Harold a Maude

Nádherně bláznivý příběh o klukovi, který si přál zůstat věčným zasmušilým outsiderem, a jehož z dobrovolného prokletí zachránila ta nejnepravděpodobnější osoba. Pozdější vztah s osmdesátiletou "babičkou" sice hlavně ke konci působí ve filmu trochu zvláštně, nicméně nedojme asi jen ty nejzarytější cyniky. Moc se mi líbil způsob vtipného prokládání dle mého názoru jinak docela vážného filmu několika inscenovanými sebevraždami. Nutno také podotknout, že role očividně všem zůčastněným sedly jako hrnec na vy-víte-co, psychiatr mě moc mile překvapil (měl dostat více minut!). Celý snímek provází výborný písničkový mix, a z poslední scény mi trne ještě teď. (31.05.2009)

Takový pohodový filmeček s docela sympatickou ústřední dvojicí, která se našla a provází nás filmem svými bizarními scénkami. Pěkné písně Cata Stevense jsem znal ještě před filmem a už konečně vím odkud pochází. [7/10] (Paramount) (Technicolor /// Produkce: Colin Higgins, Mildred Lewis, Charles Mulvehill /// Scénář: Colin Higgins /// Kamera: John A. Alonzo /// Nepůvodní hudba: Cat Stevens, Johann Strauss, P. I. Čajkovskij) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (08.05.2009)

(1001) If you wanna be free, be free. ♥♥♥ My bledí mladiství intelektuálové s myšlenkami jednostrannějšími než Svaz sovětských socialistických republik se musíme podporovat. Druhý břeh, ach druhý břeh. Kdo by se tam nechtěl podívat. Občas si ovšem člověk říká, že se to zase nemusí uspěchat. Nicméně si myslím, že kdybych se s Haroldem potkala, tak si s ním moc nepokecám... on zkrátka potřebuje svou Maude a já zase jiného extroverta. Ale takhle zpovzdálí se nám po sobě dobře pokukuje. (22.03.2009)

Původně jsem udělil filmu pouze 4*, jenže když jsem následně přemýšlel, jak absenci té poslední hvězdy odůvodnit, byl jsem vysloveně v koncích. Harold a Maude je překrásný snímek, ne náhodou se objevující hned v několika anketách o nejlepší film všech dob. Jeho velkou výhodou je, že Hal Ashby nejen dobře věděl, co přesně chce natočit, ale také kdy to má natočit. Počátek 70. let zastihl Ameriku dle všeho v určité pocitové i názorové roztříštěnosti a zemí otřásalo kromě Vietnamské války i pomalu doznívající hnutí hippies, takže účinek tohoto černohumorného příběhu plného kontrastů byl stejně jako v o pár let starším Absolventovi enormní. A o krystalicky čisté kvalitě Ashbyho díla dokonale vypovídá fakt, že pokud si ho pustíme nyní s odstupem 40 let, můžeme po boku mlčenlivého Harolda a energické Maude nejen znovu nasát tehdejší specifickou atmosféru, ale hlavně se také královsky pobavit. 90% (22.07.2013)

Nechci komentovat bezprostředně po zhlédnutí, třeba se časem rozepíšu. (16.03.2023) Jako první jsem viděla divadelní zpracování s Květou Fialovou a Josefem Kubáníkem. Tehdy bylo paní Fialové 82 a Kubálníkovi 30 let. Jako první mě trefil do oka veliký rozdíl v hlavník postavách. Bud Cort měl v době natáčení 23 let, ale vypadal tak na 15, skoro jako dítě. Romantice já moc nerozumím, jsem spíš realistka, když zhodnotím s odstupem, je to příběh nešťastného mladého muže s psychickými problémy, který má potíže navazovat vztahy. Nejedná se o milostné vzplanutí v pravém slova smyslu, ale o přilnutí k osobě, která pomohla prolomit začarovaný kruh. Asi tak, když se pacient zamiluje do terapeuta. Američané v touze po velkých tématech často sahají k psychicky potiženým: Rain Man (1988), Co žere Gilberta Grapea (1993), Forrest Gump (1994), Lepší už to nebude (1997), na divadle třeba NE/NORMÁLNÍ. Většinou se jim podaří vytvořit příběh, u kterého diváci vytahují kapesníčky, ale který je většinou silně odtržený od reality. Mělo to být dojemné, ale vlastně je to jen smutné, i když dobře zahrané. (21.03.2023) (16.03.2023)