Černej Dynamit

Černej Dynamit je stylová parodie, která mě dokázala rozesmát jen "old schoolovým" záběrem dialogu, jízdy autem, nebo střílením. Vše je to děsně vtipné, bohužel jsem si na to během půlhodiny zvyknul a doufal, že stopáž bude co nejkratší. Naštěstí stejně uvažovali i tvůrci a zbytečně film netáhli do ztracena. Neklidná kamera a zběsilý střih, zkoušel diváka udržet v pozornosti. Stejně jsem se občas nacházel ve slepých místech a přemýšlel nad něčím jiným, než nad filmem. Každý dialog "Black Dynamita" zní stejně a jeho husté pohledy se za chvíly okoukají. Po hodině už to začíná být otravné. Zápletka byla geniální, nikdy by mě nanapadlo, že si pustím film, kde hlavní hrdina bojuje proti tvůrcům látky, která zmenšuje péra a díky přidání do populárních limonád, má zmenšit průměry černošských penisu na minimum. Pokud jste film neviděli, tak se nebojte, tento malý spoiler poodhalující důvod zabíjení, zapadne mezi další stovkou důvodů, proč Dynamit tasí pistoli. 70% 17.01. 2010 (17.01.2010)

No ty vole, to byl oldschool jak zmrd! Funky hudba hraje po celej film, všichni absolutně šíleně přehrávaj, Jai White tam klátí kozatý černošky, předvádí luxusní kopy, střílí z brutálního revolveru, machruje s nun-jakama a perlí nehorázný kecy. Roli si užívá, bavil mě každej jeho výstup a je to prostě badass nigga motherfucker. Při většině jeho výstupů hraje theme písnička "black dynamite" a má kolem sebe hustej tým parťáků. Vizuálně opravdu lahůdkové, nápadité, barevné a akce je spoustu. Rkové přestřelky, fighty se solidní choreografií - samozřejmě akční scény jsou podepřeny vtipným momentům, jak z 70's/80's/90's. Dojde i na bitku s prezidentem a nejvíc mě rozesmálo uvažování v restauraci nad tím, jakým způsobem jsou přepravovány drogy a v čem se ukrývaj. Pointa ohledně pér mě totálně odrovnala. Škoda, že Jai White od té doby nenatočil snad pořádně koukatelnej film, tady kurevsky válel. (13.02.2018)

Sanders před projekcí popsal blaxploitation coby filmy, které nebyly ani zdaleka tak dobré jako jejich trailery. V tomto ohledu plně dostál svým vzorům. Slibný projekt zaujme především tím, že se narozdíl parodie, kterou zvěstují propagační materiály, jedná o karikaturu. Film nadsazeně zveličuje určité obecné aspekty blaxploiatation – především přepjatý patos, bombastický machismus a fušerskou lacinost. Díky tomu ale nabízí spíše pobavené uznání nad sofistikovaností a důsledností, s nimiž tvůrci přistupují ke specifické éře americké kinematografie, než slibovanou hurónskou zábavu. (06.07.2009)

Před zhlédnutím jsem dostal od kolegy zasvěcený výklad o subžánru blaxploitation, který má představovat specifickou nezávislou žánrovou tvorbou z dílny černochů i točenou v první řadě pro černochy, a že má jít tady o ultimátní parodii, což mi alespoň v rámci rozšíření obzorů o dalších mně neznámých zákoutích kinematografie připadalo zajímavé. Pak jsem si připomněl, že asi 3 snímky přibližně tohoto ražení jsem už viděl, z čehož se mi jamajské The Harder They Come dost líbilo, ale ty další (navíc filmařsky ne zrovna zdařilé) u mě právě dopadly katastrofálně a byť tahle parodie je na tom řemeselně ještě celkem slušně (mimo často trapné herecké výkony), pocitová katastrofa se stejně konala. Nikdy jsem neměl ve filmech rád zbytečnou tunu násilí, pokud nemá hlubší účel a neslouží nevyhnutně např. k zobrazení jistého charakteru, smysluplného děje nebo myšlenky. Tady se násilí využívá hodně a vesměs samoúčelně, včetně několika až nechutně naturalistických scén. Vesměs drzý a bláznivý humor, který film využívá, nebyl mým šálkem kávy. Několik málo krátkých momentů mě rozesmálo či alespoň upoutalo, jistá originalita zde nechybí a našlo se pár nápadů (nejvíc poetická scéna s malým černoškem, novinama a následně na louce), které se mi líbily – ale ty scény, které na mě zapůsobily pozitivně dohromady tvořily tak 5 minut a zbylých 70 minut mě s pocitem menšího utrpení totálně minulo. Takže, žel.. u mě ne. [30%] (17.10.2022)

