Nahý obed

Nenašel jsem v tom pražádné zálíbení, žádný emotivní moment. Je to velice chladné a odtažité. Drogy, paranoia, psaní, homosexualita... Halucinace. Nahý oběd je halucinací autora kdesi na pomezí života a fikce. Na pomezí žitého a psaného. V tom bych však problém neviděl, problém je v tom, že celé kouzlo snímku tkví jen v rádoby šokujících a na oko nepochopitelných scénách, které ale maskují jediný fakt – že je to celé o jednom dlouhém (a hodně devastujícím) tripu, který mě osobně z diváckého hlediska nic neříká. Cronenberg odvedl řemeslně dobrou práci, stejně tak herci a zejména Howard Shore se svým soundtrackem. To však nic nemění na tom, že mi celý Nahý oběd připadá jako totální exhibicionismus a výlev chorobné mysli. A to na dobrý film nestačí... Dost možná hodnotím jak hodnotím proto, že tenhle literární žánr nemusím. Takže pokud se vám zamlouvají souložící brouci, brouci v podobě psacích strojů, brouci v podobě mimozemšťanů a brouci v podobě brouků... budete zřejmě broukat nadšením. Já jsem si od věčného zívání přivodil rozedmu kušny... (26.03.2004)

tento film má všetko, čo od filmu podľa môjho gusta vyžadujem, a aj keď niektoré položky sú možno v miernom kontrapunkte k akýmsi "všeobecným" požiadavkám na obecne dobrý filmu (napríklad "príbehovosť", zreteľnosť motivácií, zrozumiteľnosť konania, dramaturgická uzavretosť), aj tak sa v Nahom obede kĺbia tie najpriaznivejšie prúdy a poryvy vytvárajúce jedinečnú filmovú lahôdku; civilne noirové herectvo petera wellera (skvelé obsadenie), zvláštna, utrápená "femme fatale" davies (skvelé obsadenie), ako vždy ambivalentne diabolský sands a štandardne dobrý holm; zdrvujúco znepokojivý jazzový soundtrack, netradičná výprava, nejedznoznačné žánrové zaradenie, zmes kafku, gilliama v tom najlepšom z burroughsa a cronenberga; ambivalentnosť a nejednoznačnosť, glorifikácia bizarnosti, neustála paranoia a halucinácie, hmyz a sex: to sú kľúčové slová pre túto obnaženú neo-dadaistickú snahu o akýsi životopis nevedomia, nie fyzickú biografiu, ale biopic dokumentujúci duševné stavy a psychické pochody človeka, ktorý je neustále pod nejakým vplyvom; fantasy, sci-fi čierna komédia s ľahko erotickými a noirovými náznakmi a miestami hororovou atmosférou; (28.04.2012)

Beatnický spisovatel píše román. Své příběhy, ztráceje kontakt s takzvanou realitou, horečně píše na psací stroj, kterým se proměňuje v brouka - agenta. Sám hlavní hrdina žije v bludu, že je tajným agentem, občas se probouzí s držkou v bahně, vstane a jde fetovat dál. Snad touha po dobrodružství ho žene dál, ale přitom se pohybuje v kruhu, jako každý závislý. Příslovečnou Ariadninu niť, která by dílo nějak pospojovala a vytvořila tak smysluplnou zápletku nenajdete. Máte rádi divné filmy? Můžete to zkusit, brouk, který mluví oplzlým hlasem z otvoru, který je nápadně podobný análu, není tím nejobscénnějším co se v tomto snímku objeví. Ve skutečnosti je to snímek poskládaný z dílčích fragmentů, které dohromady tvoří nesoudržný slepenec, výplod choré mysli pod vlivem drog. Hnus, drogy, homosexuální i mezidruhový sex s obří stonožkou. Občas se objeví ukázka, monolog či historka, ze které na mě dýchl básnický um. Rozhodně je to výtvarně velmi zajímavé, povést se tak Cronenbergovi vytvořit alespoň trochu napětí, mohlo to být vynikající. P.S. Zvláštní je, že už mi takovéto filmy nepřipadají závadné, což asi nepůjde tvrdit o filmu, který si pustím zítra: Code Blude. Proč já se jenom dívám na filmy? (10.09.2012)

William Seward Burroughs je můj nejoblíbenější spisovatel a s radostí musím uznat, že převedení jeho zřejmě nejznámějšího románu na stříbrné plátno dopadlo více než dobře. Samozřejmě, převést to do mrtě by bylo téměř nemožné, a tak si Cronenberg scénář poupravil podle svého a zakomponoval tam trochu svého typického rukopisu. Jestli ale tohle Bill viděl, zklamaný být nemohl. (07.02.2009)

Nejsem žádný broukofil - každý jedinec z říše hmyzu snad ví, že zabloudí-li ke mě domů, má vysokou pravděpodobnost k nepřežití (jediné, co jej zachrání, je, že nebude objeven). Čili mám všechny důvody hodit tuto filmovou podivnůstku za hlavu a dál se jí nezybývat. Což také činím. Ovšem - nikoli z výše jmenovaných důvodů - tak chorobně předpojatý nejsem! Prostě tohle je film, který mě nějak úplně míjel a ač dělám, co dělám, nenacházím jediný moment, kterým by mě upoutal. (22.04.2008)