Zákony pohybu

Naprosto famózní kousek opět z pera soudruha pod taktovkou p. Sokolovského. Každý ať si říká kdo chce, je mi to fuk. V téhle době se točily top seriály. Výčet hereckých es je zde super. Počínaje pro mě milým překvapením v podání V. Vrabcem kterému jsem nevěřil jakožto nástupce M.Růžka ale opravdu mile překvapil přes výborného Valu, Štěpničku, Ráže, Munzara, Somra a konče milým Filipovským :-)). Nemohl sem se prostě odtrhnout od tv. Pecka!!! (20.01.2019)

Při výlovu starých seriálů další překvapení. Rok 1978, Sokolovský, nízké hodnocení. Čekal jsem normalizační agitku, ve které všichni svorně budují ráj na zemi, a nestačil se divit. Opravdu tohle mohlo tehdy vzniknout? Pro socialistickou fabriku je příliš mnoho zakázek problém, málo zakázek je taky problém, nejsou suroviny, nejsou, lidi, není nic. Nefunguje plánování, schopné odborníky dusí neschopné vedení, ředitelé jednotlivých podniků jsou buď zkostnatělí páprdové nebo hajzlíci, kteří si vzájemně hází klacky pod nohy, zespoda fabriku rozkládají vychytralí nemakačenkové a rozkrádají různí šmelináři. A neschopní straničtí papaláši věci spíš komplikují než řeší. A v tom marastu se pár lidí snaží dělat poctivě svou práci. Osobní a rodinné linky jednotlivých postav jsou tentokrát osekány na minimum, takže místo košaté mozaiky, která by děj zpomalovala je tu překvapivě syrový příběh, který si i díky omezené a pevně stanovené délce udrží svižné tempo, gradaci i napětí. Osekat z toho ty ideologické kulisy a propagandistická klišé, vychytat scénáristé a dramaturgické přešlapy, mohlo by to nejspíš fungovat i dnes. Pro mě s přimhouřením oka povedený seriál. (22.09.2019)

Sledujeme pro tehdejšího návštěvníka z nesocialistických zemí (newspeakový eufemismus pro kapitalistické země) a dnešní mladé zřejmě dost nepochopitelné vztahy, kdy poptávka vysoce převyšuje nabídku a soudruzi řeší, jak zvýšit výrobu. 1) Sám o sobě je dílo hodné zapomenutí jak svým mizerným schématickým dějem, tak svým ideologickým vyzněním (o hereckých a dalších "řemeslných" výkonech tvůrců ani nemluvě)._____ 2) S bezelstnou otevřeností dílo poukazuje na specifika socialistického hospodaření, aniž si tvůrci zřejmě uvědomovali, jak absurdní popisované vztahy jsou. Konec konců nebyl nikdo, kdo by jim to pověděl. Seriál se určitě na Západ neprodal a třicet let života v zobrazovaném marasmu snížilo rozpoznávací schopnosti nejen diváků, ale i tvůrců._____ 3) A tak sledujeme, jak nadměrné množství materiálu (tzv. nadnormativní zásoby) znamená, že dělníci nedostanou prémie. Ti přitom poctivě pracují. Pokud ne, stejně je nelze vyhodit, protože je třeba souhlasu odborů (ROH) a ty ho jen tak nedají. Ani volně odejít z podniku nelze bez souhlasu fluktuační komise. Šestiměsíční výpovědní lhůta se ještě prodlužovala podle věku pracovníka o 3 měsíce do 30 let věku, o 2 měsíce do 40 a o 1 měsíc nad 40 let). Ve filmu popisovaný způsob, jak se zbavit flákačů, patřil už tehdy spíše do říše pohádek než reality._____ Mezi pohádky patří i vyšachování švýcarské firmy._____ 4) Obchodní smlouvy (tzv. dodavatelsko-odběratelské vztahy) se netěšily velké vážnosti. Dodavatelé mohli poslat zboží klidně i s několikaletým zpožděním. Protože odběratel mezitím už nemusel mít peníze na výrobu, dodaný materiál se ztrátou prodal a jelo se dál. Vše probíhalo pod starostlivým dozorem Komunistické strany Československa, která v rámci tzv. kádrové politiky posuzovala, vybírala a schvalovala všechny manažery._____ 5) Jen tak mimochodem se dozvídáme, že návštěva lékaře zabrala celý den nebo že lidé odcházejí v pracovní době nakupovat, protože po konci směny už zboží není k mání._____ 6) A to všechno nám říká prorežimní propagandistický seriál, vyrobený v létech největšího politického marasmu. Každého napadne, jaká musela být skutečnost, když i povolená velmi omezená kritika vypadá takto._____ 7) Jak znovu a znovu opakuji, vždy hodnotím filmy z dnešního pohledu. V době vzniku jsem dílo ani nezaznamenal. Svou diváckou premiéru jsem zažil až nyní. Z dnešního pohledu je seriál mimořádně zajímavý jako autentický zdroj dobových poměrů a způsobu myšlení. Neviděl jsem dosud film, který by výstižněji ukázal, co znamenal socialistický hospodářský systém v praxi._____ 8) 25letému Antonínu Procházkovi (Ladislav Bidlo z projekční kanceláře) a 23letému Ondřeji Pavelkovi (nováček ve flákačské partě) to v těsných džínách fakt slušelo. (10.01.2019)

