Bent

Jude Law si zde svůj štěk sice odbude za pár sekund (takže hlavním důvod, proč jsem se na ten film koukl, padl hned na začátku), ale jinak se jedná o poměrně kvalitní průkopnický film. Herecky zvládnuto víc než dobře, film může nabídnout i jméno kalibru McKellen - ale zde asi všichni dobře víme, proč roli vzal. (07.12.2014)

Působivé, a to navzdory skoro všem výtkám, které jsem původně chtěl mít. Největším nedostatkem, jenž přejít nemůžu, je nakonec závěr, který byl ve srovnání se vším do té doby viděným až podezřele málo dramatický a především očekávaný a laciný. Herecké výkony dost dobré (mám ale pocit, že kdybych viděl scénu "verbálního styku" na divadle, byl bych buď rudý až za ušima, nebo bych se začal nevhodně smát), nicméně přinejmenším polovina celé té skvělé atmosféry je zásluhou vynikající Glassovy hudby. Jak to tak bývá. Tři a půl. (08.11.2013)

Bent v angličtině znamená sklonit se. Hrdinové tohoto filmu se musí sklonit před německou zvůlí, ale díky lásce všemu navzdory nepřestávají být lidmi. Bent znamená strhující drama dekadence a lidskosti, nalézání humoru a štěstí na místech, kde tato slova prakticky neexistují. Bent znamená prožít vášnivý milostný vztah bez možnosti dotknout se milované osoby. Vynikající Clive Owen v roli spekulantského bohémského homosexuála a Lothaire Bluteau jako jeho pragmatický, racionální milenec, kteří ačkoli čelí hrůzám koncentračního tábora, mají vůli k životu - spolu jsou naživu, jeden bez druhého mrtví. --- Technicky velmi zdařilé, i přes chudší výpravu. Především scény z večírku homosexuálů a transvestitů jsou správně neurčité, jakoby samy opojené alkoholem a kokainem, proložené těžkou kocovinou. V cameoroličkách se mihnou Paul Bettany, Ian McKellen a Rachel Weisz. (07.11.2007)

Koukám, že být gayem a navrch židem, to nebyla za druhé světové žádná sranda. A ani tenhle film není. Nejdřív kapku rozvláčný děj přechází v emocionálně vypjaté drama, a je to naturalistické, otevřené, dekadentní, vizuálně strhující, s podmanivým hudebním doprovodem a opravdu skvělými hereckými výkony (jistě, Mick Jagger v roli starého homosexuála Grety potěší, ale Clive Owen a Lothaire Bluteau v ústředních rolích jsou opravdu dokonalí). Divadelní hru jsem neviděl, ale věřím, že tohle je více než věrné (a povedené) převedení do filmu. A ještě něco. Už mám dost toho odporného obhajování úlohy civilních Němců, co se v poslední době tak vyrojilo. Tenhle film jim dává na frak, a to se mi líbí. (31.10.2007)

Očekávala jsem sice, že snímek bude poněkud drsnějšího rázu a více propracovanější, ale to rozhodně neznamená, že bych byla zklamána. Celý příběh se v podstatě nikam nepohne, nedochází k šokujícím scénám či ani k většímu vývoji vztahu hlavních postav. Také má představa prostředí v Dachau se silně odlišuje od té, jak je zde prezentována. Pouze jako nenáročné "stavební" práce v zchátralých továrních budovách. Celý táborový "komplex" vůbec nespatříte. Očekávala jsem otřesné a silné záběry na kostnaté postavy, ploužící se v pruhovaných oděvech, brutální dozorce a podobné. A dostala jsem přesný opak. A zjistila jsem, že je to tak dobře. Celý děj se věnuje postavám Maxe a Horsta a zvláštnímu poutu, které mezi nimi vzniklo. Jejich společný "slovní" milostný akt je nejsilnější scénou filmu (a pro mě také i silně vzrušující:) Nezaměnitelný hudební styl Philipa Glasse dodává "pobytu" za ostnatým drátem celkově podmanivé vyznění. Těžko říct, jestli by mě dokázalo nekonečné nošení kamenů z místa na místo upoutat i bez ní. I když bravurní herectví Clivea a Lothairea by bylo i bez ní stejně ohromně působivé, i přes pouhé pohyby, když se míjejí, či hovory, které mezi sebou vedou. Jak já jim přála alespoň jeden dotyk... Ve vedlejší malé roli mě potěšil Rupert Graves. Tak jak dokázal skvěle ztvárnit milence Jamese Wilbyho ve filmu Maurice, tak zde dokázal být chladnokrevným náckem bez úsměvu a slitování. (20.04.2011)