Prišla v noci

Dobře rozehrané vztahové drama (a vůbec námět) o vlezlé a manipulativní matce/tchyni. Film si mě zprvu velmi získal svou sevřenou až děsivou atmosférou a budováním napětí skrze nepříjemné konverzace a okolnosti. Bohužel však směřování filmu v druhé polovině bylo pro mě osobně jaksi neuspokojivé. Nejenom, že nepřišel žádný náznak řešení, ale ani známka naděje, že by snad věci mohly být jinak. Možná si to film ani nekladl za cíl, ale asi u takového filmu podvědomě očekávám aspoň nějaké drobné prozření, něco, co by postavám otevřelo oči. Ano, ve výsledku sice můžeme matku pochopit jako člověka, který je taky jen nedokonalou bytostí, co potřebuje lásku, ale i tak film jako by pocitově upadal do beznaděje a bezútěšnosti. A pro mě to tak bylo trochu zklamání - jako by ve filmu něco zásadního chybělo. Nicméně, chápu, že je to věc vkusu a názoru, a jinak mě rozhodně potěšilo, že v tom balastu, co se běžně u nás v ČR natáčí, se najde i nějaký ten kvalitní pokus o zajímavou a hodnotnější tématiku. Za to palec nahoru. Jsem ráda, že jsem filmu dala šanci. ~(3,3★)~ (12.04.2024)

A můj  nejočekávanější  český film letošního podzimu (a možná celého roku vůbec) je konečně tady! Od režiséra Tomáše Pavlíčka se mi líbila už Chata na prodej, na kterou možná film Přišla v noci nepřímo odkazuje opětovným obsazením Judit Bardos a Jana Strejcovského do rolích partnerů. Přesně takový typ filmu mám rád. Komorní podání, jeden dům, ALE skvělý příběh a herci. Moc se mi zprvu nelíbil tedy snad jen ten otevřený konec. Ten  ale taky možná má něco do sebe v určité záhadnosti, jak to vůbec celé dopadlo..  Musím vzít v potaz názory některých recenzí, že od zvratu s postavou Kocoura se to odkloní trochu jinam. Ale přetažené za vlasy to už je od začátku. A  i když se postavy v závěru teprve možná nechovají úplné realisticky, alespoň tam bylo zajímavě vidět, jak najednou ambiciozní partnerské dvojici najednou v rizikové sitaci  postačila ke spokojenosti obyčejná chata v přírodě.  Jinak mi to přišlo mi to především jako povedená absurdní černá komedie, u které jsem se docela nasmál. Horror z pohledu současného vnímání bych v tom snad ani nehledal. Představa podobné situace ale horrorová je a film určitě psycho a znepokojivý je, možná i beznadějný. Taky je ale vtipný..  Asi nejen mně doposud naprosto neznamá brněnská divadelní herečka Simona Peková (kterou jsem nechal pozdravovat od znamého v kině, ale na jídlo bych k ni asi po filmu nešel.:D) exceluje. A to ve ve všech polohách, které ve filmu předvadí (zdaleka to není jenom ta démonická, ale dokáže být i pěkně žoviální a bohémská.) Rád bych ale zdůraznil, že dvojice třicátníků za ni nějak nezaostává. Hlavně (mě opět neznámý)  Jiří Rendl mě dost bavil svou otráveností a sarkasmem. Celkově fakt super svěží záván, u kterého si rád nechám slabší pětihvězdu, Bylo to dneska v kině perfektní. (02.11.2023)

Přišla v noci je černá komedie, která transponuje odžité rodinné a vztahové zkušenosti do podoby téměř hororového snímku, založeného na jednoduché anekdotické premise, že vám domů přijede tchyně. A vtip i překvapení v tom fungují dokonale. S velkou pravděpodobností nejzajímavější a nejzábavnější český snímek tohoto roku. [KVIFF 2023] (30.08.2023)

Přišla v noci staví (podobně jako např. Vlastníci) na vcelku všedním námětu, jehož se však tvůrci chopili po svém a naservírovali nevšední humornou podívanou, z níž mrazí v zádech o to více, protože se může týkat mnohých z nás. Film stojí především na fenomenálním, hravě teatrálním výkonu Simony Pekové, která si celý snímek takřka ukradla pro sebe a jistě v ní nejeden divák či divačka poznali matku své milé drahé polovičky - i když je pravda, že ve filmu šlo o vražedný koktejl z těch nejtoxičtějších vlastností zkumulovaný v jedné osobě. Trochu mě zarazil na můj vkus nedořečený závěr. Nesmím opomenout pochválit výrazný hudební doprovod. (26.11.2023)

Tchýně je trpká, i kdyby z cukru byla.. Společenská a mezigenerační výpověď natočená levně a rychle. Horor ve smyslu invaze lupičů osobního prostoru a energetických upírů, ve kterém jsou obětmi všichni a antagonisty i ti na první pohled nejasní. Co kdyby jím byl i ten, kdo se mezi dvěma mlýnskými kameny, či obecně tváří v tvář jakémukoliv problému, odmítá vzepřít, protože snadnější je skuhrat? Na podlaze jsou hračky, ale rozkopané. Crocsy, hořčice a igelitka z Lidlu.. (22.02.2024)