Specialita šéfkuchaře

I já jsem odhalil pointu prakticky v prvních záběrech, ale ani mě to moc nevadilo, protože šokující pointa není to, na čem by toto dílko stálo. Tím je spíš velmi hezká strašidelná atmosféra. Ne, že by se člověk vyloženě bál, jedná se spíš o takové zneklidňující mysteriózní chvění známé v české kinematografii snad jen ze Spalovače mrtvol a Valérie a týdne divů. Film se povedl hlavně díky skvělým hereckým výkonům dvojice Lábus - Hlavica, ale určitě i díky dobré kameře, osvětlení, hudbě... Výborný film na to, pustit si ho v zimě kolem půlnoci zalezlý pod peřinou a příjemně se při něm (ne)bát. (17.09.2012)

přestože konečnou pointu jsem odhalil mnohem dřív, než na konci, nijak to tomu neubírá. je to suprovej film, a Jiří Lábus se mi pořád vrací v té scéně, jak se rýpe párátkem v zubech, vytáhne na něm kousek masa a s očividným gustem, takovou chutí a dravostí ho sní, že od té doby párátka nepoužívám. hodně dobrej film, a mělo by se takových točit mnohem víc a ne ty stále stejný hořký komedie, se stejným obsazením, stejným štábem, stejným scénářem a i vším ostatním o komunismu. (09.12.2005)

Gurmenózní, temně laděná tv inscenace Lucie Bělohradské, která svou zdánlivou nenápadností zasáhne o to výrazněji právě tím komornějším provedením s prohlubující se stylově-pochmurnou atmosférou. Jen taková opuštěná židle stálého hosta: který nikdy nevynechal, či vlnící se kočičí silueta dokáže vyvolat nepříjemně šimravé chvění. Potom pohled na hodující dvojici(Laffler a Costain), která s požitkem vychutnává každé sousto na chvíli zmrazí pohyb kyvadla starých pendlovek(krve by se ve mně nedořezal), jako předzvěst blížící se lákavé odměny od podivínského majitele restaurace Sbirra. Stravuje mě přitom pocit neodbytného vnitřního pnutí, sílí a spaluje, je to jako položit se do rakve a zavřít nad sebou víko; a tento stav zažívám opravdu velmi výjimečně, jak výjimečná jen může být Specialita šéfkuchaře. (01.11.2010)

Mimořádně zdařilá a hodně kořeněná jednohubka pro labužníky. Paní režisérka dokázala vybudovat kouzelnou, lehce mysteriózní hororovou atmosféru, nepostrádající vtip a lehkost a udržet diváka v napětí a očekávání. Skvělá kamera si hraje s detaily, zejména bramborovitého obličeje pana Lafflera a podivně krvavých očí záhadného personálu restaurace. Herecký výkon Jiřího Lábuse je famózní a jeho repliku „doma nepřijímám“ používám od té doby také - když mám doma neúnosný bordel. A ještě něco je zde příznačné: Totiž pozvolné propadání až do úplné závislosti trávit večer, co večer v restauraci U Poma - pardon U Sbirra!! ;-) (20.08.2008)

70% - Malá hororová anekdota přetavená do televizního filmu. Taky jsem kdysi od své maminky slyšel podobný námět, jako ybuko, i když to bylo trochu jinak: Muž v americkém městečku si dal v místní krčmě guláš, který mu hrozně chutnal. Majitelka mu prozradila, že ho dělá z lidského masa. Konsternovaný host běžel vše udat místnímu šerifovi, který jej však vzápětí zabil, protože byl dodavatelem masa do krčmy. Silně mi to připomíná povídky Roalda Dahla. (03.08.2008)