Waterloo

Válečný film s pacifistickým poselstvím, jak to umí jen Rusové. Bonadrčuk je mistr nad mistry ve velkofilmech, ještě působivější, než Vojna a Mír. Mám pocit, že po jistém období velkofilmů nebo minulosti obecně žili filmaři, dnes máme (většinou) pouze trapné producenty hrající si na filmaře, spěchající k apdaptaci kdejaké hrůzy, přípdaně jsou neschopní zpracovat těžší látku. Něco takového už dnes neuvidíte! I já děkuji sovětské armádě, že učinila tento film možným. (16.10.2010)

Čtyři a půl - leč tady zaokrouhlím nahoru. Vrcholná éra skvělých "sovětských" filmů. Velkolepé, rusky viděné a pojaté. Mnoho lze vyčítat - ale u těchhle filmů ptám se PROČ? - - - P.S. Kdysi v první půli >sedmdesátek< pouštěli tyhle historické veleskvosty (spolu s filmem "Vojna a mír" od téhož) ze 70mm promítaček na obrovské plátno i v tuzemských kinech, v Brně konkr. v kině Panorama Jadran... Úžasné filmové zážitky... Jojo, chtělo by se to všechno vidět znovu, leč v dnešních >multikinech< už na něco takového holt nejsou zařízení... :-/ . . . Fyzicky ani duševně... ;-) (13.10.2005)

Konečně! Konečně jsem našel historický snímek, který nastavil laťku tak vysoko, až se to zdá nepřekonatelné. Konečně jsem mohl docenit ruské filmaře ve vší své kráse. Na úvod se trochu poohlédnu za hereckými výkony. Christopher Plummer jako Wellington a můj oblíbený režisér Orson Welles jako Ludvík XVIII jsou opravdu vynikající, ale největší dojem na mě (překvapivě) udělal Rod Steiger, jemuž jsem postavu Napoleona věřil a věřil jsem i v to, že takový opravdu tento duchem velký, ale vzrůstem malý válečník byl. Hlavně v první půli platí, že každá věta od Steigera samotného je sugestivní. Než se přejde do akce, je hlavním tahounem právě on. Přejděme dále - stejně tak jsem věřil, že takto, jak jsem mohl vidět, bitva mohla skutečně vypadat. Aby také ne, když bez použití počítačů, tehdy neexistujivších, dokázal Bondarčuk natočit jednu z nejlepších davových scén v dějinách filmu. Během sledování se mi při tom tajil dech a přidávám se tímto k některým uživatelům, kteří tento fakt již ve svých komentářích zmínili. Technická kvalita, hlavně použití kamery, je stejně vynikající jako u již zmíněného Wellese (mám na mysli pochopitelně jeho nejslavnější dílo Občana Kanea). Scény snímané z letadla dělají dokáží v diváku vyvolat již zmíněné přesvědčění, že bitva je reálná. K podivení samotnému je fakt, že film ve své době propadl a znemožnil tak velikánu jménem Stanley Kubrick natočit svou verzi - mohlo to být jistě zajímavé. Ale nad tím nemá cenu přemýšlet, Kubrick byl autorem mnoha dalších veleděl a hlavně důležité je, že tomuto filmu uděluji pět hvězd hlavně za druhou polovinu - vykreslení bitvy samotné - a komentář zakončuji konstatováním, že bych tento film doporučoval a prosazoval jako učební pomůcku do dějepisu, tří vyučovacích hodin by mě líto nebylo. Taky bych ještě dodal, že je opravdu těžké napsat nějaký komentář, když to nejlépe za mě, a vlastně za všechny popsal velmi barvitě PaRi. Víc netřeba dodávat. Asi jen to, že stejně jako u mnou zbožňované Vesmírné odyssey či mnoha dalších filmů je Waterloo něčím, u čeho zapomenete na běh času. (15.02.2009)

„Next to a battle lost, the saddest thing is a battle won..“ Bondarčukova velkolepě pojatá rekonstrukce jedné z nejslavnějších bitev historie působí i téměř po půlstoletí velmi čerstvě. Tisícovky komparzistů, kouřové clony při palbě artilerií, kavalérie v akci (zpomalený záběr skotské jízdy je přímo úchvatný) a nad tím vším taktické pokyny, štiplavé glosy a vnitřní monology dvou velkých vojevůdců (Plummer jako Arthur Wellesley neskutečně ruluje), které jako by dokreslovaly, že pokud nejste vůdce, jako jednotlivec nic neznamenáte.. Při tom všem válečném běsnění si nelze nevzpomenout na bitvu o dřevěný most u Sad Hill, Blonďáka a jeho „I've never seen so many men wasted so badly.“ Ideální by bylo, kdyby si Napoleon a vévoda z Wellingtonu sedli pod dozorem písaře a státního notáře ke stolku někde na dvorku sídla Hougoumont, postavili před sebe přesýpací hodiny nastavené na 30 vteřin a soutěžili v tom, kdo první nebude schopen říct nějaký vzletný citát, jizlivý bonmot či vojevůdcovské moudro. Vítěz bere vše, poražený prohrál napoleonské války. Sice by to trvalo několik dní a Rimmer by neměl u čeho vlhnout, ale představte si to množství ušetřených lidských i koňských životů, střeliva, fešných uniforem, slz matek a manželek a ještě by z toho byla pěkná kniha citátů.. (07.08.2017)

Megalomanské pojetí osudné bitvy u Waterloo. Obrovské množství komparzistů v uniformách, letecké záběry a pocit, že tohle jsou opravdoví lidé a žádné počítačové triky. Je to velkoryse natočeno a je to vidět. Napoleon vs Wellington. Napoleona provázela velká pověst a oddanost jeho vojáků. Přesto to k vítězství nestačilo. Když se díváte v tomto velkofilmu na to, jak pomalu tisíce vojáků obou stran kráčí na smrt a trhají je železné koule na cáry, je to nesmyslné. Zcela zbytečné oběti jen kvůli manýrům vůdců. Tolik zničené lidské energie a snahy jen na zabíjení. Na obou stranách se leskne dalekohled a sleduje kroky toho druhého. Oba se snaží předpovídat budoucí kroky nepřítele a včas na ně reagovat. Oba neústupní. A co ta válka přinesla? Nic. Na straně poraženého pocit zmaru a na straně vítěze stejně tak. Jen jatka - roztrhané bývalé lidské bytosti, koně, děti. V očích vůdců je válka ušlechtilá, ale po válce už to tak nikdo se slzami v očích nevidí. Rod Steiger je jako Napoleon skvělý. (17.03.2013)