenú, mrazivú úvodnú sekvenciu tsunami a herecký výkon Damona, ktorý je dobrý všade, kde sa objaví. (17.08.2011)

Toto téma šlo pojmout dvěma způsoby. Jeden je diváka citově vydírat a násilně mu vtloukat do hlavy „jediný správný“ názor, že jsme všichni slepí a ti, jež nazýváme šarlatány, mají opravdu mimořádné schopnosti, přesahující naše chápání. Anebo celý fenomén ukázat v lepším světle, kdy v některých případech opravdu jde o poslední a jediný způsob, jak se vyrovnat se smrtí někoho blízkého, resp. přestože „víme“, chceme věřit. Eastwoodova novinka naznačuje způsob druhý (jak bych u něj čekal), ale po(s)tupně se přelévá v první. Jednotlivé příběhy jsou schematické, vykonstruované a shází jim živěji napsané i zahrané postavy. Část o mužském médiu, znaveném svým darem a vším, co přináší, má potenciál (všechna schémata jsou na správném místě – sympatický, nenápadný hrdina, téma odpovědnosti a přijmutí své podstaty, romantická linka na obzoru) a dokonce příjemně civilního Matta Damona, ale nemá šanci doznat řádného tvaru ani prostoru, když Eastwood neustále utíká k těm dvěma zbylým. V závěru je navíc všechny velmi hrubě spojí a dochází ke zrodu jakéhosi příběhového Frankensteina, snad jakousi osudově mytickou romantiku, jejíž původ, přemostění ani smysl nejsem schopen dohledat. (10.03.2011)