Nenávist 2

Moje druhé stretnutie s japonskou sériou Ju:on hodnotím slabšie ako prvý jotg. Tentokrát je skutočne najväčšou slabinou scenár, v ktorom som sa strácal a v závere som musel skonštatovať, že tentokrát to bolo už príliš prekombinované (a nepáčilal sa mi najmä opätovná recyklácia motívu školáčok). Ale scenár pri japonských ´´ring´´ hororoch nie je to podstatné, viac tu ide o atmosféru, o vizuálne a najmä zvukové lakačky. A tie sú v štvorke opäť bohato zastúpené (moja top tentokrát bola obesenec, ale nemocnica bola tiež cool). Častokrát sú však trebárs oproti trojke nedotiahnuté, čo miestami dodáva ešte podivnejšiu atmosféru. A absolútnym plusom je Toshio, ktorý má tentokrát niekoľko rozkošne úchylných čiernohumorných nápadov (ako šoférovanie či trebárs príčina toho buchotania na stenu). A aj keď by som mal dať 3* (ďalšia u mňa čistokrvná 70), ak porovnám americký Grudge s týmto kúskom , tak to nejde inak ako za 4*. (20.03.2005)

V porovnání s Ringu sice Ju-On nedisponuje tak sofistikovaným vyprávěním, ale alespoň nenudí. Na tomto díle oceňuji jak nápaditá úmrtí (scénu s parukou mám nejraději), tak i postavy - členové štábu dokumentaristů v čele s Kyoko byli sympatičtí a jejich nevyhnutelný osud mne dokonce mrzel. Snímek má navíc parádní „skličující" atmosféru, což je u hororu veliké plus. Co se mě týče, je tahle japonská kino dvojka mým nejoblíbenějším zářezem v celé sérii. PS. Song hrající během závěrečných titulků byl skvělý :) (06.12.2023)

Zdálo se mi to o něco horší než první celovečerák. I tak je to děsivá, místy dost hnusná podívaná. Začátek se mi moc nelíbil, ale jakmile se na scéně objevil vykutálený Toshio, začalo to mít grády. A co teprve, když se na scénu připlazila/přivrávorala Kayako.. Chudáci lidi, tahle madame se ráda baví velice morbidními způsoby :-) Z jejich veselých kousků mě nejvíce zaujalo oběšení, to bylo pěkně vychytané. A ten porod ... Vlasatá paní domu opět ve formě a s novými děsivými triky! Hrdinové filmu to odnesou smrtí a diváci nočními můrami. (25.08.2005)

Nedalo se to dokoukat. Taková nicneříkající nuda to byla. Fáma, že japonské horory jsou špička už mě přestává bavit. Japonci možná dokáží vymyslet slušný hororový příběh, ovšem nedokáží natočit dobrý horor, u kterého by se člověk bál a který bych jim uvěřil. První díl jsem viděl pouze v americké verzi a ani ta nestála za moc, ovšem tohle nestálo ani za těch 95 minut mého života. Po hodině to muselo pro mě skončit. Po tom, co jsem se ztratil v tom kdo je Onomato, Okokato, Olovato a Onanato, jsem si řekl, že tam budeou alespoň nějaké napínavé nebo lekací okamžiky, když už nic jiného. Těch jsem se také nedočkal. Navíc kromě toho, že mívám bordel v postavách, protože vypadají všechny stajně, tak jako již tradičně, všichni obsazení herci nebyli snad ani herci. Byla to skupinka více než nevýrazných a nezajímavých lidí, kteří sotva z paměti řikalí scénář, který sám o sobě stál za prd. (04.01.2012)

...stále celkom fajn!(08.07.2005) ----- Po viac ako roku som sa rozhodol hodiť tu svoj starší text (poznámky) o tom, čo ma tak na Nenávisti fascinuje. Nasledujúce riadky sa týkajú hlavne prvej originálnej japonskej časti série (nemám na mysli TV diely, tie som žiaľ nevidel), ale pri nej mám výkrik ktorý mi je ľúto mazať či k nemu čokoľvek dodávať. here we go -----> Všetko, čo je v štruktúre hororového žánru vymedzené relatívnemu oddychu, v Nenávisti naopak hrozí ešte väčším strachom. Už prvý obraz chytí diváka pevne pod krkom, aby ho každá ďalšia scéna drtila stále neúprosnejšie. Plynulosť gradácie vzbudzuje obdiv o to viac, že je budovaná asi všetkými - ale nikdy nie v lacnej rovine použitými - prostriedkami, ktoré má film k dispozícii; od pozorne vypracovanej dramatickej štruktúry, cez pomalé pohyby kamery (rytmicky sekané na stotiny presným strihom), kompozíciu obrazov až po samotnú réžiu čoby (bez preháňania) virtuózny dirigentský výkon! __________ Jediná výčitka by snáď mohla smerovať k zdanlivej plochosti postáv, na druhej strane je ale výsledok práve vďaka tomu pôsobivejší. Takashi ako rozprávač totiž nerozptyľuje poslucháča zdĺhavým piplaním sa v motiváciách, už vôbec nie rozoberaním čohokoľvek a hádže pestro, no v rámci udalostí presne naskicovanú plejádu postáv do vražedného mlynčeka bez náznaku pravidiel, bez kecov okolo, nemilosrdne. Zlo splodené Nenávisťou si obete nevyberá podľa kľúča. Číha, aby skôr či neskôr strávilo kohokoľvek, kto sa dostal do jeho blízkosti. Sled udalostí je rovnakou mierou náhodný aj nevyhnutný, pravidlá (ak sa to dá takto nazvať) príliš jednoduché, priestor na manipuláciu preto žiaden. Za bezohľadnou rozpínavosťou takéhoto zla nebadať náznaky plánu, iba bezodný hlad. Priamočiarosť vskutku ojedinelá, prostá morálneho podtextu, naviac nedefinovateľná (votrelci boli aspoň hmotní)! __________ Po natoľko vybrúsenom zážitku sú záverečné titulky naozajstnou úľavou... S tou malou chybičkou, že celý tento psychický teror sa odohráva v meste; jeho domoch, kanceláriách, reštauráciách, doprave či na uliciach; v tichu noci aj v centre pouličného ruchu. Všade tam, kde to dôverne poznáme. Na miestach plných zvukov, ktoré ale nie vždy znejú normálne... (22.08.2006)