Příběhy slavných

Vzpomínkové cykly mají zkrátka tu nevýhodu, že těch, jichž se daná epizoda týká, už se zeptat nemůžem. Nataša Gollová: Brněnská rodačka z jejíhož projevu cítím dostatek radosti, šarmu, čistoty a kapku té ztřeštěnosti. Život, jenž započal prozářenou pohádkou, skončil jako osamělá balada. A taky hrála Lízu. Lída Baarová: Skvostná Dívka v modrém pro kterou krása a sláva představovala prokletí. Oldřich Nový: Prostě Kristian. (12.10.2015)

Výživné vzpomínání na české umělce. Člověk si až po jejich smrti uvědomí, jaké "klenoty" ztratila naše republika. Spousta osob musela zvládnout různé překážky, které život přináší každým dnem. Někdo se s nimi vyrovnal hůře, jiný zase lépe. Tím chci říci, že bychom si měli vážit každého dne v životě, neboť nikdo z nás neví, kdy zasáhne osud. (16.01.2012)

Pre filmových fanúšikov je to veľmi cenný dokument o najvýznamnejších českých herečkách a hercoch. Z výpovedí ich priateľov, známych, kolegov, rodiny a s použitím ukážok z filmových diel, v ktorých si zahrali, vytvorili autori dokumentárneho seriálu "Príbehy slávnych" obraz o živote týchto umelcov. Zaujímavý televízny dokumentárny cyklus. *** (10.12.2009)

Na rozdíl od Adiny Mandlové, která ve své Knize byla velmi upřimná mně Lída Baarová přijde velmi pokrytecká. Za každou cenu chce být za hezkou a hlavně slušnou. Nikdy nic neřekla, nebo nedala najevo naplno. V tomto případě děkuji tvůrcům, že ji ukázali trochu v jiném světle (viz vzpomínky p. Högra a její červené víno atd...) (14.02.2014)

Velké nafouknuté nic. Asi tak bych shrnul tento pofidérní volný cyklus medailonů, či spíše jejich nepovedených náhražek, populárních i zapomenutých osobností domácí kultury, především z oblasti filmu a divadla. Cílený komerční nátěr a povrchní zájem samotných tvůrců dává maximální průchod veškerým možným i nemožným renoncům, fámám, fabulacím, omylům, někdy dokonce lžím, jež jsou tu podávány s okouzlující přesvědčivostí svých interpretů. Z nepochopitelných důvodů je cyklus pravidelně propojován rozhovory s lidmi, kteří povětšinou neměli s danou osobností nic společného nebo ji zaregistrovali až v období, které není objektem dokumentu; stejně liché a v podstatě bezobsažné jsou vhledy filmových a divadelních historiků, popřípadě dalších osob shodného zaměření, jež se namísto objektivního a konstruktivního komentáře mnohem raději pouštějí do nechutného pozérismu (Taussig, Jiras, Wolf a další) anebo jsou ustanoveni oficiální hlásnou troubou všeobecně známých informací, přebraných z kvantového množství memoárového odpadu (Ondřej Suchý). Fakta předkládaná v kontraproduktivním směru a naprostém chaosu, základní záměny fotografií, chybné identifikace, neadekvátní výběr filmových a televizních ukázek na úkor těch méně medializovaných, nulová invence jednotlivých režisérů, stále se opakující prostřihy pražských exteriérů (skutečně nemáme jiná panoramata, než ta s Národním divadlem, popřípadě třpytící se Vltavou?). Nenapadá mě jediné pozitivné hodnocení. Domnívám se, že prapůvodním cílem takového formátu by měl být komplexní přehled tvůrčí (!) činnosti zvolené osobnosti, nikoli volné pole působnosti pro medializaci bulvárních historek a subjektivních názorů kohokoli. Není nejmenší důvod opakovat již dávno řečené, popřípadě napsané. (16.10.2009)