Subžánr Blaxploitation filmů byl specifickým tím, že hlavními hrdiny jeho filmů byl Afroameričané. Šlo tehdy o filmy, které se dočkávali spokojených ohlasů spíše právě v komunitě Afroameričanů, většina ostatních naopak filmy většinou odsuzovala kvůli velké míře násilí. Šlo většinou o akční kriminální filmy a do této kategorie spadá třeba snímek Dolemite, v roce 1997 poté Quentin Tarantino natočil svojí Jackie Brown jako v podstatě poctu tomuto výraznému subžánru. A poctu tomuto subžánru složil i právě Černej Dynamit. Spíše než vyloženou poctou je ovšem Černej Dynamit něco mezi poctou a parodií. Trailer na samotný film vznikl ještě před sepsáním scénáře a film byl úmyslně natočen ve formátu 16 mm, aby i v tomhle ohledu skutečně připomínal staré Blaxploitation filmy. Tahle divoká akční komedie, kdy se do děje zapojí i Richard Nixon či Abraham Lincoln je dostatečně zábavná, úmyslně vyvolává nostalgii a nebojí se též lehkých satirických bodů. Režírující Scott Sanders skutečně dokázal, že film dokáže působit jako vystřižený ze 70. let a za pochodu se ukáže, že mají tvůrci dost zajímavých nápadů. Jen se možná časem ukáže, že celovečerní délka Černýmu Dynamitovi úplně neprospívá. Celé to sice trvá pouze 80 minut a velmi snadno uteče, jako kratší 20-minutový film by to celé ovšem mohlo fungovat o poznání lépe. I díky tomu, že se časem definitivně ukáže, že scénář dle očekávání není dvakrát slavný a celé se to snaží být tak úplně střelené, že se to vlastně časem ohraje. Michael Jai White je před kamerou fajn, jako spoluscenárista ovšem mohl předvést lepší výkon. Blaxploitation filmy jako Černej Dynamit ovšem především těží ze své absurdnosti. A v té je naštěstí v Černým Dynamitovi pořád dost. Jde o ten typ braku, který se nesnaží tvářit, že brakem není a přistupuje na to, že jde vlastně o ideální film po troše alkoholu a případných omamných látkách. Ve ´´ stavu beztíže ´´ bude Černej Dynamit nejspíš vrcholný kinematografický zážitek, střízlivý divák jen přistoupí na pravidla hry, kdy může skutečně ocenit, že se snaží Černej Dynamit tvářit jako Blaxploitation film ze 70. letech. Pochopitelně to není stoprocentní, v tomhle ohledu se ovšem odvádí více než slušná práce. Podobně jako v případě Machety funguje samotná upoutávka v součtu lépe než výsledný film a právě krátkometrážní formát mohl ve finále všemu jen přispět, protože časem se to celé přeci jen tak trochu ohraje a i přes krátkou délku se to přeci jen trochu vleče. Je to neskutečně blbý, chce to ovšem být neskutečně blbý. A v případě uvědomění si pravidel hry diváka vlastně čeká celkem fajn zážitek..... (24.08.2021)