Prípad číslo 39

Případ číslo 39 je velmi milý horůrek se zajímavým příběhem a solidní gradací. Jodelle Ferland je ve své roli *spoiler ďáblíka konec spoileru* skvělá. Renée Zellweger moc nemusím, protože je ošklivá, ale zde mi to příliš nevadilo. Já ty 3* budu muset skutečně dát, protože filmu, jako hororu, skutečně nemám moc co vytknout. Ke konci jsem si sice trošku pospal, ale vem to čert, nebo bych měl snad napsat vem to ďábel? Jeden z povedenějších hororů. (10.11.2012)

Po zprvu celkem dobrým začátku s nasraným fotříkem, se zase rozehraje dobře známej příběh o ztělesněným zlu a jde to od 10ti k 0, ne že by to teda bylo vyloženě špatný, ale nic novýho pod sluncem a mnohdy to je docela stupidní, navíc Renée Zellweger se sem moc nehodí, sama by asi chtěla něco hereckýho předvést, ale nemá moc co, může tak maximálně pištět a utíkat, naproti tomu Jodelle Ferland sice má co hrát, ale moc sem jí to nevěřil. Průměr, ale zabavilo to a vraždy rozhodně vynalézavý (18.01.2010)

Docela dlouho jsem otálel s puštěním tohoto filmu, přestože jsem k tomu neměl žádný pádný důvod. Nemám totiž žádnou averzi vůči Renée Zellweger (moc tuto herečku neznám a Deník Bridget Jonesové jsem nikdy neviděl…), navíc mi filmy o „divných“ dětech nikterak nevadí. Jen prostě nebyla chuť a hlavně jsem svou pozornost věnoval jiným filmům. Poslední dobou jsem však už přesycen céčkovými monster filmy a tak jsem se rozhodl nasměrovat svou pozornost jinde a hlavně si dodělat pár restů (no vlastně jich mám celou hromadu, co se hororového žánru týče). Nejčastěji je tento film porovnáván s Orphanem (který jsem viděl) a nezbývá mi nic jiného, než souhlasit s názory, že Case 39 je prostě po všech směrech slabší. To však neznamená, že by se Alvartovi nepodařilo natočit průměrnou podívanou, která by měla skončit někde v odpadkovém koši. Příběh nám místy nabídne docela zajímavou atmosféru, která se sice snaží rozpoutat psychologické peklo, ale vytvořené napětí hodně krát sráží na kolena nudnější pasáže a předvídatelné „lekačky“. Navíc mi přijde, že je zde i spousta nedotažených scén, které si zasloužily mnohem lepší zacházení a hlavně propracovanost. Přitom taková scéna s troubou nevypadala vůbec špatně. Trošku to už však skřípalo v uvěřitelnosti momentů, kdy přišly o život některé postavy. Nicméně Case 39 místy nabídlo divákovi docela zajímavou podívanou, herecké výkony taky nebyli nejhorší a našlo by se tu několik momentů, kvůli kterým stojí za to vidět tento film. Takže za mě průměrné hodnocení. 50% (18.09.2017)

Podezřelá číslovka v názvu filmu může značit z diváckého pohledu leccos. Ne, tolik mrtvých opravdu tahle paranormální story nečítá, ale může to být počet leknutí, i když i to je přehnané, rozhodně je to však nejméně 39. minut z filmu, kdy divák bude v napětí a bude ho provázet permanentně mrazivý pocit. Renée Zellweger si dává delší hereckou pauzu, dokazuje však, že žádný žánr jí za aktivního herectví nečinil potíže. Bez problému ztvárnila sociální pracovnici Emily, která dostala do kompetence prověřit případ číslo 39. Ten se od těch předchozích 38 případů, které měla na starost, v mnohém podstatně liší. V jeho spisu se pojednává o desetileté holčičce Lilith, kterou mají její rodiče zanedbávat. Při bližší analýze to ale nejsou rodiče, jež představují pro svoji dceru hrozbu, když ji chtěli upéct v troubě. Hrozbou je Lilith, která je ztělesněním démona s paranormálními schopnostmi. Zhruba tohle se odehraje v první čtvrtině filmu. Divák správně vytuší, jak se věci mají. Očividná průhlednost příběhu, jakým směrem se bude ubírat dál, ale vůbec není na škodu. Režisérovi Christianu Alvartovi se totiž podařilo diváka navnadit na další dvě třetiny filmu, které se sice neobtěžují s žádným vysvětlováním původu Pekelnice, jeho hlavním cílem je diváka strašit. A světě pomrdej se, ono to vychází. A to Alvert není žádný specialista na horory a dělá hlavně do televizní tvorby. Jenže se mu podařilo odbourat nešvary televizních režisérů, většinu filmu není znát, že ho natočil někdo, kdo má s filmovým pojetím jen zanedbatelné zkušenosti. Rodiče Lilith putují do detenčního zařízení, dobrotivá Emily se vzdává případu a malou mrchu dostává načas do své péče, než se najdou pěstouni, chvíli je klid, pak Zlo udeří naplno. Film nasadí solidní tempo, vytasí šňůru lahůdkově a mnohdy i neotřele strašidelných scén. Démon se živí strachem svých obětí, vyvolává v nich úzkost prostřednictvím neexistujících vjemů, například vyvolá iluzi výtahu řítícího se nekontrolovatelně dolů, své sehrává i zazvonění telefonu. I přes hutnost děje se přece jen objeví sekvence, které by si žádaly vysvětlení, toho se však divák nedočká. Vzdálená reminiscence na spřízněný snímek "Orphan" se také objeví, ačkoliv ten podstatně více pracoval s reálnými prvky. Pokud se ale rádi bojíte, máte nutkavý pocit, že se vám u filmů strašení nedostává, chcete dobrou režii a kvalitní herce, sáhněte po tomhle případu i bez slušivé svěrací kazajky. 90% (03.09.2015)

Myslela jsem, že nejděsivější bledou, černovlasou dívenkou, je Esther z geniálního počinu Orphan. Po zhlédnutí Případu číslo 39 si však myslím, že jí, zcela právoplatně, bok po boku může stát Jodelle Ferland. Snímek možná nabízí spoustu klišé a otřepaných žánrových postupů, vše však vynahrazuje patřičně vytvořená atmosféra a ta "little devil bitch" v podání parádní Jodelle. Ze začátku máte možná myšlenky týkající se zlých rodičů, kteří týrají svou ubohou dcerku. Jenže s postupujícím časem je stále více jasné, že věci se mají zcela obráceně. Ve scéně, kdy Lilith hovoří s Bradleym Cooperem, je jasné, že ten chlapec špatně skončí. A taky, že jo. Chudák, ten si tedy užil. Opravdu dost brutální útok. Mně se film líbil a všímat si nějakých nelogičností, jako, že ta malá ďáblica dokázala začarovat kohokoliv, objevit se kdekoliv, ale z kufru auta se dostat nedokázala, nemá smysl:) (18.01.2013)