Valčík s Bašírom

Dokáže být animovaný snímek lepší než jeho hraná varianta? Valčík ukazuje, že ano. Z animace nikdo nedostal tolik emocí a působivých obrazů, jako právě Ari Folman, který "dokumentu" o masakru palestinských uprchlíků dal nezaměnitelnou tvář. Vedle krásného obrazu se neztrácí ani hudba, která je velmi příjemná a klasika v podobně laděném filmu potěší a překvapí svoji "nadčasovostí". Animace nejen, že "zjemňuje" dané téma a člověk si říká "je to jen kreslené..." působí skvěle a s jakousi nostalgií se postupně blíží k pointě celé cesty za vzpomínáním. Filmu, je určitě vynikající, ale nemohu říct geniální. Přestože je forma vypracovaná do posledního detailu, některé okamžiky a slabší místa, při kterých jsem pouze a jen čekal a čekal až postavy zopakují stokrát řečené a půjdeme dál, prostě na celkovém výsledku ubírají. Konec je jinak velmi působivý a syrový a dává rychle zapomenout na barvičky, které předtím představovaly krev, mrtvé a zničené domy.... ale ty emoce zůstávají. (26.01.2009)

Dynamika animace prolnutá s perfektním soundtrackem, strhujícím půdorys o hledání vlastní paměti prosycený životním pocitem a postojem ne nepodobným americké reflexi Vietnamu v 80. letech. Neustále to jiskří kdesi na hranici dokumentárnosti a animáckého artu (estetika obrazu je moderní, jednoduchá a neskonale působivá). Co je však na Baširovi nejlepší? Určitě jednoduchá metafora a narativní trik v jedné figuře – hledání paměti jako malování, prostředkování traumat "vzdalujícím objektivem" animace... a nakonec zhroucení všech bariér tváří tvář drastické realitě. To, že ona "realita" je totožná s tím, co denně sledujeme s výrazem nezúčastněných pozorovatelů v přívalech zpráv, je jen sarkastický podtón jako malý velký bonus filmu. Valčík s Bašírem vrcholí tak působivě jako málokterý válečný film. Ari Folman bravo! (26.01.2009)

Tento dojemný film není jen dalším dokumentem o válce, ale netradičně podaný snímek ve vydařené detailní animaci se skvělou hudební podporou skladatele Maxe Richtera. Ari Folman se po 20 letech rozhodne vyhledat své bývalé spolubojovníky a prostřednictvím kolektivních útržků vzpomínek jednotlivých osob tak oživit ty své. Na rozdíl od syrových záběrů, které máme možnost zhlédnout na konci filmu, kreativní animované zpracování vzpomínek, umožnilo Bashirovi ukázat divákům válečné hrůzy bez větší újmy na zdraví. Kombinace vizuálního podání od klasicky ručně kresleného zobrazení až po 3D animaci tak dostává nový rozměr a scéna vylodění vojáků za hudebního doprovodu skladby "The Haunted ocean" byla pro mě silným emocionálním zážitkem. Bashir je ale především protiválečným tahem o invazi a následném masakru palestinských civilistů, který se odehrál v září roku 1982. Jedná o surrealistický snímkem plný emocí, vyprávějící příběh skutečných událostí našeho světa, kde hlavní roli hraje smrt, smutek a snové představy. (9/10) [MFFKV 2008] (12.07.2008)

Nemám nič proti animákom, rád si ich pozriem. Forma mi tu ale nesadla. Až príliš vyčerpávajúci, úmorný a monotónny opis toho, čo sa stalo. Aj keď téma, ktorá sa riešila bola zaujímavá. Často som však musel bojovať sám so sebou, aby sa mi oči nezavreli. No ale čudovali by ste sa, keď je tu všetko v jednej tónine? Veľmi slabý priemer. 50/100 (23.09.2020)

Říkám rovnou, že animáky nemám moc rád a většině z nich se záměrně vyhýbám. Neviděl jsem Persepolis a vlastně ani nic jiného s touto tématikou a natočeného podobným stylem. Proto jsem k Valčíku přistupoval asi jinak než většina uživatelů. Tento animák byl pro mě svěžím, neobvyklým, zajímavým, originálním a vcelku silným zážitkem, který jen trochu pokazil konec s neanimovanými scénami; to byl zcela evidentní pokus o citové vydírání a abych řekl pravdu, u mě vůbec nedopadl na úrodnou půdu. Každopádně k animaci nemám výhrady, protože detaily jako pára vycházející lidem zúst, když spolu mluví venku v zimě, kouř z cigaret jemně se vznášející ve vzduchu, či naprosto "živé" klepání kolenem při volání, ty mě jako diváka vcelku neznalého žánru "animovaný", docela dostaly. A taky nesmím zapomenout na chvílemi opravdu fenomenální hudbu, kterou jsem si pouštěl ještě dlouho po zhlédnutí filmu. Co chtěl tímto snímkem režisér říct, je myslím naprosto evidentní. Dlouho jsem přemýšlel mezi 4* a plným počtem, ale po zjištění, že tento film není jen na 1 použití (tu hudbu, animaci a ostatně i dialogy, bych si rád vychutnal ještě aspoň 1x), se přikláním k 5*. (20.08.2009)