Predčítač

Málokde mi tak moc vadilo, že Němce nehrajou Němci. Ani Fiennes ani Kate mi do rolí vůbec nesedli, autenticita žádná celá nula nula nic a scéna učím se německy z anglického textu tomu nasadila korunu. Válka a úvahy individuální/kolektivní vina se vlastně v celém filmu vůbec neřeší, žádná zajímavá myšlenka, katarze, nic. Jen melodrama člověka, který se nedokáže pořádně rozhodnout a chovat se jako chlap. Neznám předlohu, ale přesto věřim, že v německém podání by to všechno vyznělo mnohem líp. Všechny ty ceny a nadšení kritiků z filmu a hereckých výkonů nechápu, třeba v Revolutionary Road byla Winslet mnohem lepší. Nedá se říct, že by mě ten film naštval, ani jsem se nenudil, ani nelituju, že jsem to viděl, ale je to zkrátka slabý. (23.10.2010)

Film, ktorý si od začiatku buduje u diváka dôveru. Citlivá a senzitívne natočená dráma so silnou psychologickou stránkou postáv, a je nutné povedať, že v postave Hanny Schmitz je toľko materiálu pre sólistický herecký koncert, že Kate so svojimi schopnosťami to inak a lepšie ani urobiť nemohla. Originálny námet, originálne spracovaný, každá scéna je iná, neočakávaná a pútavo natočená. Skvelé načasovanie prelievania času minulosti a fiktívnej (minulej) prítomnosti. Možno sa vám bude zdať film zo začiatku pomalší a sčasti prvoplánový, ale v ďalšom plynutí deja nájdu tie scény stopercentné uplatnenie v jeho následnom zmysle a záverečnej pointe. Tichý, rozvážny dej občas vyburcuje k napätiu decentná a pochmúrna hudba. Všetky zásadné otázky, ktoré si film berie na mušku sa divákovi rozložia počas deja ako šlabikár, ich očakávané uvedomenie si príde však až v závere. A záver prišiel skôr, ako som očakával. Čo som však očakával viac, bolo väčšie záverečné brnkanie na city. Oko však ostalo suché, čo je možno také mierne podvedomé sklamanie, pretože tentokrát sa mi žiadalo trochu ho zvlhčiť. 85%. (15.04.2009)

Stephen Daldry, režisér skvělých Hodin, vyprodukoval z kvalitních ingrediencí (počítaje v to vynikající herce) obdivuhodně neúčinný snímek, z něhož sálá knižní původ podstatně mocněji než ženský půvab z Kate Winslet. Silná, zajímavá a bohatá sama o sobě nosná témata jako "smysl toho všeho" představený brilantním Brunem Ganzem nebo naopak Hannina před soudem demonstrovaná neschopnost pochopit, co že to vlastně během své služby dělala špatně, jsou zde užita jen velmi okrajově a zapadají pod kupou hlušiny vznešeně označitelné (těmi, které předčítač nadchl) za příběh pochopení a vděčnosti za první chlapeckou lásku, která se změnila v "něco jiného" nebo možná "víc". Ralph Fiennes namlouvající kazety mě zkrátka nedojímá a nezajímá, a byť má Předčítač zručně budovanou atmosféru a je na něm vidět, že asi nebyl natočen za levno, je pro mě jakž takž zajímavý pouze do doby, než Kate Winslet natočí instruktážní film o smyslné vášni partnerského milostného života...anebo normálně o dobrém sexu:) Vzhledem k ambicím a prezentaci filmu dávám 60%. (05.12.2010)

Začalo to jakoby nevinně, nevědomky, ale přerostlo to ve vášnivě-literární vztah. Jedno poděkování se zvrhne v intenzivní pouto, které se však jednoho dne záhadně zpřetrhá, aby se po letech mohlo opět náhodně setkat - jenže v soudní síni na lavici obžalovaných. Komorní drama o bolesti z provinění a soucitu aneb poválečné Německo z trochu jiné perspektivy. Právě to mi přišlo nejvíce osvěžující, právě v druhé „nacistické“ polovině Daldry (třetí oscarová nominace – z dosud tří natočených filmů – za režii) nejvíce cloumá emocemi. Ano, britský režisér Stephen Daldry. Na dvakrát se velmi pozitivně zapsal do povědomí diváků i kritiků; prvně dojemnou story o vydupávání si štěstí skrze tanec, poté osudovým spojením tří žen s románem Paní Dallowayová spisovatelky Virginie Woolfové. I Předčítač natočil s nevídanou lehkostí, promyšleností i švihem. Brání se vizuálním exhibicím, v úsporně komponovaných záběrech nechává vyniknout jak herce, tak celý příběh. Kate Winslet (tři hlavní ceny sezóny – BAFTA, Zlatý glóbus i Oscar) pomocí svého bohatého hereckého rejstříku citlivě vykresluje postavu introvertní Hanny Schmitz i s jejím „ostudným“ tajemstvím, autor hudby Nico Muhly plně využívá minimalistické zvukové plochy a dvojice kameramanů Menges-Deakins (společně 12 nominací na Oscara, včetně dvou proměněných sošek) nasnímala artově vyhlížející dílko, včetně vkusně natočených sexuálních peripetií. Bolestivé drama hodno pozornosti.. 80%. (17.03.2009)

Zpočátku komorní drama o nevšední lásce, které bez dlouhé expozice bleskurychle vtahuje diváka do zvláštní atmosféry, která trochu zavání až artovými filmy. Pocit pohlcení filmem je intenzivní a přestože si dvojice vyjadřuje lásku hlavně telěsně, působí Předčítač něžně a poeticky. V druhé polovině přichází na řadu holocaust a film přesedlává na rovinu soudní. To že částečně přepíná z romance někam jinam by vůbec nevadilo, přechod je to plynulý a nepůsobí nijak kostrbatě, jde o to, že se v závěru snaží z původního vztahu vymačkat co nejvíc slziček a to vypadá trochu jako pokus o opití rohlíkem. Výrazně to však Předčítači zazlívat nebudu, natočen je totiž výborně + velkou roli v celkovém zážitku hraje použití hudby a skvělé herectví Kate Winslet. 7/10 (27.01.2009)