Rumový deník
The Rum Diary
Réžia:
Bruce RobinsonScenár:
Bruce RobinsonKamera:
Dariusz WolskiHudba:
Christopher YoungHrajú:
Johnny Depp, Aaron Eckhart, Richard Jenkins, Amber Heard, Michael Rispoli, Giovanni Ribisi, Marshall Bell, Amaury Nolasco, Bill Smitrovich, Enzo Cilenti (viac)VOD (2)
Obsahy(2)
Rok 1960. Paul Kemp (Johnny Depp) je novinář na volné noze píšící pro krachující plátek kdesi v Karibiku. Chce si vydobýt své místo na slunci, čím více se ale snaží, tím menší úspěch má. Ze ztroskotanců, kteří se kolem něj neustále pohybují, si za nejlepšího přítele zvolí toho nejspolehlivějšího – láhev rumu. (oficiálny text distribútora)
Videá (6)
Recenzie (408)
Jedna hvězdička za Johnnyho a druhá za exotické prostředí Portorika. Jinak je to k uzoufání nudné, takhle jsem u filmu už dlouho nezívala. Nebudu to ale Deppovi zazlívat, pravda je, že je stále stejně dobrý herec a ten kdo tvrdí opak jen kvůli dvoum ne úplně špičkovým filmům, tak musí být asi ztělesněním dokonalosti, jinak to nevidím:-) Johnny je herec a zrovna tak člověk, který dělá chyby.A Rum Diary je jednou z nich. Párkrát se možná zasmějete, ale jako celek je to takové nemastné neslané nic, ve kterém se pořádně nic neděje, jen se chlastá a vedou unylé konverzace. Škoda šíleně nevyužitého potenciálu... ()
Očakávanie je jednou z mala vecí, ktoré zabíjajú film v očiach diváka. Ale aj napriek tejto hrozbe, ktorá nad nimi visí, sa nimi nechávame( do značnej miery) viesť. Hunter S. Thompson patrí k tým spisovateľom, ktorý vytvorili nový druh písania. Nazýva sa Gonzo žurnalistika a spočíva v tom, že si sadnete doprostred nejakej tej revolúcie, prevratu, demonštrácie, alebo obyčajného závodu áut, alebo bitky kohútov - zapálite si cigaretu a bušíte do stroja, dokým z neho nevylezie článok. Nesmieme zabudnúť, že na to aby boli slová autentické a krvavé musíte mať v sebe nebezpečné množstvo alkoholu a halucinogénov. Toto dotiahol do dokonalosti Ellisov Transmetropolitan. Johnny Depp sa nám predstavil v diele tohto autora - respektívne v jej filmovej adaptácií Strach a hnus v Las Vegas. Ten film sa stal kultovým a všetci fanúšikovia ľahkých drôg si ho vzápätí obľúbili. Ťažko povedať či som očakával pokračovanie. Ale každopádne som očakával niečo, čo ten film nie je. A pritom som bohužiaľ prehliadol to v čom je dobrý. V prvom rade si treba ujasniť, že drogy a alkohol nie sú v tomto filme až také dôležité. Je to skôr o akomsi hľadaní morálky, ktorá je zakopaná kdesi veľmi hlboko v hlavnom hrdinovi. Film má pomalé tempo, ktoré mu ale v zásade neubližuje. Vďaka tomu vás pomaličky vťahuje do exotického Portorika, kde sa miesi špina s krásou. Celé je to podfarbené Portorikánskou hudbou. Aj keď film nerieši nejaké veľké otázky a obsahuje až neuveriteľne málo dramatických scén, nedá sa o ňom povedať, že je zlý. Tá miera prirodzenosti s akou sa Paul dostával od začiatku príbehu po koniec vám ani na jednu sekundu nedovolila pochybovať, že sa tie udalosti skutočne stali. A to je vlastne hlavnou doménou tohto filmu. Možno sa nejedná o svetoborný film, ale rozhodne je to pohodová jazda, ktorá ma veľmi veľa svetlých miest, ktoré som akosi nedokázal všetky precítiť. Preto tie tri hviezdy. ()
Depp chvílemi otravně vykrádá sám sebe (pokolikáté už?) a film má nějakou šťávu jedině v názvu. Humor i nápaditost skončili někde v půli cesty, a ačkoli se dá celá tahle nemastná jízda bez větších potíží dokoukat, nepřináší nic nového pod portorickým sluncem. Snad zjištění, že Johnny stárne, Amber umí jakžtakž hrát a Aaron se typem svých rolí docela opakuje. Když nám občas zvedne náladu fajnová písnička nebo super bourák, vytáhne to Robinson někam na 50%. Raději zalovte v archivu a pusťte si zase Strach a hnus, kde měl Depp víc herecké energie, lepšího parťáka a všechno klapalo tak, jak mělo! ()
Pěkný, příjemný, vtipný a svým způsobem docela zajímavý. Na druhou stranu film sám o sobě natolik neoslní a v konečný fázi nenabídne mnoho co si z filmu odnést, vyjma příjemný nálady. Ale to si dokonale kompenzuje skvělýma scénama pod vlivem všech možných i nemožných drog a hektolitrama chlastu. A i když hlavní postavy zrovna abstinujou, tak je to taky docela sranda. Upřímně, Johnny opět táhne většinu filmu, a tak to asi i má být. Na skvělejch hercích je film postaven a zbytek je už jen šikovně přimíchanej. ()
Galéria (85)
Zaujímavosti (16)
