Hlad

Bezkonkurenčný Michael Fassbender vo svojbytnej väzenskej dráme (meta)fyzického charakteru. Politicky tak trochu nekorektné, a myšlienkovo tak trochu viac hodnotné. Úžasná rytmizácia v rámci jednotlivých záberov, perfekcionistická kompozícia obrazu a cinefilné porušovanie osvedčených naratívnych vzorcov daného žánru. Steve McQueen a jeho precízny a účinne zžieravý minimalizmus. Nefalšovaný a svoj význam naplňujúci art... (11.06.2010)

Po Štvanci IRA další film, který se věnuje Irské Republikánské Armádě. Jenže zatímco Štvanec má tempo a hodně dialogů, tady se moc nemluví (kromě té 16 a půl minuty trvající scény, která je hodně povedená) a tempo je takové, jako by sám film chtěl, abyste si všechnu tu špínu, ponížení a bolest "vychutnali" do poslední kapky. Hlad je hodně náročný film, především na psychiku. Proto jsem se rozhodl, že se na hodnocení vyspím a uvidím (těsně po zhlédnutí jsem se nemohl rozhodnout mezi 3 a 4 *). A jelikož mi v paměti zůstalo poměrně dost scén a hlavně to na mě udělalo dojem, tak dám 4 hvězdy. Jsem zvědavý, jestli někdy budu mít chuť na další projekci… (13.03.2010)

Neuvěřitelně pomalý, nemluvný film, který klade důraz hlavně na atmosféru, která sílu má. Přes tu nemluvnost je ale dost náročné se probít. Ona mi ve filmu vlastně ani nevadí, musí být alespoň na co koukat. Nádherné záběry, příroda, cokoliv. Jenže tady se dá koukat maximálně tak na vězeňskou celu 5x5 metrů, nedopalek, hajzl, prkýnko a tím to končí. Ke konci to ale smysl má, když se přes první půlku divák prokope, pak si užije docela zajímavou část. Otázka je, jestli má smysl strávit drahocený čas čekáním, zdali se film v průběhu změní a jestli se změní, tak jak. (27.04.2011)

Ve filmu je cítit silný politický podtext zabývající se problematikou udělení statutu politických vězňů pro zajatce IRA. A protože mi tenhle problém moc neříká, snímek mě nechytá. Né že by jejich protesty, jako hladovka a mazání s*aček po stěnách, nebyly zajímavé, na hodinku a půl mi to ale nevystačilo. Už celá ta koncepce, kdy film víceméně nesleduje vývoj jakési zápletky, ale jen pozoruje situaci, mě nevzala. Navíc vše často ve dlouhých a předlouhlých záběrech, které se mnohdy táhnou víc než smažený sýr. Vězeňská dramata mám rád, tohle na mě bylo ale zřejmě moc hlubokomyslé. (16.07.2010)

Sado/ maso pozeranie. Stále násilnejšiemu správaniu dozorcov (sadizmus) zodpovedajú väzenské výtvarné kreácie v podobe vymazávania ciel vlastnými výkalmi a vylievanie moči na chodbu. Neskôr uväznení členovia IRA hladujú (masochizmus). Zrežírované je to fajne, zvolená forma upozorňuje na to, že pri odpore voči systému je dôležité kolektívne presadenie požiadaviek, nie individuálne persóny, ktoré dej filmu (s výnimkou vodcu) bez dovysvetlenia opustí, nech stoja na jednej alebo druhej strane. Systémovo pomerne ok. V konkrétne zakotvenej politickej realite už menej - neviem či by nejaké fyzicky nepríjemné emócie vzbudili obdobne zrežírované osudy uväznených organizátorov moslimských atentátov v Londýne, Barcelone. Pritom ide o rovnakú sortu ľudí. V mene idey sú ochotní odstraňovať nevinných civilov. Druhé a podstatnejšie je, že takéto demonštratívne samovraždy (hladovka, upálenie sa) sú vždy len prejavom márnomyseľného ego exhibovania. Vždy sa nimi bojuje za nejaké vyššie dobro, dôsledkom smrti mladíka v rodine je vždy len psychicky zlomená rodina, milenky a kamaráti. A nenaplnené ideociele. Pretože tie smerujú vždy k realizácii prázdnych hesiel (slobody, dôstojnosť, rovnosť), ktorých obsah je štát od štátu a výklad od výkladu rôzny. Niet prečo žialiť, niet koho obdivovať, niet koho ľutovať. V tomto zmysle bol film zbytočný, pretože všetci predsa vedia, že väzni sa mlátia a tí odporujú odpornými metódami sebazohavovania sa. Ale rozhodne nejde o nejaké nasledovania vhodné vzory. Ako spieva kapela The Stranglers: "No more heroes any more!". (25.08.2014)