Raňajky na Plute

Jsem, kdo jsem. Orientován jinak. Poutem k vysokým podpatkům. Duhový šarm, magii dada, dar dam má poutník povahy slunce. Velkoměstský šatník zase hraje barvami a stíny. Cukrová panenka i madam vamp, opiát. Čáry máry čajů a nástrah. Nejlepší netuctové, "ženské" pusinky rozdává, vykračující si Cillian Murphy, a to od té doby, kdy kamera i pára vřele "přejely" přes nohy horkého dobrodružství dua Lemmon & Curtis. (03.04.2019)

Jak tu někdo trefně poznamenal, Snídaně na Plutu je irský Forrest Gump. Cillian Murphy si v roli sebevědomého transsexuála krade celý film pro sebe. Na rozdíl od Forresta je ale uvědomělý a i když dělá chyby, zůstává svůj. Ve filmu sledujeme Cilliana od raného dětství, kdy jej nechala matka na zápraží kostela, přes trable při dospívání s nošením ženských šatů, po jeho cestu za hledáním matky v Londýně, kde se v důsledku nedostatku peněz dostává do kontaktu s prostitucí. Celým příběhem se také táhne jakýsi konflikt Irska, jestli jsem správně pochopil, tak boj za osvobození. Ve filmu to není řečeno a souvislosti pochopí jen ti znalí. Faktem pro mě zůstává, že i když za první hodinu bych jasně dal čtyři hvězdy, začal jsem se postupně nudit, jak se příběh natahoval. Takhle je to pro mě těsně, ale za 6/10. (07.08.2014)

Je málo filmů, které mě posadí na zadek a příběh Patricka "Kitten" Bradena mezi nimi našel své místo. Citlivě odvyprávěná touha po identitě a potřebě lidské blízkosti, dožadující se naplnění dosti svéráznými, proto jedinečnými způsoby, v podání neskutečného C. Murphyho, provázená dobovou, skvěle vybranou hudbou, podtrhující poezii místy až geniálních záběrů - to je Snídaně na Plutu. Podstatu příběhu nejlépe vystihl sám Neil Jordan: "Film není pouze jednoduchým příběhem o transvestitovi - šlapce. Je to příběh o nevinnosti a proměnlivé síle představivosti a o tom, jak dobro mění svět - pokud to jen jde". Tak tak, i červenky to vědí:-) (26.03.2010)

Hlavný hrdina ma napriek výkonu Cilliana Murphyho nepresvedčil - okrem toho, že bol vlastne "sirota" a iný než ostatní, neponúkol nič. Anglicko-írsky konflikt zbytočne vystupoval do popredia. Spočiatku zaujímavé triedenie podľa kapitol mi už v polovici prišlo ako scenáristická barlička... pekný záver trošíčku vylepšil dojem, inak ale dosť tápajúca "roadmovie". (06.03.2007)

Hned na začátek bych rád poodhalil svoje nesympatie k transvestitním jedincům, kteří se mi oškliví ještě daleko více než ti, kteří jsou jen oteplení, ale jistí si svým pohlavím. Podobný postoj zřejmě nezastávám ani zdaleka sám. Tuhle moji nevraživost se během stopáže dařilo tvůrcům umírňovat celkem značným přívalem humoru, který jsem zde opravdu nečekal. Děj byl vážně dobrý. Je to příběh o člověk, který se zoufale snaží, aby jej měl někdo rád, aby někam patřil. Což vzhledem ke své poruše a poté také samotné době, ve které se děj odehrává, je téměř nadlidský úkol. Navíc Koťátko, ano zní to přesně tak blbě, jak se to píše, zastává dosti svérázné metody. Tak nějak se protlouká životem a příliš nevnímá politické a kulturní dění kolem. Vzdáleně mi to snad připomínalo i Forresta Gumpa. Docela jsem se pozastavoval nad tím, že byl černovlasý Cillian s vizáží Michaela Jacksona, mylně považován velkým procentem tamější mužské populace za ženu. Copak takhle vypadá žena? Pravda, že jako "blondýna" už by se leckdo pomýlil, a pak by byl do konce života psychicky poznamenán. Citát Oscara Wilda, vyřčený v samotném závěru ptáčkem, velice věrně charakterizuje celý snímek. "Ze všeho nejraději mluvím o ničem - je to totiž jediná věc, o které opravdu něco vím." Nemyslím to však vyloženě v negativním smyslu. Všechna čest Cillianovi za to, že se mu tak věrně podařilo zahrát si transvestitu. Bohužel jsem se od toho nedovedl během sledování úplně oprostit. Místy se mi ošklivil vážně hodně a zbytečně jsem si tak kazil zážitek. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatela mat.ilda. (11.04.2016)