Hlad

Otřesné. Skvělý námět se kterým si McQueen vytřel prdel a zbytek hoven namatlal na diváky. Naprosto stejně jako vězni na stěny. Co na plat, že film mapuje tvrdou "špinavou" hladovku věznů, když příběh je vyprávěn tak sterilně, že jsem to po 30 minutách chtěl zabalit. Celý film se nemluví a nevysvětluje jen se prvoplánově ukazují syrové záběry, které ve výsledku nic neznamenají a pak to příjde. Půlhodinový rozhovor vězně s knězem, kde třetinu filmu žvaní o hovně, piplají se v hovně a nakonec pronesou větu, kterou mohli říct za jednu minutu a divák by byl stejně obeznámen se situací jako po této šílené rozpravě o již zmiňovaném hovně. Následuje tvrdá hladovka jednotivce, kde se opět půl hodiny nemluví, jen se ukazují skandální záběry nemocného člověka. Ve výsledku je tedy film totálně nudný, neinformativní, neumělecký, ani nepobuřující, je to prostě jen nudná sračka bez scénáře. 20% 22.08. 2010 (22.08.2010)

Hlad není další z řady dojímavých vězeňských filmů o nezlomnosti lidského ducha, nespravedlnosti systému a jeho nelidskosti. Konečně, tohle vězení je jiné, než jsme z filmů z podobného prostředí zvyklí. Tytam jsou přeposilované gumy, vřava z chodeb, práce v prádelnách, pašování drog, fyzické potyčky mezi vězni, jejich boj o moc či plánování útěku. Je tu ticho, světlo a kdyby vězni nepotřeli vše svými výkaly, ocitli bychom se pod odmontování vězeňských dveří ve sterilní nemocnici. Rutina. Úmorný nedostatek podnětů (jak rozumné v tomto ohledu bylo vzdát se hudby). Hlad má i své bachaře, kteří nemluví, pracují ze zvyku, bez větších emocí. Jen občasné návštěvy, motáky a povídání se spoluvězni na ignorované mši vytrhávají mukly z jejich letargie a vtiskávají jim zdání osobnosti. Tady není a nemůže být ztotožnění se s postavami, protože ty již kromě touhy vzdorovat, kterou nikdo nechápe, (výtečně představené v jediném rozsáhlejším dialogu) o osobnost víceméně přišly. Nemluví, nežijí, nemají důstojnost a nakonec již ani nejedí a nepřežívají... Jejich protest proti nelidskému zacházení je tichý, pro ně bolestivý, pro věznitele nepodstatný či nepochopitelný, chvílemi i respektovaný a přece to film nějakým zázrakem ustál a nestal se lacinou moralitkou o špatnosti všeho, co je "od vlády". I v těch z druhé strany vidí lidské bytosti a jejich vraždu jako krutou a nesmyslnou. Nedozvěděl jsem se, že boj za všech okolností má smysl. SPOILER - Bobby Sands umírá, jeho požadavky se plní, ale pro mě i tak hrdinou zůstavá (zde nevystupující) Bertrand Russell se svou myšlenkou: "Nikdy bych nepoložil život za svůj názor, protože bych se mohl mýlit." Film mnou proto nepohrdá, neříká mi, že myslím špatně. - KONEC SPOILERU. Hlad vidí a vnímá, ale nevelí a nepodsouvá. (10.05.2010)

Nebudu se pouštět do nějakých hlubokomyslných soudů o smyslu tohoto činu ( hlavního hrdiny ), obhajovat ho či zatracovat. Vyřknutí konečného " ortelu " ponechám na každém z vás. Co ale musím jednoznačně vyzdvihnout na tomto snímku, to je mistrná režie Stevena McQueena, brilantní kamera, zejména smysl pro DETAIL a výborné herecké výkony všech představitelů v čele s EXCELENTNÍM Michaelem Fassbenderem. Snímek je natočen na motivy skutečné události a líčí poslední měsíce života Bobbyho Sandse ( člena IRA ), který se rozhodne ( spolu s dalšími členy ) protestovat formou hladovky proti zacházení tehdejší britské justice s vězni a uznání statutu " politický vězeň ". Téma IRA zpracované tentokráte trochu odlišným způsobem. Nečekejte přehršel akce, spoustu dialogů, těch je zde poskrovnu, ale když už , tak k věci! Než jeden 30 minutový dialog, stačí jeden detailní všeříkající záběr kamery a člověku běhá mráz po zádech. Zejména poslední dny hladovky jsou " pouze pro silnější povahy. " Pomalé tempo dává divákovi dostatek času a prostoru o všem přemýšlet a vstřebávat tento silný zážitek. Člověk díky citlivé režii a všudypřítomné " nemilosrdné " kameře prožívá celé ty muka s hlavním hrdinou ( od nudy, strachu, bezmoci, utrpení, po konečné odhodlání ) . Na začátku člověk vůbec " něco takového " nečeká ( snímek se rozjíždí pomaleji a dává jen lehce tušit v náznacích, co přijde v následujících okamžicích). O to silnější dopad a intezivnější zážitek na člověka čeká s blížícím se závěrem snímku. Pro mě osobně hodně silný a intezivní zážitek! ! p.s. jediným nedostatkem tohoto snímku ( a chápu, že pro někoho bude dosti podstatným ) tak zůstává fakt, že tvůrci si nedali téměř žádnou práci s " osvětlením " motivů hlavního hrdiny. Zůstávají pouze u slabých náznaků, divákovi to předkládají jako fakt ( počítají s jeho dostatečnou informovaností o této tehdejší situaci ) a tím příběh trochu " trpí. " Nicméně tento snímek se zabývá něčím jiným...... p.s.2 komu se líbilo Gibsonovo Umučení krista, troufám si tvrdit, nebude zklamán. Koho tento snímek ponechal zcela chladným, doporučuji i tento snímek minout velkým obloukem..... (31.08.2009)

Víra, politika, zaslepenost, nenávist, násilí, neústupnost, marnost, svoboda, život, smrt. . . . I.R.A.CIONALITA... . . . Záměrně v tomto případě vůbec nesoudím téma! Posuzuji jen tenhle film jako autentickou uměleckou licenci mr. McQ. Depresivní, minimalistickou stylizací velmi depresivní silný film. - - - - - (Poprvé viděno 9.5.2011 na >jiném prostoru< , hodnocení 1510., minimaligistický komentář zde jako stošestaosmdesátý - 10.5.2011) (10.05.2011)

S. McQueen má zvláštní styl režie, film je zaměřený na dlouhé záběry a na minimum dilaogů, tedy až na jeden přes 20 minut dlouhý, ale nenudící, nepochybně je film zajímavý a do jisté míry působivý, ale jeho poutavost tak v půlce filmu ztrácí dech, což je docela na škodu, ale ke konci začíná citově působit a po skončení mě donutil zamyslet se nad činem vězně. 70% (09.01.2010)