- Filmový dialog totožný s konkrétní pasáží z knihy lze slyšet během představování Paula Kempa (Johny Depp) s Chenault (Amber Heard), v němž na Sandersonovu (Aaron Eckhart) otázku, zda-li se dvojice viděla už dřív, Paul odpovídá, že se viděli snad v letadle během letu na ostrov. (Conspi)
- O roli Dihbyho se ucházel i švýcarský herec Philippe Vonlanthen, a to v Londýně během osobního setkání s režisérem Brucem Robinsonem, které proběhlo během slavnostního obřadu a následné autogramiády autora knihy "The Peculiar Memories of Thomas Pennman" Huntera S. Thompsona v roce 1999. (Conspi)
- Původní knihu napsal Hunter S. Thompson, s nímž se v jeho pozdějších letech přátelil Johnny Depp, který ztvárnil ve filmu hlavní postavu. Při přípravě na roli v jiném filmu dle Thompsonovy předlohy Strach a hnus v Las Vegas (1998) byl Depp u něj doma a náhodou nalezl jím zapomenutý rukopis „Rumový deník“, který si nadšeně přečetl a přesvědčil Thompsona k vydání. (Nin)
Kdyby existoval subžánr alkoholických filmů, režijní debut Bruce Robinsona Withnail & já by mohl být uváděn jako typický zástupce. Kultovní britská komedie o dvojici kamarádů, kteří dělají vše pro to, aby nevystřízlivěli, bývá charakterizována adjektivy jako „drsná“ a „dekadentní“. Na Robinsonův čtvrtý film tyto příměry při nejlepší vůli vztáhnout nelze. Alespoň ne za střízliva. ___Thompson pochopitelně trošku zdramatizoval, čeho byl tehdy v Karibiku skutečně svědkem. Právě pozorování je činností, kterou jeho filmové alter ego tráví nejvíce času. Jeho snaha moc se nezaplést a zachovat si odstup, generuje většinu konfliktů opovážlivě nedramatické podívané. Kemp nejdříve poznává nové prostředí, následně se jej snaží pochopit, aby v závěru pochopil, že stejně nepochopí. Jediná od začátku rozvíjená zápletka, související s osobou podezřelého podnikatele Sandersona, namísto dramatického rozuzlení vyzní do prázdna. Uspokojivější není ani vedlejší milostná linie, připsaná zřejmě kvůli možnosti vpašovat do filmu několik záběrů Amber Heard. ___ Struktura filmu má nejblíže v názvu obsaženému deníku, v němž rovněž není pravidlem, aby na sebe jednotlivé zápisky navazovaly. Namísto uceleného příběhu sledujeme řadu různé obskurních příhod, z nichž většina souvisí s alkoholem, některé s drogami a v té nejbizarnější účinkuje černá magie, kohout a žába. Protagonista okolní dění pozoruje, ale příliš do něj nezasahuje, spíše se nechává vést ostatními, výraznějšími postavami. Nekoherentní vyprávění se tvůrci poněkud zoufale snaží zachránit závěrečným textovým vysvětlením, podle nějž náleží Kempovu karibskému popíjení iniciační povaha, tudíž by bylo troufalé očekávat lépe prokresleného hrdinu s jasným cílem a motivací. Kemp teprve hledá cestu, po níž se bude dále v životě ubírat. ___ Závěrečné sdělení zároveň zpětně osvětluje, že byl film zamýšlen jako pocta Thompsonovi. Není divu – ze všech postav pouze Kemp projeví pro situaci Portoričanů určité pochopení a namísto toho, aby velkého bílého muže poslechl, staví se vůči němu do opozice. Odmítnutím cynického kolonialistického přístupu v období soumraku kolonialismu dává najevo svou prozíravost. Soudobý politický kontext filmu není zcela lhostejný, ale stejně jako většina ostatních motivů zůstává pouze naznačen a nerozpracován. ___ Odbíhání od již tak nejasně vymezené hlavní dějové linie je příčinou dvou stěžejních nedostatků, kvůli nimž si Rumový deník nelze prostě jen tak užít, nestálého tempa a nekoherentní atmosféry. Ospravedlněním obojího by mohla být snaha tvůrců napodobit Thompsonův „gonzo“ styl. Síla každého nového emočního prožitku rozbíjí ucelenější strukturu a znemožňuje práci s dopředu daným konceptem. Dění v Portoriku je s přihlédnutím ke Kempově dobrodružné povaze neodhadnutelné, proto lze filmu co chvíli přisoudit jinou žánrovou nálepku. Pestrost žánrů se projevuje také na nestejnorodosti vizuální stránky. Pohlednicové záběry krajiny kontrastují s detailem Kempových krví podlitých očí nebo s brutálním zápasem kohoutů. Film je chvíli jednoduše líbivý, následně nepříjemně autentický. ___ Dramaticky rozdrobený film bez jasného žánru a uspokojivého vyústění rozhodně není velkým diváckým lákadlem. Rumový deník nikam nesměřuje, postrádá hlavní téma a o nic zásadního v něm nejde. Třebaže může jít o přesné vystižení toho, jak Karibik na Thompsona v 60. letech působil, za kvalitní film bych se tuto snůšku dojmů zdráhal označit. 55% Zajímavé komentáře: movie, jojinecko, Zeebonk, Dreadd () (menej) (viac)