Súmrak mŕtvych

Nemohu si pomoci, ale tahle komedie je opravdu výborná. Viděl jsem ji již několikrát a pokáždě jsem se celou dobu příjemně bavil. Mám velmi rád brtiský humor, a zde - stejně jako ve většině britských filmů - najdeme všechny jeho druhy. Máme tu krkacího Eda s přihlouplými vtípky a Liz, která do mnoha situací přináší inteligenci a příjemný ženský přístup k věci. No a pak se tu ještě můžeme podívat na partu zombíků, kteří zde však jsou spíše v pozadí. Což je ku prospěchu věci. Soumrak mrtvých totiž není žádná parodie, ani zombie komedie, to vůbec ne, masy nemrtvých zde slouží jen jako třešnička na dortu, i když nemá cenu si namlouvat, že tenhle film na nich nestaví. 100% (11.08.2006)

Soumrak mrtvých je skvělá a hodně vtipná parodie na ten podivný subžánr zombie hororů, který obvykle příliš originálního nenabízí a odvíjí se jen podle víceméně přesně daných zákonitostí a schematismů. Edgar Wright vzal právě tahle šablonovitá místa a dal možnost divákovi podívat se na ně z jiného úhlu - a ten s překvapením zjistil, jak může být taková trhaná zombie chůze a iracionální chování (vynikající scéna setkání s první zombie na zahradě) či likvidace zombie kriketovou pálkou (o gramofonových deskách nemluvě) vtipná... Bohužel tenhle film má dvě části - první, která má rozměry tradiční britské sociální komedie a její kvalita je v mých očích absolutní (navíc tvůrci si tu krásně hrají s divákem a jeho očekáváním, náznaky se blíží pomalu, neznatelně a hlavně v druhém plánu, což je zdroj komična a očekávání - i mírného napětí...) a druhou, od setkání s prvními zombie, kdy (čím blíže k závěru) jde jen o to rozsekat či rozstřílet co nejvíce nemrtvých a snímek postupně upadne do cyklení nejbizarnějších anihilací nemrtvých tvorů... Přesto je Soumrak mrtvých hodně vtipným a originálním příspěvkem v módní vlně filmových parodií a pro Edgara Wrighta je především předstupněm jeho následující alfaparodie Jednotka příliš rychlého nasazení... Podobné filmy: Choking Hazard, Fido, Od soumraku do úsvitu (22.10.2008)

Soumrak mrtvých nepředstavuje nějaký zásadní filmový kousek, který by měnil pohled na příslušný žánr a zapsal se do dějin kinematografie. Představuje ale chytrou čistokrevnou zábavu, jakou přináší v jiném žánru např. District 9 nebo Láska nebeská. Nabízí se určité srovnání se snímkem Stáhni mě do pekla, kde Rami natočil film, který více ocení žánroví specialisté s dostatečným nadhledem, kdežto Wright natočil čistokrevnou komedii vhodnou pro mainstreamovějšího fanouška, která si z hororového žánru vypůjčuje pouze rekvizity. Důležitý je scénář, na kterém se podílel známý britský komik Simon Pegg a obsahuje ingredience typické pro jeho tvorbu, tzn. ironii přecházející místy do jízlivého sarkasmu, nadhled, absurditu a schopnost přesně vystihnout slabiny průměrného britského občana a zaměstnance. Jak už je to u jeho filmů typické, první půlka je vynikající a v druhé přece jen trošku ztrácí dech a nevyužívá všech možností, které situace nabízí. Objektivně to na pět hvězdiček není, ale v jeho případě rád přidám. Nikdy jsem neměl zombie subžánr v lásce a s výjimkou Snyderova remaku Úsvit mrtvých na mě tenhle motiv hororu nikdy nefungoval. Vždycky jsem cítil, že má daleko větší potenciál v žánru satiry a komedie. Celkový dojem: 90 %. (06.04.2010)

Tak jo, já jsem přese všechno docela citlivá osoba a leccos se mě snadno dotkne, takže když se sama dívám na děsivé filmy, tak se velmi rychle velmi vyděsím a potom se bojím chodit na záchod nebo po bytě a tak. Tuhle situaci v nejhorších případech řeším tak, že na chvíli přeruším daný děsivý film a pouštím si vtipná videa nebo epizody sitcomů typu Červený trpaslík, u kterých se zvesela chechtám, dokud se mi srdeční tep nevrátí zase do normálu. Má to jednu nevýhodu, a totiž to, že sledování jednoho filmu mi tak i s nutnými odbočkami zabere celou noc. A přesně v tomto momentu přichází fenomenální výhoda Soumraku mrtvých, který je už defaultně vybaven vtipnými scénkami pro klid mého srdce. Věčná škoda, že i tady (stejně jako v pozdějším Hot Fuzz) přijde moment, kdy zapomenou na žánrové vymezení a začnou si hrát na drama s "opravdovými" emocemi a celé to odsýpající zařízení se zpomalí. Což je věčná škoda, protože začátek je vybudovaný skvěle. Opakování situací, využití pohybu kamery a střihu, vizuální, zvukové i dialogové gagy, to všechno se s příchodem ho hospody zploští a zredukuje prakticky na nulu. Přijde mi, že to trpí syndromem scénáře odevzdávaného k určitému dead linu (hehe, řekla jsem dead), protože takhle to obvykle vypadá, že si člověk přijde s námětem, ten hýčká jako malé děcko, první půlhodinu až hodinu opracovává tak dlouho, až je z toho mistrovské dílo, a potom oh lala musí nějak sfouknout vyústění a konec, aby to mělo konec, a ten konec je jen jakýmsi hrubým náčrtem, který už nikdo příliš neopracovával. Proto tam doslova stojí postavy v kruhu a mluví na sebe. Věčná škoda. (31.05.2015)

Tohle byl teda fakt prďáckej film :) Nemám z něj sice "nej" pocit (takže nehodnotím pětkou), ale rozhodně jsem se bavil. Nevím, co víc říct, protože ten film je vážně jen o zábavě, a nebýt pár detailů, měl by ode mě plnou. Úprava na 5, po týdnu... Málokterej film ve mně nechal tolik vzpomínek, který bych pak omílal. (08.12.2007)