Zapomenuté transporty do Běloruska
Obsahy(1)
V rokoch 1941 až 1944 bolo územie Bieloruska apokalyptickou krajinou, kde noci osvetľoval oheň zo stoviek vypálených dedín a zem bola presiaknutá krvou nespočetných obetí. Ruiny miest lemovali šibenice s telami obesených, po cestách premávali mobilné plynové komory a šelmy v lesoch sa kŕmili ľudským mäsom z masových hrobov. Dokument prezentuje absurditu vojny, pričom rozpráva príbehy nesmiernej brutality a sadizmu, ale aj nezištného hrdinstva a priateľstva. Rozpráva o vraždiacich psychopatoch, ale aj o nemeckých dôstojníkoch, ktorí sa snažili židom pomôcť. O pohŕdaní smrťou partizánmi, ale aj o neutíchajúcej túžbe po živote. Na mieste, kde ľudský život mal cenu jednej guľky, bola pre židov z transportov len mizivá šanca na prežitie. Niektorí sa poddali zúfalstvu, iní zúfalo bojovali o život. Zo 7000 českých židov, deportovaných do Bieloruska, prežilo 22. Dokument rozpráva o osudoch týchto ľudí v ghettách, i medzi partizánmi. (STV)
(viac)Recenzie (20)
Dokumenty o transportech, o ghettech, koncentračních táborech za 2.světové války. Je jich tolik a pokaždé nabídnou strhující příběhy a lehce nám naznačí v jak pohodové době teď žijeme a nevážíme si toho. Nemůžu hodnotit jinak než absolutoriem. I kdyby to byly jen mluvící hlavy - pořád je to dramatičtější než cokoliv z hraných filmů. Z tohoto dílu si budu pamatovat především fotky z běloruských ulic a povídání o vlcích. ()
Transporty do Bieloruska ma zo štvorice filmov L. Přibyla zaujímali najviac a to hlavne pre to, že minimálne z filmu Idi i smotri mi je jasné, že to tam bolo fakt drsné. Zaujímavé rozprávanie trojice židov, ktorí prežili je doplnené krátkymi dobovými filmami a fotografiami. Z nášho pohľadu mi pripadalo najzaujímavejšia historka o tom, ako slovenskí vojaci pomohli niekoľkým židom utiecť. Hlavne vojak Jozef Cifra, ktorý ušiel s nimi a pridali sa spolu k partizánom. Medzi fašistami sa našlo i pár ľudí so zdravým rozumom. Nemecký dôstojník a komunista Schultz niekoľkým židom dlhodobo pomáhal. Menšia skupina židov, ktorá prežila nakoniec skončila v poľskom tábore Plaszow, kde veliteľ tábora veľmi pripomína A. Goetha zo Schindlerovho zoznamu. Jeho záľubou bolo vybrať si náhodného žida a strieľať. Z protektorátu Čechy-Morava odviezli 7000 židov. 3.7. 1944 Červená armáda oslobodzuje Minsk. Ako dokument si zaslúži100%. ()
Vyprávění , které vydá za několik životů. Plynová auta jezdící po Minsku, první pohled z transportního vlaku na město , kde za tmy v mraze viseli z kandelábrů oběšenci. Občas se v životech protagonistů mihnou přechodné lásky jako pohledná Anička Ledererová, která raději zůstala v ghetu u rodičů, než aby s milým utekla k partyzánům (gheto bylo později vyklizeno a 75% obyvatel nepřežilo). Sociolog Petrusek na přednáškách říkával , že mi jsme jediná generace, která nemá zkušenost s válkou. ()
Lukáš Přibyl nám pomohl nahlédnout do již tolikrát viděného - většinou to však bývá pohled do polských vyhlazovacích koncentračních táborů, proto jsem byl zvědav na situaci kolem Běloruska. Z dokumentu jsem se dozvěděl pár mně neznámých věcí, zajímavá je i absence interakce mezi natáčenými a natáčejícími. Nevím, zda bych chtěl vidět všechny "4 díly" transportů, ale tento ponurý "zážitek" z Běloruska rozhodně stál za to. ()
Narozdíl od Zapomenutých transportů do Pobaltí tady Lukáš Přibyl dává větší prostor někdejší sovětské straně, tedy místním židům, jejichž postavení bylo přece jen díky znalosti prostředí a vazbám mino ghetta snesitelnější. Zároveň popisuje silné partyzánské hnutí v Bělorusku a podíl našich židů na něm a daří se mu i popisovat mimořádně složitou situaci, kdy se na odboji podílely naprosto protichůdné skupiny, ať už z hlediska politických názorů nebo etnicity. Opět tématicky hrozně silná látka, kdy zamrazí ze závěrečného konstatování, že ze 7000 našich židů se navrátilo pouze 22 živých. Celkový dojem: 80 %. ()
Galéria (3)
Fotka © Total HelpArt T.H.A.
Reklama