Hezké chvilky bez záruky

Patřím pravděpodobně přesně k těm chlapům, který nemohla Věra Chytilová vydýchat. Jsem totiž přesvědčenej o tom, že takovou animozitu k silnějšímu pohlaví lze získat pouze na základě: 1. Hromadného znásilnění, nebo za 2. V důsledku trvalého nezájmu o vlastní osobu. Coby prase, idiot, ješita, psychopat, protože chlap, jsem přesvědčenej, že to má co dělat spíš s tou druhou variantou, kdy tyhle negativní emoce vyvolal a upevnil fakt, že si o ni žádnej chlap desítky let nezatoužil opřít ani kolo. Nebylo jí to jedno. Hezké chvilky mluví jasnou řečí. (20.01.2019)

Mizerný nudný film od stařenky Chytilové. Vydržel jsem 14 min pak použil next. Bylo to ale stále o stejném hovnu. Egocentrická psycholožka řeší problémy různých imbecilů, maje jich sama nad hlavu. Podobnou krávu máme v naší firmě ale ta nic neřeší ta jen odebírá vstup do podniku. Hudba je přímo strašlivá, ten Kraus nemá moc šikovného potomka... (04.11.2010)

Chytilová si furt drží celkem solidní filmovou laťku. I přes to, že je to film již podstatně slabší, než její dřívější počiny, ve filmu mohli být obsazeny krapet lepší herci a semtam propracovanější dialogy, jedná se o příjěmně koukatelný snímek s dobrou chytilovskou kamerou, i celkem dobře zkomponovanou hudbou (i když mladýho Krasue jinak dvakrát nemusím a jako zpěváka nemůžu vůbec). 70% (05.01.2009)

Chytilová viděla velmi dobře do lidských duší. Prostředí psychologické poradny sedí k takovým výpovědím velmi dobře, povedla se i konfrontace se životem samotné rádkyně-psycholožky, která se plácá ve stejném marasmu jako její klienti. Té nadsázky tam bylo akorát tolik, aby se téma sem tam trochu odlehčilo a člověk se mohl občas i od srdce zasmát. (18.04.2014)

Chytilovej musím priznať, že vždy chápala dobu, v ktorej točila film, ktorý ju mal reflektovať. Chvilky už svojou formou evokujú hektickú dobu. Sledovať kameru je rovnako nepríjemné, ako žiť súčasným veľkomestským štýlom, keď v ňom chceme praktikovať tak tradičné zvyky, akými sú v prvom rade rodina. Taktiež zvolená nesúrodá mozaika evokuje dojem roztrieštenosti, len neviem, či to bol zámer, alebo neschopnosť dramaturga udržať film v celku. Keď má divák pocit, že by sa mala znova objaviť jedna z predstavených postáv, prichádza nová. Tá niečo povie, posťažuje sa a už sa možno ani nevráti. Viac by som prijal tradičnejšiu kompaktnú mozaiku menšieho počtu postáv, ktorou by Chytilová určite nasrala menej divákov a zároveň by ani nesklamala svojich skalných fanúšikov. (17.03.2016)