Hriešne noci

Paul Thomas Anderson má nesmírný dar pro filmovou režii, práci s herci a divákem. Dokonale naplněný příběh bez jediného kazu. Délka stopáže nádherně plyne a divák nepozná pocit na mrknutí na hodinky, nebo bez dotyku emocí - Magnolia, Až na krev - tvůrce, který točí geniální filmy a zasluhuje obrovskou pozornost. (31.01.2015)

Scénář: Paul Thomas Anderson .. P. T. Anderson je jeden z mála tvůrců, u kterých je mi až líto, že jejich filmografie obsahuje tak málo produktů. Jedná se totiž o velmi chytrého scénáristy, který má každou scénu promyšlenou, pevně posazenou do děje a zároveň zručného režiséra, který pak s přehledem kočíruje velkou spoustu postav v kamerově dlouhých, obsahově náročných pasážích, plných děje a žádného střihu - tak, jak to mám rád. Samotný Dirk Diggler jako hlavní postava filmu vzniknul sice o několik let dříve, ale své nádobíčko ukázal až v Boogie Night. A jeho následný kariérní vzestup a pád je určitě zajímavý. Stopáž sice může na první pohled odrazovat, ale kdo zná Andersenův slavnější/lepší snímek Magnolia, určitě ví, že se nebude ani jednu minutu nudit! Zachycená atmosféra uvolněné doby a počátků porno průmyslu je bezchybná, režie je doslova famózní a vše umocňuje bohaté obsazení, na pár výjimek shodné s Magnolii, plné úžasných hereckých výkonů. Boogie Night jsem si rozhodně užil! Přesto, na absolutní hodnocení - nemůžu si pomoci, jako u božské Magnolia ten zážitek není - mi zde stále malinko chybí! 90%. (06.06.2006)

Andersone, že ti není hanba! Technické finesy (dlouhé nepřerušované záběry, švenky a jiné vymoženosti) i feeling (výtečná dobová atmosféra, obstojné mapování chodu organizace, důraz na dobové detaily) jako vypadnuvší z filmů Martina Scorseseho. Jen ty dramatické situace ti nejdou ani za mák, budování napětí na malém prostorou ti nic neříká a varovně vztyčený moralizující prstíček hrozí ke konci více než by bylo zdrávo. Tahle variace na klasický vzestup a pád se vyznačuje hrubě přepálenou stopáží a mozaikovitou strukturou, která se v závěru rozpadá jako domeček z karet. Alespoň, že ta herecká smetánka dokáže přeřadit na porno výkony, i když je tak otravně typově obsazená, že o jakékoliv postavě nebudete ani na moment pochybovat. (06.10.2006)

30. 8. 1835 je v Austrálii založeno město Melbourne; 30. 8. 1941 začíná útrpné obléhání Leningradu během Druhé Světové války; 30. 8. 1945 Britové osvobozují Hong Kong od japonského vojska; 30. 8. 1974 vykolejí v Záhřebu vlak a následná havárie zabíjí 153 lidí; 30. 8. 1984 se na svou první cestu vydává raketoplán Discovery... 30. 8. 2009 vidí uživatel ČSFD Davies182 snímek Boogie Nights. A jestliže letopočty výše zmíněných událostí mi možná za pár let budou dělat problémy se zapamatováním, na rok 2009 v souvislosti s na první pohled banálním shlédnutím filmu od jednoho z nejlepších režiséru Andersona v životě nezapomenu. Bravo Mr. Anderson! Spektakulární! Snímky "mistra" jsem si naplánoval shlédnout v opačném pořadí, než v jakém byly natočeny, tj. od There Will Be Blood až po - zatím - tento, a tím pádem jsem rozhodně nečekal, že mne jeho starší tvorba dokáže roznést na kopytech o tolik efektivněji a drastičtěji, než novější filmy. Na druhou stranu se rozhodně nedá říci, že čím novější, tím méně kvalitní. Skutečnost se má tak, že Anderson ani nestagnuje, ani se nezhoršuje, jen každý jeho snímek je o malinké procento lepší než ten předchozí, a namlsaný divák tento fakt sice registruje, ale nenechá si jej tolik zapříst do podvědomí a je si pouze vědom toho, že "prostě viděl další úžasné drama". Co chci říci je, že absolutně nevím, jak bych hodnotil jeho masakrózní příběh s ropným magnátem z roku 2007 Danielem Day-Lewisem, kdybych ho viděl chronologicky na nynějším posledním místě. Jenže mé očekávání rostlo před každým starším dílem, aby nakonec vyvrcholilo ve výbušné extázi, ne nepodobné výstřikům pornografického boha Dirka Digglera. I have the greatest cock, I am the greatest! Suck it! Musím zdůraznit, že na podobný snímek jsem čekal neskutečně dlouho - v podstatě od mého prvního sexuálního zážitku :-). Na film o něčem, co má koule (doslova), zaobírá se tím, co máme jako lidé nejspíše nejraději na světě (a hlavní nabíječ v podání výtečného Wahlberga za to ještě dostává cash!), obsahuje nervydrásající drama, ÚCHVATNOU hudbu a nezapomenutelné herecké výkony. Co je ksakru na tomto filmu vlastně nejlepší? Všechno! Před shlédnutím jsem si moc neprocházel herecký ansámbl, a tak mne postupné zjevování populárních hollywoodských osobností velmi překvapilo. Jako by nestačilo, že už tak je snímek přecpaný těmi nejtalentovanějšími tvářemi... Různorodost snímku tak lze nakonec najít nejen v krásném, učebnicovém střídání žánrů (několikrát jsem se od srdce zasmál, v dramatu!: "Hele, až budu, mám se udělat v tobě, nebo ho mám vytáhnout?" "Jo, jasně, vytáhni ho a postříkej mi kozy, Dirku." "OK. Jestli Ti to nevadí..." "Ne, v pořádku." "OK." "OK."), ale i v rozptylu odlišných kreací osobitých lidí. Andersonovi se navíc více než polovina zůčastněných očividně tak zalíbila, že je posléze obsadil i do svého dalšího filmu. Nemusím již zdůrazňovat, že já byl spokojen ještě mnohem, mnohem více... (31.08.2009)

Hrdinom príbehu, inšpirovaného skutočnou postavou pornoherca Johna Holmesa je mladík, ktorý sa vďaka mimoriadnym fyzickým predpokladom stáva obľúbenou hviezdou pornografických filmov pod umeleckým menom Dirk Diggler. Anderson pojednáva háklivú tému s prekvapivou filmársku vyzretosťou aj porozumením pre svoje postavy, pre ktoré sex už nepredstavuje takmer žiadne vzrušenie, ale len tvrdú prácu. Jeho pohľad na "zlaté obdobie" pornopriemyslu, keď sa napr. Hlboké hrdlo premietalo v legitímnych kinách, je zbavený nánosu zbytočnej nostalgie a zachováva si humorný nadhľad. Príbeh o vzostupe a páde jednej pornohviezdy, ktorá sa (ne)vyrovnala s úspechom aj nástrahami tejto neobvyklej profesie. Snímka sa odohráva v druhej polovici 70. a prvej polovici 80. rokov - v čase, keď všade znelo disco, abstinencie bola nadávkou a búrlivé večierky pri bazénoch vlastne nikdy nekončili. Zábavný a provokatívny pohľad do zákulisia pornografického priemyslu sa nesie v nostalgickom duchu. Zároveň ukazuje, že ľudia z tejto brandže majú vo svojom súkromnom živote vlastne rovnaké radosti a starosti ako ostatní "obyčajní ľudia". (05.10.2019)