Ukigusa

,,Žádné zprávy, špatné zprávy.“ ,,Strašné.“ Plovoucími stébly mě Ozu trochu zaskočil. Narozdíl od předchozích dvou filmů, které jsem od něj viděl se v tomto nachází více vyhrocených scén, víc emocí a dokonce i fyzické násilí. To jsem od mistra klidných až relaxačních kompozicí vůbec nečekal. Nicméně jinak je tento film plný jednoduchých dialogů, lidskosti a příjemné hudby. Prostředí japonského divadla příběh trochu ozvláštňuje, zbytek je poměrně obyčejný příběh vztahů v jedné zvláštní rodině. Ten mě bohužel příliš nezaujal, asi to bylo způsobeno i ne příliš sympatickými postavami v čele s šéfem divadelního spolku. Naprosto úchvatné jsou ale drobné detaily z japonského života, např. v průběhu filmu pojídají zvláštní červené želé v misce. Těchto malých drobností jsem si užíval dosyta. (12.11.2017)

V ospalom prímorskom mestečku, kdesi v južnej časti Japonska, sa čochvíľa vylodí istá herecká (rozumej - divadelná) spoločnosť pod taktovkou - renomovaného Komadžura "Majstra" Arašia, aby zrovna na tomto mieste odprezentovali niekoľko staromódnych predstavení, teda aspoň snáď dovtedy, pokým sa im šťastena celkom chrbtom neobráti ...? • No, ale určite neostanem s týmto mimoriadne podareným súborom len v tesnej blízkosti javiska, to by bolo skrátka na tohto režiséra asi príliš jednoduchou záležitosťou, aby sa čisto uspokojil iba s divadelným prostredím, i keď zase nemožno podceniť týchto všetkých umelcov pod jednou strechou, a so vskutku naprosto rozličnými záujmami, čo by v podstate vystačilo samo o sebe na celý tento Ozuov kinematografický počin z roku 1959, no našťastie to nie je iba o nich, aj keď väčšia časť z nich, sú bezpochyby hodne zaujímavými figúrkami,  a to predovšetkým sám protagonista, spomínaný už o pár riadkov vyššie, ktorý disponuje hodne premenlivou povahou . • Divák si pravdepodobne domyslí, čo má tým recenzent práve teraz na mysli? Áno, samozrejme, že nebudeme skúmať len to, či je Komadžuro absolútnym cholerikom, ale zároveň sa bude k tomu tento príbeh i postupne systematicky prelínať, čo sa konkrétne týka domácich obyvateľov vedľa tohto ich pôsobiska, vďaka čomu som si začal uvedomovať, že »kočovní umelci« s »obyčajnými civilistami« , majú toho oveľa viacej spoločného, než by som vôbec na prvý pohľad mohol pripustiť. • Dalo by sa tiež podotknúť i to, že s príchodom "komadžurovcov" , sa sem priniesla nielen kultúra kabuki, ale súčasne sa strhla i poriadna lavína medziľudských vzťahov, ktorá sa bude normálne otriasať v samých základoch, až som si občas pomyslel, že nastali nejaké, »vzťahové zemetrasenia« , tak bývala táto atmosféra do samej krajnosti vybičovaná, čiže, tým pádom by som sa chcel za to týmto tvorcom pekne poďakovať, aj keď iba symbolickým spôsobom . • Mimochodom, zaujala ma ďalšia japonská herečka - Mačiko Kjóová, ktorá sa najprv zaskvela v Rašomónovi, ale ja osobne si ju najlepšie pamätám z predchádzajúceho Mizogučiho filmového zázraku s pôvabným titulom Ugecu monogatari, kedy stvárnila mysterióznu postavu ... V Ukikuse dostávajú herecký priestor viacerí japonskí herci, a tak to nie je »závislé« len od jednej strany mince, pričom i tá druhá strana je rovnako veľmi podnetnou, to znamená, že sa obidve vzájomne dopĺňajú. • Režisérsky matador vytvoril pomerne vierohodnú líniu nastávajúcich udalostí, pri ktorých som sa vonkoncom nenudil, pretože ma neustále čímsi zamestnával, že som sa iba zriedkakedy ("raz") pozrel na hodinky, koľko ešte ostáva do konca?  Jasudžiróovi napokon udeľujem chválitebnú známku na jeho filmovom vysvedčení, za ktorú sa nemusí v žiadnom prípade hanbiť, skôr presne naopak . (25.01.2023)

Zdá se, že přece jen Ozu v poslední fázi dal více prostoru emocím, nebo alespoň je expresivněji ukazoval na plátně. V tomle filmu je jich rozhodně na Ozua nadprůměr, ale vůbec to nevadí. Je to pořád on, důslednej pozorovatel života. A klasických záběrů do uliček, na domy, šumění větru atd. se samozřejmě dočkáme. Krásný jsou oba nenásilný happyendy, ke kterým film dospěje. (03.08.2010)

Čo to bolo? Komédia, romantický snímok, slzopudná rodinná dráma? Určite to ale nebol kaiju. Japonci sa však mali tohto populárneho katastrofického žánru v rokoch 50. a 60. držať čo najviac a neprodukovať snímky, ktoré niesu ani humorné, ani opojné, ani dojemné. Takže teda radšej šľapot od Gojiri, ako toto. (28.11.2016)

On si vsune do úst cigaretu, hledá sirky. Ona k němu přijde, ze své krabičky jednu vytáhne, škrtne a čeká, až si o ní muž svoji cigaretu zápalí. Ten ji ignoruje a hledá dál. Sirka dohoří, žena zápalí další a čeká. Když už sirka dohořívá, tak se k ní muž nakloní a cigaretu si zápalí. A v ten moment víme, že všechno dobře dopadne. Nejkrásnější a nejsubtilnější scéna smíření, jakou jsem kdy ve filmu viděl. Ozuovi se podařilo krásně zachytit prchavý svět japonských kočovných herců, kteří jako traviny ve větru nikdy nezůstanou v klidu a jejichž vykořeněnost byla tradičně jak zdrojem opovržení tak touhy uniknout z pravidly svázané a na místo vázané společnosti, která neustále vyžaduje, sleduje, dohlíží. Principálův výbuch vzteku, když se jeho nepřiznaný syn zamiluje do jedné z jeho hereček, je toho skvělou ilustrací. On někam patří, ona ne, on se může stát respektovaným členem komunity, ona kromě zbytku souboru nikoho nemá. Je poznamenaná a pro tak důležitou instituci, jakou je manželství, kde jde více o status než o lásku, zcela nevhodná. Další z Ozuových pokusů naposledy zachytit zlomek mizejícího tradičního Japonska, které svou jinakostí, citlivostí a lyričností nepřestává okouzlovat ani dnes. (28.04.2014)