Chromofobie

Osudy jedné rodiny se uvedou sáhodlouhým představováním, jehož účelem je patrně důsledně načrtnout charaktery všech zúčastněných. To se ale dalo udělat za mnohem kratší dobu. Nemusím manželku vidět několikrát nakupovat, cvičit s osobním trenérem v jejím superluxusním domě, nebo chodit na psychoterapii, abych pochopila, že je to ve zlaté kleci zavřená nešťastná a slabá žena. A tak je to i s ostatními postavami. ____ Prolog trvá a trvá a najednou - hup-šup - přehoupne se rovnou do závěru, který odhalí, že pečlivé představování bylo potřebné jen kvůli tomu, aby natáhlo čas. Samotný příběh - třesknutí, které rozhodí členy bohaté a privilegované rodiny - by se dal odvyprávět na běžné stopáži 90 minut, a i tak by měl co dělat, aby ten čas smysluplně vyplnil. ___ Scenáristická nemohoucnost trčela hlavně z mikropříběhu nešťastné prostitutky, jejího milovaného dítěte a andělského sociálního pracovníka - to byla historka, jak z romantického románu z 19. století. U Dickense bych to brala, v současnosti to ale působí trapně a křečovitě. ___ A konec je jak z pohádky od nějaké autorky podřadného čtiva pro ženy. Škoda, že v tom ztráceli čas tak dobří herci. /3. 12. 14./ (03.12.2014)

Skladačka príbehov, ktorú nie je možné brať ako celok, naviac všetky príbehy stoja za nič. Nedá sa do nich vcítiť a už vôbec nie stotožniť. Jednu hviezdu neobjektívne pridávam za Penélope Cruz, ktorá v úlohe šľapky s dieťaťom bola asi jediná, ktorej sa niečo dalo uveriť a jej zanedbaná domácnosť pripomínala domov. Najhoršie pocity som mal práve v dome hlavnej postavy s „modernou“ architektúrou, kde by som nechcel bývať ani zadarmo, nenazval by som ho inak ako sklenené peklo. (13.02.2014)

Až na ten sladký šťastný romantický "americký" konec s dceruškou prostitutky v náručí oklamávané manželky... Jedna hvězda dolů. Jinak to ze začátku bylo dost nepřístupné, než člověk pochopil, jak jsou jednotlivé osoby vzájemně propojeny; a ovšem svět podnikání, financí a práva v tomto světě mi je naprosto cizí, takže jsem se těžko vyznával i v machinacích pana ministra. Herecké výkony slušné, ovšem i moje milá Penélope dostal roli na tělo - kolikrát jen ona umírala ve filmech na rakovinu? Marcusův příběh, jehož zlákaly velké peníze a zúčastnil se na podvodu se silničním okruhem pana ministra. Jeho potrhlá manželka, která měla pocit, že má malé poprsí a obdivovala imbecilní moderní umění (ten rodinný přítel, "kmotr", to řekl při vstupu na výstavu stejně, jako bych to řekl já). A právě tenhle kunsthistorik, těžce poraněný patnáctiletými fracky. Aylesbury nejmladší, dítě milované, ale přitom ponechané divokému růstu. A pak příběh prostitutky a sociálního pracovníka, nepochopil jsem, zda to u něho byly city nebo jen soucit. Proč chromofobie? Snad ten otisk, který každá chvíle života v člověku zaznamenává a zůstává uvnitř. Nevím. Asi.Snad. (12.10.2017)

Další pokus o napodobení Magnolie, který se u mě naprosto míjí účinkem. Dalo by se dokonce říct, že je fakt umění obsadit film takhle vynikajícími herci (jediný to důvod, proč dávám 3*) a napsat jim tak neskutečně nezajímavé postavy. Nebo možná ne až tak nezajímavé, jako spíš mizerně napsané. Jak obsazení, tak i diváci si zaslouží něco lepšího, co nevymizí z paměti vzápětí poté, co se objeví závěrečné titulky... (06.05.2010)

Chromofobie připomíná lovce, který si vyjde zastřílet do lesa a je mu vcelku jedno, co přinese domů, hlavně když toho bude co nejvíc. Ona už si si z toho žena, pardon divák, něco vybere, takže kladný výsledek tohoto výletu musí být zaručen. Bez problémů střílí po jelenech, veverkách a sem tam padne i nějaký ten rejsek. Tenhle film přináší spoustu témat, většinou natolik závažných, že by každé jedno z nich vystačilo na samostatný film a přivádí na scénu tolik postav s velkým potenciálem, že je až neuvěřitelné, o jak nevýrazný film v konečném výsledku jde. Chromofobie kombinuje jednak etická komorní dramata, která diváci znají z tvorby Atoma Egoyana, jednak populární mozaikovité koláže typu Babel či 21 gramů, jenže narozdíl od takových 21 gramů neumí Chromofobie udržet divákovu pozornost po celou dobu a její schopnost vyvolávat lidské emoce je po převážnou většinu stopáže mizivá. Film působí odtažitě až studeně, podobně jako sterilní chladný interiér hrdinova obydlí plného kovu a skla. Problémem jsou i nesympatické postavy, kdy např. Kristin Scott Thomas v roli Marcusovy manželky volí takovou polohu, že vedle ní je Anette Bening z Americké krásy vzorem vřelosti a empatie. Teprve v posledních 15 minutách se osudy jednotlivých postav vzájemně protnou a divák může pocítit určitou katarzi. Jenže film má příliš dlouhou stopáž a příliš dlouho těká odnikud nikam, aby to stačilo na víc než tři slabší hvězdičky. Celkový dojem: 50 %. (20.04.2010)