Michael Clayton

The Truth Can Be Adjusted.... Neuronová delikatesa vypreparovaná časovými přemety, plastickou sondou do nitra mumifikovaných právníků v saku od Armaniho a skvostnými hereckými výkony (v šedém vlku Clooneyem se probouzí člověk, Wilkinson emotivně otáčí kormidlem a Tilda Swinton stvořila svou postavu z ledu a železa) které nemávají oscarovými exhibicemi, ale oddaně a přitom s gráciíí slouží Gilroyovu snímku. A díky jeho preciznímu scénáři lze pocítit ten nejdelší chuťový ocas. který sebou bude mrskat ještě pěkných pár dnů. Po čertech sofistikovaná a uhrančivá cesta do zatracení/vykoupení. Ráda o ní přemýšlím, ráda o ní mluvím, ráda se k ní vracím. Napodruhé mnohem lepší, protože to, co si poprvé zpětně přehráváme a dosazujeme, nahmátáváme již od prvních minut-s požitkem nad tou mazaností a přesně zapadajícím soukolím. A i když je tam stádo čtyřnohých coby deus ex machina, nelze než opakovat větu Michaela Claytona ve finální scéně: I want more ! (22.01.2008)

Velmi inteligentní a poměrně chladný film, který se drží v žánrových kolejích tak silně, až je to někdy na škodu, protože menší vzrůšo by neškodilo. Na to, jak se Gilroy snaží jet na vlně reality je tam na druhou stranu ale několik kiksů. Za zmínku stojí snová "koňská/bombová" scéna. Tohle by se jen těžko mohlo stát. Clayton je ale i tak i díky svému vizuálně jednoduchému a strohému zpracování solidní právnická jízda s množstvím brilantních dialogů a ostřílených herců, kteří zahráli psychicky odolné a strhujícím způsobem nesmlouvavé byznysmany na jedničku. Clooney prozatím ve své duševně nejdrsnější roli. Odpustil si své libivé kukuče a drsného vyjednavače mu věříte do posledního detailu. Kvalitní žánrovka, která nebude moc bavit, nicméně dokáže inteligentně oslovit. (02.08.2008)

Michael Clayton - další film, který jako by k nám přicestoval časem z dob minulých. Dovedu si totiž docela dobře představit, že by jej někdy během sedmdesátých let natočil Sidney Pollack (mimochodem skvělý nápad, obsadit ho sem) nebo jeho jmenovec Lumet, a to nejlépe s Robertem Redfordem či Genem Hackmanem v hlavní roli. Ale zpátky do přítomnosti. Máme tu sice prostý, několikrát viděný, čtený i slyšený příběh, který je ovšem skvěle napsaný, disponuje výbornými dialogy a tak nejednoznačnými postavami, že je radost se na něj dívat. Režie Tonyho Gilroye patří k těm pomalejším (on taky Michael Clayton není žádná akčňárna, díky bohu za to), ale přichází se spoustou nápadů a řada scén (koně, Arthurův byt, jízda taxíkem) je nezapomenutelná. K tomu decentně, ale atmosféricky hraje James Newton Howard... Čtyři a půl. (10.12.2011)

I want more...movies like this one. Film, ktory sa nemusi hrat na chytry, pretoze chytrym skutocne je (nielen a predsa prave hlavne v nich - zanrovych ukotveniach). Film, ktory jedna s divakom ako rovnocennym partnerom hry - poskytuje informacie v presne davkovanej miere, aby si hru spolu s tvorcom vychutnal podla planu. O prvoplanovost nejde, o poctivo odvedenu filmarcinu urcite ano. (06.02.2008)

Mocná korporace, škodlivá látka, stovky žalob, miliardy lítají vzduchem. Mnohokrát přežvýkané téma, ale co do formy podání a herců to snad ani nešlo lépe. Clooney mi na stará kolena začíná být sympatický za kamerou i před ní, Tom Wilkinson skvěle graduje svůj úvodní monolog a Tilda Swinton si přeříkává před zrcadlem a žádá o "ty jiné možnosti". Atmosféra, gradace děje, studené prostředí a Howardova perfektní hudba se krásně kloubí dohromady. Není to dokonalé, pochybuji, že v někom z tohohle prostředí by se mohlo hnout svědomí, ale film jsem si užil a to tak že hodně. P.S. Obsahuje nejchladnější vraždu filmového plátna. (23.01.2008)