Rozpoltený

„Samice jsou chytřejší než samci, ale to je jako u lidí. Samice používají čich, aby přežily. Vždy jsou dobře kryté. Vždy si pamatují, že se snaží zůstat naživu.“ Spíš se tu řeší jméno režiséra. To až zbytečně kritické srovnávání jeho děl…tomu se já vyhnu. Film mě lákal originálním tématem a také mou zvědavostí ohledně herectví McAvoye. Nejsem jeho fanouškem, ale s klidem můžu prohlásit, že zde byl fenomenální a všechny osobnosti (až na 1 výjimku?) jsem mu věřil (dobrá byla i jejich rychlá „přehlídka“). A pak je tu ta jediná slabina filmu, Bestie. Jste ochotní přistoupit na teorii doktorky? Pakliže ano, zdvihnete obočí (jako já) možná jen u „pavouka“ či pasáže s brokovnicí; pokud ne, řada scén vám asi přijde uhozená a snímek to u vás nejspíš odpálí. A to by byla u tohohle zatraceně kvalitního psychologického dramato-thrillero-hororu velká škoda, na podobnou atmosféru jen tak někde nenarazíte. Nemluvě o zlomyslném závěru. Dávám slabší, ale ještě plný počet. „Ty jsi jiná než ostatní. Tvoje srdce je čisté. Raduj se! Zlomení jsou vyspělejší. Raduj se…“ (06.06.2017)

Hleď bezvěrče, jež si tvrdil, že geniální vizionář a režisér indického původu M. Night Shyamalan už je dávno za zenitem. Po sérii komerčně ne příliš úspěšných (ale podle mě vůbec ne špatných) filmů totiž přichází s filmem, který se opět babrá v šíleně zajímavé myšlence a tu zároveň podporuje prakticky naprosto stoprocentní herecký výkon Jamese McAvoye. Nevím, co má Shyamalan v hlavě, když vymýšlí tak náročné náměty, ale musím říct, že to z té hlavy dostává na plátno naprosto úžasně a hlavně ve mně vytváří takové pocity, že podobné bych si sám nikdy nevymyslel. Během tohoto filmu jsem měl dokonce pocit, že sleduju něco, co přepisuje filmové dějiny a o čem se jednou bude přednášet na vysokých školách. Až tak na mě tento film zapůsobil. (22.01.2017)

Holt každý máme svoje vzlety a pády a i když mě kolega, se kterým už dlouho můžu cokoli kolem filmu probrat, nazval fanatikem, spíš bych to předefinoval na skalního fanouška, jenž už se nějaký ten pátek k režisérovi, který mu dlouhá léta mluvil z duše, opatrně vrací. Kromě žánru, retrospektivního vyprávění, způsobu záběrování a roli pro Shyamalana mi tenhle film žádné jeho kousky nepřipomíná. Jenomže toto je trochu slepá ulička, protože konec může být brán jako škující pointa, jež mě (a dívám se, že nejenom mě) vedla k úvahám o režisérově dávné úvaze o pokračování komiksového filmu. Největší slabiny snímku vidím v dlouhém představování Kevinovy duše a v katarzi, kterou jsem si představoval trošku silnější. Po Rozpolceném může následovat cokoli, takže se nechme překvapit. (30.01.2017)

Něco hrozně podobnýho časem natočí Peter Jackson, bude to R-ko, bude se to odehrávat 20 let před Pánem Prstenů, a bude se to jmenovat... GLUM. /// EDIT: všechny ty souvislosti mi začaly tak nějak docvakávat až druhej den, a furt na tím přemejšlím a hádám se se ženou o správným vysvětlení konce. Hodně chytrej mindfuck. (17.04.2017)

Herecká exhibice Jamese McAvoye rozpoutává vcelku zajímavý psychothriller, v němž klasické schéma "bezbranní věznění šílencem" nepůsobí vůbec omšele. Nevím, zda 23 osobností není již trochu moc, nicméně něco mě neustále vyhazovalo z atmosféry. Možná to byly trochu zbytečné flashbacky a možná jen moje ospalost. :) Takže obrázek si nejlépe udělejte sami... 7/10 (26.03.2017)