(13/13) Evžen Sokolovský, svého času jeden z nejprogresivnějších divadelních režisérů, je v širším diváckém povědomí zapsán především jako spolupachatel těch nejohavnějších televizních škvárů. Muž na radnici, Okres na severu, Gottwald, Chlapci a chlapi... a Zákony pohybu. Tato takřka románová odysea, jejímž autorem není, zcela neočekávaně, dvorní scénárista Dietl, nýbrž mistrův osobní žák Miloš Smetana, jsa zasazena, jak jinak, do dalšího z mnoha průmyslových koncernů, přináší mimoděčné svědectví o tom, jak se v praxi (z)hroutila vize plánovaného socialistického hospodářství. Míra kritického pohledu na události v Radianě by ovšem neměla jakkoliv překvapovat: tento poněkud zúžený obzor se záměrně vyhýbá kontroverznímu hodnocení stávajícího systému (politického i výrobního) a na pranýř s okázalou přímočarostí uvazuje selhavší odpadlíky, degradované morálně i společensky. Zkostnatělý ředitel (Růžek), který je po zásluze odvolán a poslán do penze, lajdáci (rozkošná dvojka Faltýnek & Somr), intrikující kariéristé (Munzar), zbrklí a ješitní vizionáři (socialistický playboy s velkým egem Štěpnička), zásadoví byznysmeni ze Západu (Ševčík, jak jinak)... V kontextu téhož je, jak už to v seriálech podobného ražení bývá takřka železným zvykem, žádoucí, ba přímo nevyhnutelné, aby se nad tím lidským šlendriánem rozlézajícím se jako rakovina nekontrolovatelným růstem zjevil anděl dokonalé čistoty a nedotknutelnosti, jakýsi prototyp ideálního muže nové doby, který jako mávnutím kouzelného proutku nastolí pořádek. V příkladně prkenné herecké interpretaci Viktora Vrabce se ovšem tento neochvějný apoštol socialistického průmyslu jeví jako veskrze nedůvěryhodná a směšná marioneta z pimprlového divadýlka pronášející jen uhlazená prázdná slova. Sokolovského seriál je ale svým způsobem jedinečným, neopakovatelným a nenahraditelným zdrojem kulturního i občanského povědomí o dodnes ne zcela zmapovaném období tzv. normalizace (1970 – 1989). Pomineme-li obsah, jakkoli schematický, je vlastně docela zábavné sledovat, jak Sokolovský pracoval. Všechna ta jeho klišé, neinvenční režijní postupy, stejné prostřihy i zlověstné hudební předěly, opakující se herci, kteří jdou ze seriálu do seriálu... Zákony pohybu, které se teprve nyní, po čtyřiceti letech od svého vzniku, znovu objevily na televizní obrazovce, patří s přimhouřením očí ještě k těm "měkčím" seriálům. A diváci mají na vybranou: buď nadávat, nebo se smát. (31.12.2018)

Je celkem zajímavé sledovat realitu socialistického podniku z doby kulminující normalizace. Tedy zajímavé by to bylo, kdyby v hlavní roli byl nějaký herec, který umí emoce vyjadřovat i jinou formou, než intenzitou cenění zubů. V posledním díle už jsem o Vrabcovy zuby měla vážně strach. Tedy ne že by mi nějak záleželo na jeho chrupu, ale pojala jsem neblahé tušení, že Vrabcovy zuby opustí jeho ústní dutinu a vydají se samostatně do života. Při představě, že budu s Vrabcovým chrupem sdílet jednu místnost, se mi neudělalo nejlépe. Seriál bych doporučila nikoliv zájemcům z řad topenářů a přidružených profesí, ale především dentistům jako studijní materiál, jak moc dokáže jedinec mužského pohlaví vycenit svůj chrup, aniž by se cítil v ohrožení. Co by Vrabec dělal, kdyby se ohrožen cítil, raději nedomýšlím. (16.09.2019)