Metóda Markovič: Hojer

Hodnotím preciznost a uvěřitelnost zpracování. K tomu, a hereckým výkonům, nemám připomínky. Poněkud jinak to mám s Markovičovou metodou, tam tiše žasnu. Chce to velikou sebejistotu, vozit psychopatického vraha na výlety po celé republice, a to bez potřebného zajištění. Ještě větší frajeřina je pozvat ho domů na kafe! Osobně to vnímám hlavně jako odraz doby, kdy se kašlalo na dodržování nějakých bezpečných postupů a i riskantní experiment dostal zelenou, pokud přinesl výsledky. Kdyby to byla jen fikce, možná by tomu dnes nikdo neuvěřil. (08.03.2024)

Řemeslně je to velmi dobře odvedená práce, vlastně nadprůměr, morálně zatím moc nevím, jak se k tomu postavit. Že seriál, resp. Markovič upozornil na nesmyslnost trestů smrti kvituju; že poukázal na dobovou tragickou psychiatrii a že je potřeba podrobného zkoumání, než se vyřkne ortel, to taky kvituju. Taková byla doba (a taky se asi fakt hodně kouřilo). Ale tak nějak pořád nevím, jak se popasovat s postavou Hojera. Rozhodně parádní výkon, Petr Uhlík jistě bude oceněn, ale o to nejde. To, že Markovič měl velmi osobní vyšetřovací techniku a že Hojer k němu velmi přilnul (ze zřejmých důvodů), není tajemstvím; jen tomu bylo možno dáno až příliš prostoru. Anotace filmu, distribuce se hned v úvodu ptá: Co se stane, když zlu nastavíte lidskou tvář? Já se ale po zhlédnutí spíš ptám: Co se stane, když zlu nasadíte lidskou tvář? Protože to se stalo. Tak nějak mi to zavání kultem vraha a s tím mám problém (podobně jako u Předčítače, ale tam šlo o její hrdost, tady je vrah slaboduchý, na hranici retardace a určitě měl další diagnózy). // Asi spíš ocením skandinávské způsoby zachycení skutečných zločinů, kdy není prostor věnován vrahům, ale spíše vyšetřování (Breivik, Madsen). Tady chápu proč, zachytit techniku/vztah Markoviče bez pachatele by nešlo, nebo by to bylo přinejmenším velmi náročné, na druhou stranu tahle lačnost po true crime mi taky přijde jako jistá diagnóza. // Ale znova: perfektní výkony, skvělá kamera, nadprůměrný český krimi seriál. Příště by to chtělo ještě zapracovat na těch výsleších žen, a možná i víc upozornění na to, jak brutální techniky identifikace pachatele to pro oběti byly (jedna plačtivá scéna je málo, vzhledem k tomu, kolik - fakt kolik! - prostoru dostal vrah). (29.04.2024)

Markovič to s tým miluj blížneho svojho trochu potiahol do extrému, keď si Láďu priviedol domov k svojej rodine. Občas som mal pocit, akoby bol na 'perníku'. Prvé tri epizódy boli normálny, šedý priemer a nekonečne sa vliekli. Z Ládi sa vyťahovali odpovede ako z chlpatej deky. No na porazenie. To som sa zhodoval s pocitmi a názormi, ktoré vystihol vo svojom komentári golfista .Jediným svetlým momentom boli kecy pána Vaňka, ktorý ich furt podjebával v knajpe pri gulečníku. A občas i kecy náčelníka boli takým oživením. No, a druhá polovica seriálu ma začala baviť a to zase naopak, kecy pána Vaňka akosi ustali. Tiež bol výborný i Vojta Kotek. Inak celý seriál je pomerne pekná depka. Výsledné hodnotenie: slabšie štyri, alebo silnejšie tri hviezdičky. Prikláňam sa k štyrom, pretože tie rekvizity a tie herecké výkony boli neuveriteľné! (05.03.2024)

"Sežral jsem to…" Jedním hltem. Kdo tady tak dobře vařil? To Pavel Soukup, který mě před nedávnem odrovnal s předkrmem v podobě "#annaismissing", a nyní naservíroval tučný hlavní chod svého režisérského umu v podobě "Metody Markovič". Vážně nemám slov, už od první chvíle jsem byl překvapen, jak kvalitně je to natočené, kamera je prostě božská. Atmosféra byla celou dobu vynikající a zároveň nepříjemná. Hojer nemohl být lépe zahrán, krutý psychopatický vrah, ze kterého jde nechuť a hrůza, pokaždé jsem měl husinu, když byl na scéně. I samotný Markovič byl zahrán skvěle, prostě sympaťák, měl jsem ho rád od první chvíle, co byl na scéně. Strašně se mi líbilo, jak na začátku ukázali jiný případ a na konci ho vyřešily, taková věc tomu navíc dodávala větší atmosféru. Dobové záběry také potěšily. Tři roky trvalo "Voyo Originals", aby po průměrných až špatných pokusech vyprodukovali něco, co bych se nebál označit jako jedním z nejlepších českých seriálů vůbec. Skládám jim za to hlubokou poklonu a jdu poslušně vyhlížet druhou sérii, víc než u jakéhokoliv jiného seriálu. Kéž by všichni, kdo se na tomhle podíleli, mohli nést v rukou budoucnost české kinematografie… /100% + TOP 10/ (25.03.2024)

Kriminalisté chodí po bytě, vnímáme předčítání policejního spisu, hrůzu nevidíme, sledujeme jen vyšetřovatele a jejich reakce na to, co vidí. Vzápětí se rozbíhá hlavní linie seriálu. Říjen 1981. Stejní kriminalisté a jedna máma, která se nevrátila z večerního koncertu domů. Znásilněná, uškrcená. K výše uvedenému se ale ještě vrátíme. A nejen k tomu, verzí sociopatického zla bude víc. V každé epizodě (většinou v prologu) totiž řešíme další varovné případy sexuálního násilí. To klíčové je ale dané: Láďa Hojer a jeho vraždy. Nízké IQ, samotář, bez kamarádů. Popleta, prosťáček, ale také agresivní hovado. Nevinných dívek „mu vonělo“ víc. V centru dění pak rovněž legenda pražské mordparty Jiří Markovič, klidný a bystrý chlapík, který se rád zakousne do chleba se salámem od manželky, rád si zahraje biliár s kamarádem psychiatrem a moc rád by, aby se mladé ucho Adam Mišík naučilo klepat. S nějakou čtvrtou epizodou trochu začne vadit loudavé tempo, stejně jako opakování určitých motivů či výslechů. Seriál by asi zkrácení snesl. Někomu může i vadit, jak se jeden dostává druhému pod kůži a vyšetřovatel začíná s vrahem až soucítit. Pozorujeme jakousi podivně přátelskou náladu mezi oběma muži, kdy jeden z druhého postupně tahá přiznání k sérii zločinů, zatímco ten se raduje jak malé děcko, že mu někdo (konečně) věnuje pozornost. Každopádně civilní dialogy, dávka cynismu i černého humoru, dobová výprava, sugestivní atmosféra, velmi dobří herci (nejvíc mě bavili Petr Uhlík a Václav Neužil) a absolutní reklama na rakovinu plic. (29.05.2024)