Vyhnaní z pekiel

Tak ako sa aj tesár utne, tak aj Rob Zombie raz nakrútil dobrý film. Devil's Rejects zaujme najmä svojou surovou atmosférou horúcich sedemdesiatych rokov dokreslenou autentickým soundtrackom a nádhernou zrnitou analógovou kamerou. Príbeh o unikajúcich maniakoch je akoby dôstojným pokračovaním Texaského masakru (jeho voľným remakom bol Dom tisícky mŕtvol), ktorého sa žiaľ kultový hixploitation nikdy nedočkal. Od dokonalosti to má síce ďaleko (na môj vkus Zombie príliš sympatizuje s ústrednými psychopatmi a na záver si zaslúžili väčšiu pomstu), ale ide dozaista o najlepší kúsok krátkej neo-exploitation vlny zo začiatku milénia, ktorá je už chvalabohu za nami. (09.10.2020)

Filmová láska na první pohled, Zombieho intenzivní buranská krasojízda tří vyvrhelů z pekel. Oproti jedničce velmi jiný film (celkový feeling, provedení, v podstatě nehoror) a opět naprostá dokonalost, vlastně ještě o chlup větší. A když už si myslíte, že je po všem, přijde v mých očích jedna z nejlepších závěrečných scén všech dob ("Free Bird"), kde už je vám těch bastardů dokonce na plný čáře líto(!). Můžu vidět nekonečněkrát. (x) (31.10.2011)

„Páni, urobíme to, prečo sme sem prišli.“ Toľko adrenalínu a filmárskeho talentu, ktorý je natrieskaný v prológu, sa väčšinou nevidí v celom filme. Danny Trejo, „Seriem ti na Groucha!“, Ken Foree, William Forsythe, „ten zasratý kapitán Spaulding“ a Rod Zombie v úžasnom tempe a s nenapodobiteľnou atmosférou nielen 70. rokov dravo pokračuje tam, kde nemali odvahu tvorcovia TEXASKYCH MASAKROV MOTOROVOU PILOU. Markíz DeSade by trpel permanentnou erekciou. (05.06.2006)

Tady uz se Rob Zombie trochu uklidnil, co se tyce vizualniho stylu, ale pridal na realisticnosti, je videt, ze mel vic zkusenosti a cely je to vic strasidelny, i kdyz tu neni tolik mrtvol. Tentokrat tu dostal daleko vetsi prostor Bill Moseley, kterej je primo dabelskej a spolu s Sid Haigem a Sheri Moon vytvorili uzasnou zabijackou particku. Navic je tenhle horor docela originalni, nepamatuju si film, kde by misto teenageru utikali zabijaci. I kdyz utikali, oni to maj spis jako takovej prijemnej vylet. Opet se tu krvi nesetri a opet se snazi zmasakrovat kazdyho, koho potkaj a do toho ma tahle particka husty hlasky. Opet jsem se skvele bavil a tenhle horor uz ma vetsi sanci zaujmout vic lidi, nez prvni dil, kterej byl precejen moc velky psycho. (02.12.2006)

Jednoznačně o řád horší než Dům tisíce mrtvol a na 4 to vytahuje jen závěrečný videoklip (který sám je jen přílepek, jenž NAPROSTO nedává smysl a neladí s ničím ve filmu, ale zásluhou hudby je efektní jak sviň a asi nejlíp ukazuje, jak měla nezvoraná verze Vyvrženců pekla vypadat). Nemůžu se zbavit dojmu, že se Zombie snažil o jakousi buranskou Thelmu a Louisu a původní nemotivované fascinující síly zla ukázat jako obyčejné lidi s pevnými rodinnými vazbami, kterým lze porozumět, o postavách se ale nedozvíme nic nového, co by nám je postavilo do nového světla, a tak ani při pohledu na jejich emotivní utrpení se nelze ubránit vtírající se myšlence, že se stále díváme na amorální hajzly, které neomlouvá vůbec nic. Jejich sympatičnost byla založena na tom, že dokáží bez omluv a výčitek svědomí využívat slabé a oběti jako materiál pro vlastní potěšení; to Zombie škrtá, neb zde se rodinku snaží omlouvat, aniž by její původní poživačnou zvrácenost nahradil něčím funkčním. Ve výsledku nám pak prezentuje skupinku sígrů, kteří "can give it, but can't take it". Další rozpor tkví v tom, že původní schéma zlé rodiny z Texaského masakru motorovou pilou je v souladu s dobovou náladou nekompromisní kritikou klasického rodinného modelu. V DTM Zombie tohle filmové klišé přebírá jako obyčejnou cool proprietu, ale ač nechutnost rodinky Fireflyových geekovsky zjemňuje, v zásadě nejde proti duchu antirodinného schématu. Nicméně tím, že se ve VP snaží přímočarý styl DTM obohatit OBHAJOBOU rodinného modelu v jeho zvrácené podobě, vytváří Zombie něco, co kvůli své fundamentální vnitřní rozporuplnosti naprosto nelze přijmout. Se znalostí Halloweenu usuzuji, že Zombieho komplexnost a dvojakost negativních postav baví, tvrdím ale, že se při jejich zpracovávání nedokáže zbavit povrchní kulervoucnosti a líbivého pozlátka a měl by se věnovat tomu, co umí opravdu perfektně: efektním šokujícím úchylárnám. (28.05.2011)