Mníchov

"Dáváme peníze z fondu, který neexistuje, do schránky, o níž nevíme, v bance, kde jsme nikdy nebyli. Nemůžeme Vám pomoct. Neznáme Vás." Kdyby mi těmito slovy oficiální místa vyjádřila svou podporu, tak bych se do vraždění ve jménu odplaty nepouštěl, pohodlně bych se usadil a sledoval bych Marca Spitze, jak loví z olympijského bazénu sedm zlatých medailí. Agent Avner je však na podobné jednání zvyklý a tak se připojil k násilí, které plodí násilí. Na můj vkus je to tedy docela dlouhé a hodně depresivní, ale je to taky zlehka tajemný kus dějin, který stojí za prozkoumání. (16.09.2016)

Veľmi diskutabilné 4*. Spielberg bohužiaľ dospel a emocionálna plochosť a akademický chlad, ktorý sa dal prepáčiť jeho Vojne svetov, sa už Mníchovu prepáčiť nedá. Vojna svetov totiž perfektne fungovala ako čistý horor, technickými aspektami filmárčiny naháňajúci hrôzu a zimomriavky. Mníchov sa snaží o duchaplné rozoberanie vážnych tém, na čo premakaná technická precíznosť nestačí. Z celého zdĺhavého filmu tak skutočne funguje iba jediné - naturalisticky chladné vraždy, obzvlášť tá slečny assassinky na lodi. Niekto mi môže oponovať, že ma Mníchov neoslovil, pretože muslimsko-židovský konflikt ide mimo mňa, no nie som ani Žid a Schindlerov zoznam mám v Top 10 najobľúbenejších filmov. Pretože má srdce ako slon. (14.03.2006)

Hodně silný snímek. Tématem i provedením. Téma, které začíná atentátem na izraelské sportovce, ukazuje pomstu a nutí nás rozhodnout kdo koná správně. Steven Spielberg vzal jako žid tento film hodně vážně a vložil do něj kus sebe. Na filmu je to hodně cítit a v některých psychologických scénách je Spielbergova režie opravdu vybroušená jako diamant. Hudba Johna Williamse je přesná, dobová, ale dodržuje přesně téma. Hercům nelze nic vytknout a pravděpodobně na tom má velký vliv právě režisér. Oproti Válce světu(jak to tu porovnává POMO) je film rozhodně dospělejší, pevnější a dějově kvalitnější. Kromě vizuálních kvalit, které se jednoduše porovnávat nedají, pro mě je jednoznačným vítězem vážný Mnichov. Spielbergovi se vždycky dařili filmy, na kterých mu záleželo a jeho zatím nejosobnější film Schindlerův seznam byl čistá nádhera(pravděpodobný vrchol minulé dekády). Mnichov je seznamu trochu podobný a hlavní postavy se rozvíjí a dostávají se až do stádia, kterému se ze začátku jen smáli. Z agentů se stávájí žoldáci, kterým příchází fotka, jméno cíle a vražda je rychle provedena. Psychologické rozložení postav a jejich vědomí této změny je až fascinující. Hlavní postava hraná Ericem Banou je perfektní hlavní hrdina, který je silný, odvážný, sebevědomí, ale dokáže ukázat i svou citlivou až sentimentální polohu. Nový james Bond Daniel Craig je naopak lehce bez citů a působí na mě jako perfektní nájemný vrah, který vás zastřelí ostřelovací puškou z druhé strany města a odjede následně vlakem za další prací. Ostatní jsou kvalitní a nikdo nehraje špatně, což je velmi příjemné pro sledování postav. Perfektně Spielberg ukazuje i v tak zbytečných a často samoúčelných scénách sexuálního aktu psychiku hlavního hrdiny. Scény jako např. prostříhaná a celým filmem se táhnoucí vražda izraelských sportovců nebo výbuch v hotelovém pokoji sledovaný z pokoje hlavního hrdiny, jsou silnými zážitky dotvářející dojem perfektního dramatu. (17.03.2006)

Rozpolcenost současných vymezení vkusu i pojetí kvality a nekvality v současném umění vůbec je zarážející. Projevuje se plně i v těch částech, kde umění stále zůstává názorným. Podezřívat v případě MNICHOVA židovsky ovlivněného Spielberga z chladu a nepodjatosti je velmi politováníhodným nedorozuměním. Izrael, přestože z krve a bolesti nejen židovské vznikl před dlouhými šedesáti lety, nepřestal být podstatnou částí arabského islámského i křesťanského světa považován v blízkovýchodním kontextu za cosi nepřirozeného a chorobně cizorodého. Místo toho, co by spory tišil, mírnil a řešil, je naopak rozevírá a podněcuje. Na jedné straně se miliony zahraničních židů vykupují z toho, aby se do Izraele stěhovat nemuseli, na straně druhé téměř šest milionů palestinských Arabů má jistotu, že se v dohledné budoucnosti příštích 30-50 let do své staré vlasti, z níž byli postupně bezdůvodně vypuzeni, nevrátí. Ze současných zhruba 7 mil. obyvatel Izraele je téměř půldruhého miliónu Arabů; z více než 5 milionů Židů si statisíce zvykly na tuto zemi a považují ji za svoji vlast. Tragédie Mnichovské olympiády 1972 vyrůstá právě z tohoto nekončícího řetězce ztrát, frustrací, zločinů, válek; konflikt je permanentní, neustále probíhá a ročně polyká minimálně stovky lidských životů.; je součástí také naší současnosti. Filmový příběh, soustředěný zhruba do let 1972-1974, přesvědčivě - skoro by se chtělo říci až sympaticky nehollywoodsky - ukazuje tuto odvrácenou tvář, střetání proslulého Mosadu a palestinských terorizujících partyzánských bojůvek, i to, jak se na pozadí mrtvol často nevinných lidí v hlubokém míru relativizují a posléze postupně rozplývají zdánlivě jasné skutečnosti dvou nepřátelských černobílých pohledů do bezradného ztracena. Zůstává jen krev a nenávratně utracené lidské životy. Kvalitní herecké výkony, úspěšně zvládnutý pokus o ústřední motiv filmu (průběh atentátu) i brilantní kamera posouvají film na rozhraní uměleckého a lehkého thrillerového žánru kinematografie hraného filmu. Napětí z něj neustupuje ani ve zdánlivě klidných scénách. Je jisté, že V MNICHOVU Spielberg dosáhl na jeden z vrcholů své dosavadní tvorby. (01.02.2009)

Steven Spielberg po druhý krát vzdáva filmovú poklonu svojmu národu. Tento raz to ale nefunguje tak ako v prípade úžastného "Schindlerovho zoznamu" z roku 1993. "Mníchov" disponuje zaujímavým politickým námetom a i emocionálnou témou premeny osobnosti hlavného hrdinu. Ale zdalo sa mi to celé podané akosi neprehľadne. Miestami som nechápal, kto koho prečo zabil a aký zmysel to malo. Jedno som však pochopil, že s Mosadom sa nehodno zahrávať. *** (18.08.2008)