Pevné puto

Když jsem byl malý, chtěl jsem být ovocem do Jogobelly. To Peter Jackson měl větší ambice - vyprávět dojemné příběhy skrze film. Pevné pouto se ale zaseklo tak nějak na půli cesty. Vše sice krásně vypadá, dobře se na to kouká a herecky nejednou překvapí (ahoj Marku). To ale nic nemění na tom, že příběh jedné epizody CSI tady režisér roztáhl na dvouhodinovou stopáž a ještě se do toho neustále snaží naplácat rádoby filozofické či artové momentky. S předlohou nemám zkušenosti, takže nemohu posoudit, jak moc se od své adaptace liší. Tuhle verzi ale Jacksonovi fakt nežeru. Chybí tomu duše. (03.01.2010)

Scénář: Fran Walsh, Philippa Boyens, Peter Jackson .. Tohle bude hodně rozporuplné. Kritická obec si smlsne na opovrhování efektů estetického zážitku, zato si jistě spousta diváků smlsne právě na tom. Knižní předlohu neznám, ale zde se žádné deprimující stavy nedostaví. Při povrchním pohledu připomene Lovely Bones zejména Heavenly Creatures, Fountain a Atonement (zdaleka ne spojitostí v určitých hercích/tvůrci), které diváky svým pojetím taktéž rozdělují. Hodně často se totiž vyprávění oddává mnohaminutovým scénám, kterým kraluje výrazný vizuální efekt, výtečná střihová skladba a samozřejmě lahodný hudební doprovod. Nelze se tím ubránit dojmu, že by šlo o mnohé zkrátit, ovšem také nelze upřít příjemnou hru barev, světel, kamerových a podobných parádiček, byť někdy ta digitálnost prostředí až rušila. V Lord of the Rings pracoval s excelentní předlohou, temnotou a monstrozní výpravou a ta lecos pohltila. Zde nedosahuje (předloha)scénář takových kvalit a tíha tak leží na precizním retro hávu sedmdesátých let a sestavě výborně obsazených postav, kterým vévodí tajemný Stanley Tucci a zejména mladičká Saoirse Ronan, většinou řádící právě před modrým pozadím jejího posmrtného světa. Peter Jackson si opět osedlal trochu jinou látku a po skončení snímku mne nejvíce zamrzelo, že než zase něco režijně vyprodukuje (v nerežijní produkci je totiž aktivní a úspěšný ba úspěšnější), opadá ještě hodně listí ze stromů. Napodruhé taktéž funkční. 75%. (03.01.2010)

Ó, áno. Rozporuplnosť je úplne na mieste a ja som spravil veľkú chybu, že som si neprečítal pár upozornení, ktoré obsahuje nemalá časť tunajších komentárov. Keby som totiž začal film pozerať s vedomím, že obsahová stránka filmu nemá nič spoločné s komornými drámami na tému strata dieťaťa, ale že sa bude jednať skôr o taký Jacksonov malý súkromný experimentálny gýč, bol by som možno zhovievavejší. Tá fantazijnosť sa mu asi príliš zaryla do podvedomia a bez uváženia ju používal aj vtedy, keď ju vôbec nebolo treba. Stačilo použiť depresívnejšie farby na udržanie thrillerovej atmosféry, zmierniť komickosť niektorých scén, ktorá vôbec nebola na mieste a vycibriť dialógy tak, aby nemal divák pocit, že polovica z nich bol inšpirovaná výstupmi postáv zo súčasných telenoviel. Príbeh má totiž neskutočne silný potenciál zaujať, herecké kreácie veľmi prekvapili, hudobná zložka si udržiavala od začiatku do konca neskutočnú fazónu, škoda toho ostatného. 60%. (10.01.2010)

Bohužel přesně ten typ filmu, u kterého mám pocit, jako by mě někdo nechal celou noc číst Strážnou věž, edice nekrofilní romance. Scénář svaté trojice J-W-B je salát slátaný z patetických monologů a ucouraných dialogů bez jediného náznaku lehkosti. PJ režíruje některé pasáže typicky (odskoky na nedějové detaily, expresivní subjektivní perspektiva, zapojení monotónní zvukové stopy), někdy dokonce napálí i dost solidní scénu (prohledávání pederastova baráku, ač je logicky nesmyslné, přesto mistrně pracuje s tenzí a dvojí perspektivou). Roztříštěnost vypravěčské perspektivy je do té míry nekoncepční, že mi zabraňovala brát cokoli v tom filmu vážně a hlavně si cokoli užít. Vizuální stylizace je místy docela laciná šmíra, oprabdu by možná stálo za to zauvažovat, zda se tajemství působivosti skrývá jen v barevných filtrech, zářících halogenech a "hezkých objektech". Zejména trikové pasáže jsou přešlap o celé metry, hnusné, nesladěné, křiklavé, bez jakéhokoli řádu (byť jenom jemného náznaku asociace, která by jim dala tvar). CGI bezpohlavnost přímo křičí, takhle přepálené a přitom naprosto "kulisové" výtvarné řešení se jen tak nevidí). Zapojení hudby vysloveně katastrofální, místo, aby to umocnilo jakoukoli emoci, dělá z Pevných pout ukňourané emo, z nějž trčí jenom pitomý sentiment. Chápu, že Peter je fascinovaný "bytím mezi světy" a že ne všechny rodinné filmy mohou být tak brilantní jako Braindead... nicméně pedofilní vrah, vytvořený podle šablony Rapist Glasses? Fakt třetí cenová a nejhorší Jacksonův film, svědčící o pozvolné ztrátě soudnosti a sebekritiky. (08.10.2012)

Tak, nejdříve si odbudu konstatování, že se mi film celkem líbil, a že scéna s loděmi v lahvích je nádherná. Saorise Ronan patří mezi nejsympatičtější herečky svého věku. A teď to ostatní. Proč se v závěru tak strašně tlačí na sladkobolnou pilu, že to ruší napětí v thrillerové a psychologické rovině (který by docela dobře obstály samy o sobě)? Zbytečně moc přepínání z jedný polohy do druhý v krátkym úseku dost zabíjí napětí i emoce. Návrat Suzie pro polibek ala Duch, odchod do západu slunce, bylo to moc cukrkandlu najednou (jak působivej byl oproti tomu konec ve Faunově labyrintu). Opravdu dost vycucaný z prstu mi přišlo, jak začali Suziin otec a sestra podezřívat souseda, geniální intuice fakt miluju. Konec pana Harveyho (Tucci je opravu dokonale slizký) pak měl být co? To má symbolizovat nějakou vyšší spravedlnost, lidské spravedlnosti je málo či jak? Příliš laciné. Po přehodnocení jednu hvězdu ubírám, na tři. (21.03.2010)