Barmský videožurnál

Dokumentární kvalitka tohoto dokumentu je neexistující. Výpovědní je o mnoho lepší. Lidé se gándhího způsobem snaží změnit situaci ve své zemi. Neustálý život ve strachu vede zoufalé lidi k zoufalým činům. Někteří místní odvážlivci se za pomocí kamer s velmi špatným rozlišením snaží světu předávat zprávu o situaci v jejich zemi. Moc se jim to nadaří. Celý svět, včetně mě, na ně zatím pořádně sere. 2* (27.01.2013)

Žádný dokument mi ještě nevyrazil dech tak, jako tento! Vznikl díky neskutečné odvaze lidí, kterým před očima stříleli novináře a oni přesto pokračovali v natáčení! Vyjadřovat jeho hodnotu hvězdičkami je proto až nedůstojné. Není snad ani možné, že žádnému mocnému státu nevadí co se tam děje. Nevím o nerostném bohatství této země zhola nic, ale tipnu si, že tam asi moc ropy nebude. (04.03.2010)

Nejemotivnější dokument, který jsem za dlouhou dobu viděl, díky reportérům DVB jsem mohl vidět všechny události tak živě...O to je bolestnější a víc frustrující fakt, že k něčemu jako změna se ani v nejmenším neschyluje. Nepřikrášlené záběry z ulic a rozhovory mezi reportéry, prožitky zainteresovaných lidí, kteří v oněch událostech dávají všanc svou budoucnost, zkrátka autenticita a lidskost, to vše podtrhuje vážnost barmské situace a vyvolává tolik potřebnou solidaritu, a upřímný soucit. A to bez cíleného tahu na citovou stránku. Velice obdivuji nasazení všech reportérů, samotnou Su Ťij a zejména všechny ty odvážné mnichy, kteří se nebáli vyjít do ulic i po těch strašných raziích a stáli tak strachem zlomenému národu oporou. (19.03.2011)

Dokument, který vznikl za velmi specifických okolností - vlastně jediný měsíc, kdy protagonista není v zemi a stane se největší událost posledních bezmála dvaceti let. Dokument nám potom neposkytuje pouze syrové svědectví z videodeníků, ale naprosto strhujícím vyprávěním nám dává ochutnat strachu, který v Barmě panuje. Počáteční nadšení z víceméně spontánních demonstrací během několika dní střídá panika v ulicích a nevyhnutelné ticho obyvatelstva po násilných represích. Stejně rychle, jako se euforie z možné vyhlídky na demokracii dostavuje, také vybublá. V odevzdaném hlase Joshe je slyšet zoufalství - jeho vůle pokračovat v ilegálním točení ulic zní spíše jako povinnost, než nadějná úloha situaci změnit. Takže krom pouhých faktů dokument vyvolává emoce potřebné k pochopení situace v zemi. Tedy více než jen dokument! (04.06.2011)

hm, tak myslim že do barmy na prázdniny nepojedu,,,příliš mnoho kulek na můj vkus..popravdě, do včerejška sem o barmě věděl akorát to, že je tam poměrně dost kvalitních barmanů..no nic, do politiky já se zásadně nemíchám, to všichni víme, takže vám budu klucí za těch dalších 19 let aspoň držet palce,,tentokrát bych ale zkusil začít tímhle: krok 1 - větší organizovanost; krok 2 - zničení všech tlampačů; krok 3 - dostat armadu na svoji stranu; a krok 4...pořídit si už doprdele pořádnej kvér..tady to totiž budha poněkud nedomyslel..vona demonstrace je príma věc, ale cedulí nikoho nezastřelíš (14.07.2011)