Na povale alebo Kto má dnes narodeniny

Tak po přečtení zdejších názorů jsem částečně na pochybách. Práce s loutkami mi osobně nepřišla bůhvíjak parádní, příběh je řidší, než vzduch a záporák, v podobě Jirky Lábuse takový prapodivný. Nehledě na jeho hlášky, které kolikrát mi příjdou, ne moc vhodné pro děti. A odtud i pramení mnoho mých výtek. Snímek "Na půdě", jakoby měl problém s tím, kam se zařadit. Má mnoho prvků typických pro děti, ale na druhou stranu i několik prvků, co pochopí jen dospělí. U Pixarovek jsme na to zvyklí a sedí to u nich jako ***** na hrnec, ale v tomto případě mi tato forma tolik nesedí. Nebo jsem byl možná ve špatném rozpoložení, ale za sebe říkám: NE. (26.12.2009)

Upřímně se musím vyznat, že mě animovaný film „Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny?“ velmi příjemně překvapil. Svým způsobem jde o zjevení, které se vymyká současné spotřební struktuře. Ojedinělá tvůrčí vynalézavost Jiřího Barty je okouzlující a osvěžující. Voní naději, umělecká schopnost a kreativní postupy dávají zapomenout na moderní stereotyp úporných a efektně prázdných snah komerčního úspěchu a pochlebování. Jako dítě jsem podobné půdní prostory miloval a nejedno exotické dobrodružství jsem v zašlé slávě věcí různorodé podoby prožil v dychtivě rozjásané bezprostřednosti. I skladba artefaktů měla stejné barvy a tváře. Vynalézavá hravost a souznění neslučitelnosti je Bartovou předností. Kouzlí a oživuje dávno pohřbený a zapomenutý svět fantazie, skromnosti a úcty. Žánr pohádky je pouze formalitou, neboť svým přístupem s lehkostí a šarmem překračuje vytyčené hranice a představám dává nové a nezapomenutelné rozměry. Žijící jsou okrajovým předmětem: rozhodná babička (Ludmila Ungrichtová s hlasem Věry Kubánkové) a její zvědavá a poslušná vnučka (Andrea Žádníková s hlasem Johany Krtičkové). Strana zla, nenasytný monarcha Hlava (Jiří Lábus) a jeho přisluhovač kocour Baron (hlas Petra Nárožného), se pohybuje na pomezí skutečného světa a fantazie. Pohádkový příběh vrhá křehké dobro v podobě panenky Pomněnky (hlas Lucie Pernetové) do rozhodujícího střetu dobra se zlem. Zaujme trojlístek hrdinů, nejbližších přátel hadrové panny: pohodlný plyšový medvěd Mucha (hlas Borise Hybnera), staromilsky bojující loutka Krasoň (hlas Vladimíra Javorského) a vitální plastelínový neposeda Šubrt (hlas Ivana Trojana). Pozornost vzbudí také myška vynálezkyně Sklodowská (hlas Barbory Hrzánové) a Hlavův patolízal a inženýr nových možností dr. Skarab (hlas Miroslava Táborského). S důmyslnou hravostí se dbá na detail, pohyb se v jemných křivkách přizpůsobuje daným situacím, a já okouzlen hledím na záplavu možného nebezpečí. Otázkou je, zda si takovou pohádku vychutnají i moderní děti. Já jsem Bartovým postupem omámen a velebím jméno jeho uměleckého ducha. I bez efektivní prázdnoty standardizovaných spotřebních produktů lze vyčarovat snový svět. Uchvátil mě svou formou fantazie i tvůrčím přístupem. Bravo, nevšední poeto a kouzelníku Barto! (18.02.2018)

Krásný skromný animáč, spadající do skupiny "dětských filmů", které si užije stejně dítě jako dospělý, třeba proto, že v něm najde spoustu artefaktů z vlastního dětství před lety, staré věci, které ještě na té půdě kdekdo má, nebo pro vtípky, které ocení i starší. Kouzelné spojení s kreslenou animací nebo animace proudu vody. Ovšem asi tak pět minut po skončení filmu jsem jej zase vypustila z paměti. (04.08.2009)

Pohádka, nebo chcete-li fantasy, Jířího Barty z kouzelného a svébytného světa na jedné půdě razantně připomíná status Česka jako mocnosti v oblasti loutkových filmů. Barta vytvořil celou armádu originálních postav a postaviček, přičemž se nebál příběhu s jednoduchou strukturou vtisknout temnější prvky. Výsledek pak sice působí trochu depresivně „jako z 80. let“. Ale kouzlo zůstává. (18.03.2010)

No jo, no, ději by se dalo ledacos vytknout. Třeba mně osobně vadila ta přehršel panenek Poměnek v závěru, to jsem vůbec nepochopila - proč? Ale za tu uvolněnou fantazii a výtvarné nápady si to zaslouží přimhouřit oko. I když v tomhle případě spíš naopak oči doširoka otevřít a vychutnávat vodopád obrazových gagů. A nechat se vtáhnout do někdy poetické a jindy zase strašidelné atmosféry. (09.05.2012)