Réžia:
Todd HaynesKamera:
Edward LachmanHrajú:
Christian Bale, Cate Blanchett, Marcus Carl Franklin, Richard Gere, Heath Ledger, Ben Whishaw, Charlotte Gainsbourg, Julianne Moore, Bruce Greenwood (viac)Obsahy(2)
Bob Dylan, tak ako väčšina z nás, nebol nikdy iba muž jednej tváre. Počas svojho života sa neustále menil hudobne, fyzicky aj psychicky. Ale na rozdiel od väčšiny z nás boli Dylanove premeny ventilované na medzinárodnej scéne, s kultúrnymi a emocionálnymi ohlasmi, ktoré populárny umelec vzbudzoval. Film dramatizuje Dylanove premeny ako sériu bezradne sa pohybujúcich individualít, stvárnených rôznymi hercami (Christian Bale, Marcus Carl Franklin, Richard Gere, Heath Ledger, Ben Whishaw) a dokonca aj herečkou (Cate Blanchettová). Od mladého snaživého speváka pripomínajúceho Woodyho Guthrieho k ľudovému prorokovi v raných 60-tych rokoch v Greenwich Village. Od moderného Arthura Rimbauda k folkrockovému „Judášovi“. Od odvrátenej kultúrnej ikony bojujúcej o záchranu svojho manželstva či znovuzrodeného kresťana vyrovnávajúceho sa s morálkou, až k osamelému kovbojovi v exile vlastnej kontroverznej slávy. (TV JOJ)
(viac)Videá (5)
Recenzie (273)
Autoři vymysleli rafinovaný způsob, jak obejít základní kámen úrazu životopisných filmů, který tkví v zjednodušení, či zploštění dané osobnosti. Prostě a jednoduše Dylana hraje hned šest různých lidí (šesti různých "profesí", v šesti (ne vždy tak různých) časových obdobích). Avšak počítejte s tím, že film zdaleka není jen strohým životopisem, ale funguje i v rovině umělecké (lépe řečeno, i kdyby jste si odmysleli Dylana, pořád je to intenzivní zážitek). Nu a co říct na závěr? Cate Blanchett je naprosto boží (ostatně, kdy ona taky není, že:). ()
I’m Not There se snaží upozornit právě na skutečnost, že každý mediální obraz je vlastně lživý a že obraz hvězdy se může neustále proměňovat a přepisovat. Nesnaží se o odhalení pravdy, ale spíše ukazuje, co Bob Dylan pro lidi reprezentoval. Respektive šest „možných Dylanů“, z nichž každý zastupuje jiné období jeho života a tvorby, jiný pohled na to, kdo vlastně byl. Nebo vlastně nebyl? Je těžké se nechat příběhem pohltit, protože stále dochází k narušování kontinuity. S divákem je přímo manipulováno – sotva navykne na tempo a vyprávění jedné části, je nucen přesměrovat svou pozornost jinam. Je to stejné jako s konstruováním obrazu hvězdy – stále se objevují nové věci, které obraz naruší či převrátí jeho význam. Stále a znovu se objevují prvky, které si přímo odporují. Ve filmu je to stejné i s využitím Dylanových písní. Postavy prohodí určité slovo, a to se vzápětí objeví v textu písně. Někdy je naopak řečený přímo název známé skladby (např. Just Like a Woman), ale zcela proti diváckému očekávání začne hrát píseň úplně jiná. Divák se nesmí spoléhat na to co vidí a co si vytváří ve své hlavě. ()
Im not there je film určený pre priaznivcov Dylana, ktorí majú jeho životopis podrobne naštudovaný a jeho tuctový filmový prepis by im nič nedal. Jeho osoba v podaní Balea a Whishawa je introvert, ktorý si žije vo svojom svete, odtrhnutý od reality. V podaní Ledgera a Gerea je to normálny chlapík ako ja, no a v podaní Blanchett je to zase extrovertný cynik. Takže aký nakoniec v skutočnosti bol a je? Možno je posolstvo filmu práve v tom, že je každým z nich. Okrem zábavnosti, spočívajúcej v identifikácii Dylana v týchto hereckých kreáciách film zaujme aj identifikáciou známych tvárí vo vedľajších úlohách. Moju dilemu, či slávne filozofické výroky známych umeleckých osobností niečo znamenajú, alebo sú iba výplodami stavov spôsobených rôznymi látkami, tento film nevyriešil. Ovládam chaos, ale ovláda chaos aj mňa? Som rád, že je moja mysel zbavená podobných pochodov. O živote Dylana neviem zhola nič, takže mi určite uniklo mnoho biografických faktov a súvislostí. ()
Souhlasím s většinou místních příspěvků. Takový výstřelek, originální paskvil, citová míchanice z šílených vajec zfetovaných slepic. Nelíbilo se mi, že každému příběhu byla dána rozdílná váha, rozdílný přístup. Nejvíc pak tedy z celého "dokumentu" vystoupili Heath Ledger a Cate Blanchett. Pěkná vzpomínka na hudební velikány při poslechu písní, citový rozpor při vyprávění jejich příběhů. Jako obraz Jacksona Pollocka, jako jazzová skladba. Smíchané a pozpřeházené, improvizované. Na úkor smysluplného a divácky přijatelnějšího děje nám tu zbyl poněkud přehnaný důraz na originalitu. Vcelku zábavné, ale jen jednou. Člověku to dojde, když už se blíží konec a z příběhu v něm moc nezůstane. 65% ()
Tak tohle je určitě jeden z nejzajímavějších "životopisných" filmů, které jsem kdy viděl. Jedná se o velmi originálně poskládaný obrázek, který poskytuje naprosto komplexní pohled na osudy jedné velice složité osobnosti. Oněch šest poněkud nesourodých dějových linií se vzájemně pěkně doplňuje a použité písně do této skládanky výborně zapadají. Zajímavé je obsazení Cate Blanchett do jedné z alternativních Dylanových tváří, jejíž výkon je v této roli takřka geniální. 90% ()
Galéria (71)
Fotka © The Weinstein Company
Zaujímavosti (17)
- Todd Haynes potřeboval souhlas od Boba Dylana, aby mohl použít jeho hudbu ve filmu. Narozdíl od Sametové extáze (1998), kde od Davida Bowieho povolení nedostal, měl pocit, že zde by film bez použití písní portrétovaného umělce nefungoval. Napsal tedy Dylanovi stručnou koncepci příběhu a postav a Dylan mu to schválil. Bohužel trvalo dalších šest let, než se film kvůli dalším problémům zrealizoval. (Morien)
- Cate Blanchett nosila během natáčení v kalhotách srolovanou ponožku. Vyjádřila se k tomu tak, že jí to "pomáhalo chodit jako chlap". (Morien)
- Původně měl roli Robbieho Clarka hrát Colin Farrell, ale poté co sám přiznal závislost na drogách ho zastoupil Heath Ledger. Později zase Colin Farrell převzal roli za Heatha Ledgera ve filmu The Imaginarium of Doctor Parnassus (2009) po jeho tragické smrti. (Gedes)
Reklama