Ararat

Snímek, který dává vědět o zapomínané genocidě, se kterou je těžké se vypořádat bez vypořádání Turků, o současném nazírání na toto a související témata, o víře, s níž je otřásáno. Vážím si autorových ambicí, ale byl bych skutečně radši, kdyby natočil prostě jen silný film, tahle látka si to jistě zasluhuje. (24.05.2011)

Atom Egoyan je frajer, pretože dokáže do svojich umeleckých filmov, ktoré vidí v kine tak málo divákov, získať herecké hviezdy a legendy. Atom Egoyan je frajer, pretože dokáže aj pri takejto závažnej látke, akou genocída arménskeho národa bezpochyby je, použiť menej frekventovanú metódu filmu vo filme, pri ktorom sa dokáže divák tak nechať strhnúť silou zobrazovaného natáčaného filmu, že zabudne, že vlastne sleduje fikciu vo fikcii, ktorá je potom realitou filmu. Greenwood pôsobí v úlohe amerického lekára tak ochranne, že by som aj veril v záchranu celej oblasti, ak by nebola vyvraždená. Plummer ako múdry dedko, ktorý pochopí situáciu dokáže dojať rovnako, ako dokážu brutálne zábery genocídy vyvolať des. No a Elias Koteas v dvojúlohe herca a svojej filmovej postavy predstavuje turecký prístup k veci, ktorý sa dá pochopiť, ale až pri jeho konfrontácii s arménskym štábom a mladým Aniným synom pochopíme zmysel historickej pamäte. (10.01.2014)

Na tento film jsme se měli podívat, abychom ho potom mohli rozebírat na scenáristické seanci. Po rozebrání mě začal bavit mnohem víc, ne po podívání. Ne že by někdo z ostatních diskutujících řekl něco, co by obrátilo můj pohled, ale já sama nad filmem začala přemýšlet úplně jinak. Scény, které se mi při sledování zdály na hraně, například veškeré scény s jinochem a celníkem, najednou získávaly ten význam, kvůli kterému je tam režisér umístil. Věřím, že kdybych o každém filmu takto s někým diskutovala, začnu si brzy myslet, že neexistuje špatný film. (04.12.2010)

Egoyanova nacionální výpověď o pohnuté minulosti vlastního národa a o tom jak to na Arménce události roku 1915 působí dodnes, se nepovedla. Egoyan toho chtěl říci strašně moc a tak se to zvrhlo ve scénáristický propletenec zalidněný podivnými postavami, jejichž motivace budete chápat snad jedině pokud jste Arménci. Škoda, Aménská genocida by si zasloužila lepší film (otázka je jestli lze natočit). (14.03.2006)

Najlepšie na Egoyanovom Ararate je, že ide čiastočne o film o filme, a že svoj príbeh podáva presne opačným štýlom, jak pátos vojnového filmu ktorý natáčajú. Filmu, kde sa znásilňujú ženy, zatiaľ čo ich deti držia za ruku. Tieto scény tam sú, slúžia ako memento mori, spomienka, ktorá v rámci rozprávania funguje v druhom pláne, pričom sa väčšinu stopáže tvári, ako nosná téma. Napokon ide o vyrovnávanie sa s minulosťou, s minulosťou krajiny, a vo vedľajších dejových líniách, aj s minulosťou vlastných rodín. A je to tým silnejšie, čím dlhšie nechávajú spomínané scény mlčať... Videné v rámci Challenge Tour 2015 (02.04.2015)