Stalingrad

Hodně deziluzivní pohled na bitvu u Stalingradu očima těch, kteří ji prohráli. Na hrdinství není místo, není místo na ideály a víru v Říši. Jediné, na čem záleží, je přežití. Ale to je u Stalingradu spíše fikcí. To, že na Volze trpěli nejen hrdinní rudoarmějci, ale v závěrečné fázi bitvy především německé jednotky, je tu zachyceno se vší otevřeností a neúprosností, přičemž ale nedochází ke zbytečné heroizaci. Ba naopak. V bitvě, ve které byly desetitisíce mužů obětovány zbůhdarma se nejvíce vyjevil paradox války – ti, kteří je vedou, trpí ze všech nejméně, na šachovnicích umírají jen nevinné figurky. Přesně to film Stalingrad zachytil dokonale. Obsahem lepší, než deset vojínů Ryanů v jednom šiku, ale bohužel, po stránce technické "prostě jen německý film". A to je vidět – zejména v první třetině, kdy masové scény nepůsobí nijak přesvědčivým a dechberoucím dojmem. Jakmile se však pozornost zaostří už skutečně na zoufalý hlouček "živých mrtvých" vojáků, patří Vilsmaierův film k tomu nejlepšímu, co válečný žánr nabízí. (27.01.2004)

Dle mého názoru slabý film. Téma Staligradu se nechalo jistě uchopit záživnějším způsobem. Byla-li to nejdůležitější bitva 20. století (a asi byla), jak se píše na počátku filmu, tak potenciál byl trestuhodně nevyužit. Ani herecky se nekdo nepředvedl, ba naopak jsem měl opačné pocity. Jako divák jsem se nudil, celá film byl zpracován neosobně a děj mi byl vlastně jedno. A to je špatně. (26.07.2010)

Nechápu, jak je možný, že mi tenhle neprávem opomíjenej válečnej film unikal 30 let. Samozřejmě se natočily válečný filmy, který jsou na tom líp po technický stránce, jsou v nich pompéznější bojový scény, hrajou v nich lepší herci, atd... Ale Stalingrad má v sobě takovou syrovost, kterou třeba v americkejch válečnejch filmech jaksi postrádám. Vadilo mi, že jsem se dost ztrácel v postavách. Postav je tam poměrně dost a tak od půlky jsou všichni vesměs zahalený v čepicích a šálách, takže je těžký je od sebe rozeznat. Takže bezpečně jsem poznal snad akorát Karla Heřmánka a Leontýnku Danu Vávrovou. Ale zrovna tohle je film, na kterej se určitě podívám někdy časem znovu, takže třeba na druhej pokus už se v postavách zorientuju líp. Silný 4 hvězdy. (14.12.2023)

Vojna je svinstvo. Akákoľvek vojna. Nie je v nej len hrdinstvo a zbabelosť, ale aj niečo medzitým. A o "medzitým" hovorí tento film. Je to pohľad na vojnu z "druhej" strany. Z pohľadu radových nemeckých vojakov. Asi sa pri točení vojnových filmov nedá vyhnúť tomu, aby si každá strana prikrášľovala históriu po svojom, ale aspoň je čo porovnávať. Ku kladom snímku patrí to, že nie je prehnane akčný, ale aj pri svojej prílišnej dÍžke mi v ňom niečo chýbalo. Niečo, čo by ho urobilo presvedčivejším. Žeby mohutná hudba zo starých ruských vlasteneckých filmov? Neviem. ***1/2 (01.03.2004)

Na Stalingradu je vidět, že jeho rozpočet sice smutně pošilhává po kamarádu ve zbrani Ryanovi, což vynikne hlavně v bojových scénách, ale téměř ve všem ostatním stojí nad ním. Ve Stalingradu není místo na sentiment, nejsou tu samí hrdinové, vojáci mají strach, selhávají. Boje v budovách jsou mnohem osobnější, nepřítel je často na dosah ruky a v nepřehledné situaci spácháte i tu nejhorší chybu. A postavy se vyvíjejí. Vojáci prožívají deziluzi, mění se v trosky fyzické i psychické. Rozklad morálky, těl, vojenského tělesa i jedince jde ruku v ruce. Nevím proč, ale z nějakého důvodu je západní filmová fronta jinačí než ta východní. Sice stejně krvavá, ale tak nějak hezčí. Vilsmaier, či spíše scénárista, si však jedno přikrášlení neodpustil. Páchají-li totiž Němci nějaká zvěrstva, nikdy to nejsou hlavní hrdinové. Ukázal nám, jak válka dělá z lidí trosky, ale neukázal nám, jak se rodí monstra. (15.09.2008)