Nahý obed

Těžká magořina, v Davidově filmografii vlastně i jedna z největších. Kvůli určité roztahanosti, neustálým splýváním tvrdé reality s bezbřehou fantazií a nejednoznačnému závěru je Naked Lunch pro mnohé diváky těžko stravitelnou záležitostí, kterou ale naopak rozhodně ocení Cronenbergovi příznivci. Jeho "chorá" mysl nechává opět naplno probudit všechny démony, kteří tu ožívají v podobě mimozemšťanů s lahodným spermatem, mluvících brouků, pololidských stonožek nebo sexuchtivých buzerantů. Obdivuhodná je také práce s herci, kteří pod režisérovým vedením ždímají ze sebe maximum. (21.05.2013)

Tohle je úchvatný starý Cronenberg, který je neskutečně hnusný, ale přitom vizuálně nádherný. Tak krásné triky se v mnoha jiných filmech prostě nevidí. Jenže pak je tu Burroughsova předloha, která je prostě natolik divná, že mi to dojem z filmu zkazilo. Asi nemělo cenu přemýšlet o tom, co čem to je, jen si užívat obrazy, ale já jsem přemýšlet musel, což mi zážitek mírně zkazilo. (22.02.2016)

Když jsem Nahý oběd četl, nezdálo se mi, že by šel zfilmovat. Jenže to by se do něj nesměl pustit Cronenberg... Brouci, stonožky, podivné postavy a cronenbergovská symbióza organických tvorů se stroji. Posedlost režiséra mutacemi (Moucha, Scanners aj.) zanechala ve filmu výraznou stopu. Snad jen mi chyběl humor knihy, byť je většinou notně černý a zvrhlý. ,,Táta mi dal dvacku, kterou jsem měl dát kurvě, abych ji opíchal. Vzala si ji hned mezi dveřmi, tak jsem vytáhl kudlu a píchal jí do pr...." Ano, tohle ve filmu nenajdete. Dokonce ani nejbizarnější podoby sexu, kterých je kniha plná, což je asi dobře, jelikož bůh ví, kde by film skončil... Co však mají obě díla shodného je, že najednou nasednete do vlaku, co se řítí halucinačním světem, a vy přestáváte rozlišovat, co jsou drogové vidiny a co je realita. (29.03.2013)

William, it was really something! Připadám si jako voyeur. In the Crutch-hungry Dark was where we flayed our Mark. Oh, and we were Gone! Kings of Oblivion. We were so Turned On. In the Mind-Warp Pavilion. Tyhle verše nejsou z mé hlavy, ale v souvislosti s Naked Lunch se bez ustání derou na mysl (ctěný autor snad promine). (05.02.2010)

Jeden z tých bizarných filmov, aké nemáte veľmi s čím porovnať. Burroughsa som nikdy nečítal. Nemám ale pocit, že by som ho k plnému oceneniu tohto filmu potreboval. Weller vo svojej postave Willa Leeho je fantastický. Jeho halucinogéne putovanie po Kasbe, rozhovory s chrobákostrojmi, požívanie tekutiny z mimozemských chapadiel a neisté sexuálne náznaky prezentujú len zlomok bizarných scén a nepríjemných vizuálnych podnetov. Ale je dosť cítiť, že je tu Cronenberg doma. Tie telesné deformácie, ten sliz, krv a otvorená perverznosť sa snažia dať celému Nahému obedu pridanú hodnotu, ktorá je nápaditá len vo vizuálnom spracovaní. Scenáristicky je to bordel. Ale zábavný. Forma víťazí nad obsahom, ale v tomto prípade mi to akosi nevadí. Len ako obvykle, koniec je odbití bez poriadnej bodky, čo považujem za chybu. Je to pre mňa násilné ukončenie špecifickej atmosféry. Bez doznievania. Vadilo mi to pri Muche. Vadí mi to aj tu. Mimo toho budem mať Nahý obed v hlave ešte dlho. (03.05.2022)