Barmský videožurnál

Nepopírám, že dokument popisuje zajímavé téma, které i mě osobně zaujalo, nicméně pochybuji o té, v souvislosti s filmem neustále proklamované autentičnosti, jelikož záběry z exilového velitelství vypadají naaranžovaně a není vyloučeno, že snímky z ohniska dění jsou převzaté od zpravodajských agentur. (Shlédnuto v rámci školní výuky.) (30.05.2010)

Problém mojej generácie, alebo možno môj osobný je, že si niečo takéto nedokážem predstaviť... jasné vidím to v tomto prevedení na vlastné oči, ale reálnu predstavu o niečom takomto vážne nemám... nepoznám situáciu natoľko aby som mohol posúdiť, prečo sa tak deje, dané politické rozpoloženie, taktiež možno nejaká pomoc (hlavne tu "pomoc" nechápem, keď US by bola rada všade - námet na konšpiráciu...) aj napriek tomu, že som sa snažil zachovať si chladnú hlavu 8/10 (03.03.2010)

Ľudia sa vo všeobecnosti správajú ako pomaly varené žaby. Dlho sú spokojní, čičíkaní falošným pocitom bezpečia a keď sa spamätajú, je už neskoro. Všetky diktátorské krajiny, v ktorých mocipáni dokázali prekročiť bod, za ktorým už niet návratu, dopriali ľuďom dlhodobú diktatúru a teror. A je úplne jedno, či to boli Castrovci na Kube, Pol Potovci v Kambodži, Kimovci v Kórei alebo báťuška Stalin s nasledovníkmi v Rusku. Aj recept bol vždy rovnaký. Vodcov pozabíjať, ostatných zastrašiť a po vytvorení atmosféry, v ktorej sa boja aj príbuzní navzájom to majú vyhraté. Nejaké pochody, upálenia alebo krik novinárov na tom nič nezmenia. Ani spoliehanie sa na zahraničnú pomoc a solidaritu. Osobitne, keď v krajine nielenže nie sú zásoby ropy, ale ešte aj cena pohonných hmôt zo dňa na deň stúpne na dvojnásobok. (12.09.2018)

Dokument je to zajímavý, ovšem místy to kazí dramatizované pasáže a dotáčky. Jako nahlédnutí do reality rangúnských protestů je to poučné (a uživateli L_O_U_S při tom dojde nesouměřitelnost starostí jeho a lidí v jihovýchodní Asii, zejména když si vzpomene, co přesně v těch posledních zářijových dnech roku 2007 dělal a že o nějaké Barmě ani neměl tušení, protože se nenamáhal sledovat zprávy). Co se dá dělat, myanmarský lid nemůže počítat s tím, že mu někdo přijde v jeho boji za svobodu na pomoc, protože největší světové demokracii leží u prdele (Bushův projev působí naprosto směšně). (671., 4. IX. 2011) (05.09.2011)

Dokument, který vznikl za velmi specifických okolností - vlastně jediný měsíc, kdy protagonista není v zemi a stane se největší událost posledních bezmála dvaceti let. Dokument nám potom neposkytuje pouze syrové svědectví z videodeníků, ale naprosto strhujícím vyprávěním nám dává ochutnat strachu, který v Barmě panuje. Počáteční nadšení z víceméně spontánních demonstrací během několika dní střídá panika v ulicích a nevyhnutelné ticho obyvatelstva po násilných represích. Stejně rychle, jako se euforie z možné vyhlídky na demokracii dostavuje, také vybublá. V odevzdaném hlase Joshe je slyšet zoufalství - jeho vůle pokračovat v ilegálním točení ulic zní spíše jako povinnost, než nadějná úloha situaci změnit. Takže krom pouhých faktů dokument vyvolává emoce potřebné k pochopení situace v zemi. Tedy více než jen dokument! (04.06.2011)