Příběhy slavných

Na rozdíl od Adiny Mandlové, která ve své Knize byla velmi upřimná mně Lída Baarová přijde velmi pokrytecká. Za každou cenu chce být za hezkou a hlavně slušnou. Nikdy nic neřekla, nebo nedala najevo naplno. V tomto případě děkuji tvůrcům, že ji ukázali trochu v jiném světle (viz vzpomínky p. Högra a její červené víno atd...) (14.02.2014)

Desítky slavných uměleckých osobností, převážně z řad hereckých, ve vzpomínkách svých přátel a blízkých příbuzných tak, jak je ze svého pohledu vnímali oni. Ve filmech, v televizi a na divadle hráli komické, tragické, zkrátka vážné a nevážné role, ale v osobním životě to vždycky nebyli takoví baviči nebo fanfaroni, ale často rozervaní bohémové, štváči anebo docela obyčejní lidé, kteři svoji hereckou profesi uměli zatraceně dobře. Jakou masku vlastně skutečně nosili, když zrovna nehráli? Na to už odpoví tahle dokumentární série. Výběr osobností poměrně bohatý, ale na některé se nedostalo, a kteří by třeba konkrétně zajímali mě, protože o nich není tolik známo (Drbohlav, Faltýnek, Vicena, Besser, Geprtová, Jerneková aj). Z těch, co byli k mání, se dalo vybrat určitě spolehlivě, ale většinu z toho, co se v dokumentech objevilo a bylo o nich uvedeno, jsem už znal, anebo nějaký určitý obrázek o té či oné osobnosti, jsem už dávno utvořený měl. Takže z tohoto hlediska se neudálo nic tak extra překvapivého. Netvrdím však, že by tímto série dokumentů pozbyla na zajímavosti. Každá z představených osobností byla nějakým způsobem zajímavá, charizmatická, výjimečná a něco ve svém oboru dokázala. To "něco" z nich se zachovalo v bezpočtu filmech, v televizní nebo divadelní tvorbě a stále je nesmazatelně zapsáno vysokou kvalitou, ke které se diváci rádi vracejí. Proto je dobré, připomenout si jejich umělecké životy napěchované do této dokumentárné série. Jejich velikášství se už do dokumentu nevešlo a v podstatě ho ani pojmout nemohl. Bylo totiž v nich samotných a odešlo spolu s nimi. Mé hodnocení: 60% (23.01.2014)

Pre filmových fanúšikov je to veľmi cenný dokument o najvýznamnejších českých herečkách a hercoch. Z výpovedí ich priateľov, známych, kolegov, rodiny a s použitím ukážok z filmových diel, v ktorých si zahrali, vytvorili autori dokumentárneho seriálu "Príbehy slávnych" obraz o živote týchto umelcov. Zaujímavý televízny dokumentárny cyklus. *** (10.12.2009)

Výborně zpracovaný dokumentární seriál s ukázkami z filmů nejznámějších hereckých postav českého filmu a divadla, proložený postřehy a vzpomínkami dosud žijících pamětníků. Osobně mě zaujal díl vzpomínající na vynikající herečku Jiřinku Šejbalovou. Je radost ji vidět nejenom ve filmových záběrech ze soukromého života, ale i v nespočetných rolích. Totéž platí o spoustě dalších hereckých veličinách českého plátna či divadelních prken. Díky za "Příběhy slavných". Mladší generace má takto možnost seznámit se blíže s našimi skvělými herci. (15.10.2009)

Velké nafouknuté nic. Asi tak bych shrnul tento pofidérní volný cyklus medailonů, či spíše jejich nepovedených náhražek, populárních i zapomenutých osobností domácí kultury, především z oblasti filmu a divadla. Cílený komerční nátěr a povrchní zájem samotných tvůrců dává maximální průchod veškerým možným i nemožným renoncům, fámám, fabulacím, omylům, někdy dokonce lžím, jež jsou tu podávány s okouzlující přesvědčivostí svých interpretů. Z nepochopitelných důvodů je cyklus pravidelně propojován rozhovory s lidmi, kteří povětšinou neměli s danou osobností nic společného nebo ji zaregistrovali až v období, které není objektem dokumentu; stejně liché a v podstatě bezobsažné jsou vhledy filmových a divadelních historiků, popřípadě dalších osob shodného zaměření, jež se namísto objektivního a konstruktivního komentáře mnohem raději pouštějí do nechutného pozérismu (Taussig, Jiras, Wolf a další) anebo jsou ustanoveni oficiální hlásnou troubou všeobecně známých informací, přebraných z kvantového množství memoárového odpadu (Ondřej Suchý). Fakta předkládaná v kontraproduktivním směru a naprostém chaosu, základní záměny fotografií, chybné identifikace, neadekvátní výběr filmových a televizních ukázek na úkor těch méně medializovaných, nulová invence jednotlivých režisérů, stále se opakující prostřihy pražských exteriérů (skutečně nemáme jiná panoramata, než ta s Národním divadlem, popřípadě třpytící se Vltavou?). Nenapadá mě jediné pozitivné hodnocení. Domnívám se, že prapůvodním cílem takového formátu by měl být komplexní přehled tvůrčí (!) činnosti zvolené osobnosti, nikoli volné pole působnosti pro medializaci bulvárních historek a subjektivních názorů kohokoli. Není nejmenší důvod opakovat již dávno řečené, popřípadě napsané. (16.10.2009)