Sirota

Tenhle film mne hodně zaujal v tom ohledu, že když se děj rozbíhal a ta malá potvora začala osnovat všechny možné plány, říkal jsem si, že je to buď ptákovina na n-tou, nebo si tvůrci naopak skutečně něco nastudovali z psychiatrie, psychologie a lidské anatomie ... Každopádně téměř až do konce jsem si říkal, že buď to vše svedou na to, že holka má IQ nejmíň 150, což je sice téměř nemožné, ale jen téměř a nebo to svedou na pravděpodobnější, ale obecně zřejmě málo známou skutečnost ... A skutečně, měl jsem pravdu, bylo to tak, jak mi to připadlo ... Samozřejmě nebudu prozrazovat víc. Každopádně film chytne a nepustí, pomalejší tempo nevadí, herecké výkony špičkové, veškeré momenty a plány té malé mrchy výborně vymyšlené a na diváka připravené, z psychologického hlediska naprostá špička ... zejména téměř naprosté zničení ženy, která si holku adoptuje ... atd. Výborná záležitost, ani ne tak horror, jako spíš thriller. Rozhodně líbilo. (27.01.2010)

Jaume Collet-Serra, ten neumětel, který má na svědomí zoufalou rutinu House of Wax, má kočírovat zlé dítko, která teď (teoreticky) půjdou do kurzu? Netuším, jestli mu někdo od té doby domluvil, anebo jej v Hollywoodu drželi pod sedativy, ale takhle (i do budoucna) ano! Vzhledem k námětu to jde docela mimo zavedené hororové postupy posledních let a tak sledujeme dvě hodiny PRECIZNÍ psychologické hry, které stvrzují svatou pravdu, že horor je hlavně o postavách, které v něm sledujeme. Napínat diváka tím, že spolu postavy víceméně jenom vedou dialog, chce dneska odvahu, ale pokud to sem tam vrzne, podrží scénáristu dokonalí herci. Dospělí bez chyby, děcka jakbysmet, ale z dvanáctileté Isabelle Fuhrman mrazí (i když dle fotek na IMDb je to vlastně taková roztomilá holka). Škoda, že nakonec Serra neměl koule i na to, aby se zbavil tradiční žánrové neřesti, klišovitého závěru. Ať už si DiCaprio se Silverem pořádně uvědomovali, co vypouští do světa nebo ne, ještě jednou prosím, že takhle rozhodně ano! (15.10.2009)

SPOILERY! „Hovorili ste, že s ňou nie sú problémy.“ – „Nie sú. Problémy majú ľudia okolo nej.“ Zo začiatku som sa nechal s chuťou unášať príjemne pomalým tempom, atmosférou rozčľapkanej zimy, sústredenými hereckými výkonmi (Peter Sarsgaard), klavírom a psychologickým príbehom o poničených rodičoch a ich adoptovaných deťoch. Bohužiaľ, scenár sa čoskoro nečakane zvrtol (v Columbovi sme tiež poznali identitu vraha od začiatku, ale tam to fungovalo) a postavy začali jednať ako stovky iných postáv v stovkách iných psycho-hororoch. Tvorcovia ma chytili až ku koncu, keď Karel Roden povedal do telefónu vec, ktorá na mňa mrazivo zapôsobila a povedal som si „fuj, teraz by som určite nechcel byť v koži hrdinov“ (tento zvrat mi pripomenul pamätnú vetu Dr. Housea „Milí rodičia, vaša dcéra má gule.“). Ale to už bolo neskoro. Na to, že produkovali Susan Downeyová, Joel Silver, Robert Zemeckis a Leonardo DiCaprio, slabé. Diváci ale boli spokojní a komorný film za 20 miliónov odmenili celosvetovou tržbou 78. (31.12.2010)

Velký potenciál a nulové využití. Že Jaume Collet-Serra nebude žádný talent bylo jasné už od Domu voskových figurín. Vrší jedno blbé klišé za druhým. A vůbec, nemáte pocit, že ty zlý děcka se v hororech už tak nějak vyčerpaly? Jinak souhlas s návrhem DaViDa'82 na český remake. Přesně to samé mě taky napadlo. (25.11.2009)

Dal bych nevím co za rozumně se chovající postavy, aneb proč musí každé dítě ve filmu tupě přihlížet brutálním vraždám (ať už šutrem či kladivem), nechat si na hlavu mířit nabitou pistolí, počůrávat se ze sna a pak tvrdit rodičům "Ne, ne, všechno je bezva, vůbec z ničeho nemáme strach." Irituje mě to tak neskutečným způsobem, že to nejde ani omluvit nějakými hrátkami s žánrovou šablonou. Rutinně natočené, avšak s několika vyloženě logickými lapsy (ustřižené růže) a průměrně odehrané (minutový Roden svým charizmatem strčí do kapsy celé herecké obsazení a to je špatně), v současné době však jeden z mála dobrých kusů. (26.04.2011)