Smrtiace woodoo

Wes Craven nenatočil jen legendární Noční můru nebo Vřískot, ale i tenhle neprávem opomíjený a přehlížený kousek. Páč tam, kde je Freddy a Ghostface často i (černo)humorný, je Had a duha psycho od začátku do konce. A to si maestro Wes vystačil i bez litrů krve nebo nějakých extra brutálních scén. Ne ne, tady se jede hlavně na atmosféru a to hned od prvních minut, přičemž samotný závěr je pak inferno jak se sluší a patří. Na voodoo šamany, samozřejmě. A pokud jste chlap, bude vás tenhle horor bolet o to víc... :-) (04.01.2017)

S ohľadom na rok výroby, kedy neexistoval žiadny internet a informovanosť bola na úrovni Flintstonovych kamenných dosiek, je to celkom uveriteľný voodoo horor. A vlastne aj preto sa môže tváriť, že ide o skutočnú udalosť, hoci pri hovoriacich kostrách a hlavách točiacich sa o 360 stupňov to vyznieva smiešne. Z dnešného pohľadu by už neobstál, ale inak celkom psycho. (29.10.2017)

Nakonec dávám "jen" čtyři hvězdy, ale i tak přiznávám, že mě Had a duha potěšil opravdu hodně. Voodoo tematika není zas tak obvyklá, poslední dobou je to jen samej jupír nebo vlkodlak, popřípadě zombies, kterýma nás po mnoho let zásobuje starej Romero, ale voodoo, to už jsem dlouho neviděl. Parádní horor s výbornou tajemnou atmosférou a originálním prostředím z Haiti. Vřele doporučuju..jediné, co to nepatrně kazí je konec, ale to vem čert. Wes Craven zabodoval. (27.12.2012)

Jeden z veľmi dôležitých zombie filmov, ktorý sa ako tak snaží objasniť, čo sú tí nemŕtvi vlastne zač. Čiže žiadny flesh-eaters ale poctivé voodoo rituály, ktoré v tomto divokom a krvavom filmovom období priveľmi nefrčali. Každopádne, Wes sa zhostil látky pomerne dobre a našiel si aj zadné dvierka ako popustiť uzdu aj svojím krvavým výjavom. Pre mňa jednoznačne skvelá záležitosť, ktorú by si mal pozrieť každý jeden fanúšik zombie hororu a to ja napriek tomu, že do žiadneho čreva sa tu nezahryzne. (01.06.2016)

V roce 1986 publikoval etnobotanik Wade Davis knihu The Serpent and the Rainbow o své cestě na Haiti. Z pověření jisté biochemické společnosti měl odhalit vědecká fakta za mýtem zombií s tím, zda by bylo možné látky užívané během zombifikace využít v lékařství či dobývání vesmíru. Davis vskutku dospěl k vědeckému osvětlení jednotlivých fází procesu a dokázal identifikovat jednotlivé užívané substance, které člověka nejprve uvedou do stavu podobného smrti a posléze ho jakoby zbaví vůle. Ačkoli Davisovo knižní pojednání místy vyzdvihuje senzační a dobrodružné elementy oproti faktům, podává unikátní vhled do role mýtu coby způsobu mocenské kontroly nad nižšími vrstvami haitské společnosti. Jeden z Davisových závěrů říká, že zombifikaci používali příslušníci haitských tajných společenstev jako zastrašující prostředek k podmanění si rolníků či vzpurných jedinců. Scenáristé Richard Maxwell a Adam Rodman spolu s režisérem Wesem Cravenem, jenž si po nízkorozpočtových exploatačních snímcích The Last House on the Left (Poslední dům nalevo, 1972) a Hory mají oči (The Hills Have Eyes, 1977) zajistil místo na výsluní úspěchem dnes ikonického hororu Noční můra v Elm Street (A Nightmare on Elm Street, 1984), přistoupili k Davisově knize s výraznou tvůrčí licencí. Jejich adaptace si z předlohy vypůjčuje pouze základní premisu a divákům předkládá surreální horor o konfrontaci racionality a nadpřirozena. Zdejší hrdina sice také má za úkol odhalit faktický základ zombie mýtu, ale záhy na vlastní kůži poznává, že čarodějové voodoo nejsou žádní šarlatáni a jejich moc se vzpírá vědeckému vysvětlení. Filmaři při vytváření své zneklidňující psychedelické vize moci primitivní magie výrazně čerpali z dobových předsudků vůči Haiti, které zahalili do hávu mystérií a hrůz. V osmdesátých letech byl ostrovní stát poblíž Ameriky hlavním tématem zpravodajských relací. Despotický režim prezidentského tyrana Jeana-Clauda Duvaliera přezdívaného Baby Doc vedl zemi do ekonomické i sociální záhuby a do okolních států uprchlo na milión obyvatel. Vedle napjaté politické situace lavírující na hraně diplomatických sankcí a hrozící vojenské intervence se Haiti stalo tématem společenské debaty také kvůli nařčení ze strany zdravotnických organizací, které zemi přímo vinily za rozšíření AIDS (což bylo posléze vyvráceno). Had a duha byl pouze jednou z řady dobových amerických produkcí, které tematizovaly voodoo a po třech desetiletích fantaskních vizí hraničících se sci-fi navracely zombie zpět k jejich kořenům. (text byl původně psaný pro katalog LFŠ) (22.09.2013)