Příběhy slavných

Vzpomínkové cykly mají zkrátka tu nevýhodu, že těch, jichž se daná epizoda týká, už se zeptat nemůžem. Nataša Gollová: Brněnská rodačka z jejíhož projevu cítím dostatek radosti, šarmu, čistoty a kapku té ztřeštěnosti. Život, jenž započal prozářenou pohádkou, skončil jako osamělá balada. A taky hrála Lízu. Lída Baarová: Skvostná Dívka v modrém pro kterou krása a sláva představovala prokletí. Oldřich Nový: Prostě Kristian. (12.10.2015)

Civilní styl dokumentu mě vůbec nevadil, potěšila mě spousta zajímavých faktů, např. okolnosti smrti a méně známé osobní tragedie. Výborný díl o Daně Medřické, kde mi až slza ukápla a také o Adině Mandlové. Tento cyklus je asi to jediné, co se z tvorby studia Ostrava dá sledovat. (A kromě verbala asi to jediné, co vůbec kdy v souvislosti s Ostravou stojí za zmínku) (17.09.2012)

Naška, slečna z dobré rodinyDokument, který zachází ještě dál než než zcestná teorie hvězdného tria Mandlová-Baarová-Gollová. Hned na začátkuse divák dozví, že Baarová vůbec a Mandlová, ač měla hezká ramena, tak nebyla ta dáma z vyšší společnosti, takže taky nepřichází v úvahu. Nesmysl! Minimálně proto, že v Československu bylo mnoho schopných hereček s talentem a na Gollové toho nebylo o nic víc zajímavého než na ostatních. Je sice pravda, že je skvělé získat výpovědi lidí, jako je Eva Gérová, Zita Kabátová nebo Otakar Vávra, které jsou zajímavé a něčím přínosné pro informační hodnotu filmu, ale to ovšem není důvod pro přítomnost některých jiných osob. Nepochopil jsem, proč se zde objevil Vlastimil Harapes, aby nám jen řekl, že má rád Gollovou. A třešničkou na dortu byl samozvaný odborník Aleš Cibulka, který si akorát na podobných dokumentech a záležitostech snaží postavit kariéru a vůbec mu nevadí, že jeho knihy o Nataše Gollové obsahují faktografické chyby a dá se snadno předpokládat, že tento snímek je z velké části jeho dílem. Pokud tomu tak je, tak by se Cibule měl smažit. Jsem Vaše LjubaSuchá Ljuba to být nesmí, a to ani se psíma knedlíkama, nohou za krkem a bradavicí přes půl tváře. Zvlášt, když se pak ještě vydává za Hadinu. Gumice na Sucháče! (20.10.2009)

Výborně zpracovaný dokumentární seriál s ukázkami z filmů nejznámějších hereckých postav českého filmu a divadla, proložený postřehy a vzpomínkami dosud žijících pamětníků. Osobně mě zaujal díl vzpomínající na vynikající herečku Jiřinku Šejbalovou. Je radost ji vidět nejenom ve filmových záběrech ze soukromého života, ale i v nespočetných rolích. Totéž platí o spoustě dalších hereckých veličinách českého plátna či divadelních prken. Díky za "Příběhy slavných". Mladší generace má takto možnost seznámit se blíže s našimi skvělými herci. (15.10.2009)

Velké nafouknuté nic. Asi tak bych shrnul tento pofidérní volný cyklus medailonů, či spíše jejich nepovedených náhražek, populárních i zapomenutých osobností domácí kultury, především z oblasti filmu a divadla. Cílený komerční nátěr a povrchní zájem samotných tvůrců dává maximální průchod veškerým možným i nemožným renoncům, fámám, fabulacím, omylům, někdy dokonce lžím, jež jsou tu podávány s okouzlující přesvědčivostí svých interpretů. Z nepochopitelných důvodů je cyklus pravidelně propojován rozhovory s lidmi, kteří povětšinou neměli s danou osobností nic společného nebo ji zaregistrovali až v období, které není objektem dokumentu; stejně liché a v podstatě bezobsažné jsou vhledy filmových a divadelních historiků, popřípadě dalších osob shodného zaměření, jež se namísto objektivního a konstruktivního komentáře mnohem raději pouštějí do nechutného pozérismu (Taussig, Jiras, Wolf a další) anebo jsou ustanoveni oficiální hlásnou troubou všeobecně známých informací, přebraných z kvantového množství memoárového odpadu (Ondřej Suchý). Fakta předkládaná v kontraproduktivním směru a naprostém chaosu, základní záměny fotografií, chybné identifikace, neadekvátní výběr filmových a televizních ukázek na úkor těch méně medializovaných, nulová invence jednotlivých režisérů, stále se opakující prostřihy pražských exteriérů (skutečně nemáme jiná panoramata, než ta s Národním divadlem, popřípadě třpytící se Vltavou?). Nenapadá mě jediné pozitivné hodnocení. Domnívám se, že prapůvodním cílem takového formátu by měl být komplexní přehled tvůrčí (!) činnosti zvolené osobnosti, nikoli volné pole působnosti pro medializaci bulvárních historek a subjektivních názorů kohokoli. Není nejmenší důvod opakovat již dávno řečené, popřípadě napsané. (16.10.2009)