Chromofobie

Jejda. Velmi solidně obsazené i zahrané. Z ničeho se pomalinku první polovinu současně rozvíjí skládačka několika osudů. Advokát Marcus Aylesbury a novinář Trent jsou kamarádi, až na to, že Trent chce konečně prorazit s něčím velkým a tak se začně pitvat v rodině Aylesburyových. Otec a soudce Edward Aylesbury je podivně zapleten do obchodu z akciemi a velmi často ho navštěvuje nemocná prostitutka. Pak je tu ještě jeden kmotr, tak trochu pedofil. Atd. ... K tomu jedna přehnaně bílá a skleněná hypermoderní architektonická schíza. Po letech bych si už ani nevzpomněl, o čem to vlastně bylo. 50% (05.09.2015)

Chromofobie je bez sympatických postav. To by nevadilo, kdyby alespoň nějaká z nich byla hodná pozornosti, zajímavá, uhrančivá - což se také nestalo. A tak se před očima prezentují nezajímavě předestřené tisíckrát filmařským průmyslem vytěžené problémy (korupce mocných, vztahové problémy zaneprázdněných, přátelství mezi lidmi s odlišnými zájmy, úpadek a pád prostitutky samoživitelky).... Pak už nic nezachrání ani zajímavé barevné ladění a architektonické zarámování. (30.03.2009)

Osudy jedné rodiny se uvedou sáhodlouhým představováním, jehož účelem je patrně důsledně načrtnout charaktery všech zúčastněných. To se ale dalo udělat za mnohem kratší dobu. Nemusím manželku vidět několikrát nakupovat, cvičit s osobním trenérem v jejím superluxusním domě, nebo chodit na psychoterapii, abych pochopila, že je to ve zlaté kleci zavřená nešťastná a slabá žena. A tak je to i s ostatními postavami. ____ Prolog trvá a trvá a najednou - hup-šup - přehoupne se rovnou do závěru, který odhalí, že pečlivé představování bylo potřebné jen kvůli tomu, aby natáhlo čas. Samotný příběh - třesknutí, které rozhodí členy bohaté a privilegované rodiny - by se dal odvyprávět na běžné stopáži 90 minut, a i tak by měl co dělat, aby ten čas smysluplně vyplnil. ___ Scenáristická nemohoucnost trčela hlavně z mikropříběhu nešťastné prostitutky, jejího milovaného dítěte a andělského sociálního pracovníka - to byla historka, jak z romantického románu z 19. století. U Dickense bych to brala, v současnosti to ale působí trapně a křečovitě. ___ A konec je jak z pohádky od nějaké autorky podřadného čtiva pro ženy. Škoda, že v tom ztráceli čas tak dobří herci. /3. 12. 14./ (03.12.2014)

Jestli hledáte film na zlepšení nálady, tak se raději vyhněte Chromofobii! Tak cynickou a pesimistickou mozaiku lidských příběhů jsem dlouho neviděl! Tyto lidi spojuje malé nepatrné pouto nebo naopak něco velkého! Ale ať je to malé či velké pouto, osudy lidí to ovlivní tak ve velkém měřítku, že jim to změní celý život! Snímku chybí něco, čím by vybočoval, čím zaujal... Film se proto stal průměrným, i herecké výkony nejsou na vysoké úrovni, jediný Damian Lewis se mi líbil! Trochu škoda, protože velká herecká jména jsou v tomto filmu obsazena, jen nejsou vedena tím správným směrem! (02.05.2010)

Mozaikové příběhy mám rád! Tento mě, ale moc neoslovil. Po filmařské stránce je to poctivě odvedená práce, herecké výkony jsou také zcela na úrovni, ale samotný příběh mě nijak zvlášť neoslovil a nebyl jsem patřičně vtažen do děje. Byl to na mě moc " chladný příběh ". Chyběli mně tam postavy, kterým bych ze srdce přál nebo je naopak k smrti nenáviděl. Tento film vám před očima uběhne, aniž byste o něm nějak více přemýšleli, natož aby se vám nějak více zaryl pod kůži! Nejslabší mozaikový příběh, co jsem měl ( zatím ) možnost shlédnout. 3 a 1/2 *! (26.01.2009)