Sirota

Kdo si hraje nezlobí. Vzhledem k režisérově předchozím snímkům je až s podivem, že dokázal ukočírovat tuhle psychologickou hru s divákem. A nutno podotknout, že velice obstojně. Už úvodní snová sekvence, ve které je spousta krve a podivně se tvářících lidí připravuje diváka na zajímavý thrillerový kousek. Pochopitelně na světlo vystrkují růžky žánrová klišé jako je dům obklopený lesy či zlověstně zamrzlý rybník, všudypřítomný sníh a jednoznačné vyústění příběhu, ale lze vůbec v hororovém žánru přijít s něčím novým a neokoukaným? Šokující pointa je samozřejmě nečekaná a v samotných základech i úsměvná, i když při zpětném ohlédnutí musím smeknout před výkonem Isabelle Fuhrman. Tak syrový a děsivý výkon v tom nejlepším slova smyslu jsem už dlouho neviděl. Na hororovém poli se jedná jednoznačně o to lepší, co bylo natočeno.7/10 (02.11.2009)

Nejedná se ani tak o napínavý jako spíše emotivní film. Na divákových emocích má velkou zásluhu herecký výkon Isabelle Fuhrman a především chování otce, přece když svou ženskou miluju, tak jí v těhle věcech alespoň trošku věřím, to ať se na mě nikdo nezlobí, ale pokud jde o děti, mají ženský mnohem lepší instinkt, to ví úplně každej čili fotříno tady byl myšlenkově někde na úrovni přišláplý žížaly. (31.01.2011)

Musím sám sebe pochválit. Já totiž režiséra španělského původu Jaume Collet – Serru po remaku Domu voskových figurín rozhodně neodepisoval. I ten vznikl pod ochrannými křídly společnosti Dark Castle. Ta vyprodukovala už slušnou dávku hodně nepřesvědčivých hororových thrillerů (Gothika, Loď duchů), tentokrát má ale našlápnuto k solidním číslům. Režisér hned od začátku mnohem lépe pracuje s budováním charakterů i samotné atmosféry. Manželství Kate a Johna prošlo řadou zkoušek. Tou nejbolestivější byl potrat holčičky, na kterou se oba těšili. Kate sáhla po flašce, John po lákadle nevěry. Adopce má rodinu, jejíž součástí je i syn Daniel a hluchoněmá dcerka Max, opět dostat do harmonie. Jenže ušlechtilá a velmi inteligentní holčička, která má na první pohled chování princezny, uvnitř skrývá opravdové terno zručné manipulátorky. Černovlasá potvůrka naštěstí nepatří mezi ty mimózní holčičky z japonských předělávek. Tahle má totiž neuvěřitelný tah na bránu, což Kate i jeden nevinný holub velmi brzy odhalí. Zvraty, které se postupem děje dostávají na povrch, jsou naštěstí z těch povedených, nepředvídatelných, stejně jako pointa. Sic není nijak geniální, ale divákovo srdce potěší. Španělský tvůrce si zaslouží pochvalu zejména za odvahu, s kterou do projektu šel a za inteligentní ražení, které neuráží diváka. Jako vždy okouzlující Vera Farmiga a přesvědčivá Isabelle Fuhrman pak svým herectvím vtáhnou do děje, z kterého i přes svou relativně přepálenou délku nejednou zamrazí. (06.01.2010)

Tak dobrý nápad na pointu by rozhodně zasluhoval lepší provedení než zdejší rodinnou (ne)idylku s tupě se chovajícím stádem dospěláků a nulovou atmosférou. A když už ne lepší, tak každopádně aspoň kratší. Zatímco první hodinu to ještě funguje výtečně, tak v závěrečné půlhodině se to postupně potácí od jednoho směšného klišé ke druhému, aby se to v posledních deseti minutách stalo regulérní parodií všech špatných žánrových klišé. Nechtěnou parodií nutno podotknout. PS: Český remake se přímo nabízí, i hlavní představitelku bychom již (!SPOILER!) měli. (11.10.2009)

Já, klasická nehororka jsem podlehla výzvě a dala jsem Orphan, která mně byla navržena s vědomím, že moc nevydržím. Ale já jsem tu zlatou a hodňoučkou dívenku Esther sledovala až do konce i když se přiznávám, že pár momentů jsem viděla se zavřenýma očima, brrr, fuj. Isabelle to ztracené kotě zahrála excelentně i když bych asi po pár situacích začala větřit jako její adoptivní matka, že tu něco nehraje a nedala na flegmatického, laxního taťku, kterému to došlo skoro až na konci. Výborný film, tohle ještě zvládám, dál už bych asi nešla. (04.01.2016)