Hodina pravdy

Prý to má být podle skutečné události. Kdo ví! V tom případě by pak odpadaly stesky na vlezlý příběh, ostatně celý film lze, aniž bychom při tom komukoli uškodili, zařadit do kategorie americké výchovné podívané. I to se točí. I tady občas vznikne něco kvalitního. Důkazem toho, že film není zase až tak prvoplánový, je složitější a otevřeným koncem vybavená postava Elizy Dushku, která jediná nás odkazuje do "nerodinné" sféry. Z výkonu De Nira jsem příjemně překvapen. Po vesměs příšerné druhé polovině devadesátých let by to mohl krok správným směrem. Dokonce jsme se dočkali jednoho "výbušného" minivýstupu a několika klasických pohledů a výrazů. Že by se Robert vracel? (21.04.2005)

Nadprůměrné krimi s dobrým hereckým obsazením (De Niro, Franco i McDormand hrají skvěle), jen občas trochu ztrácí tempo a ten nedořečený konec, kdy nevíte jestli De Niro zůstal s Francis McDormand (to asi jo) a jestli Francovi tu vraždu policajta přišili nebo ne (vzhledem k tomu, že jediný důkaz, který měli je pochybný obtisk podrážky Spidera, tak bych o tom dosti pochyboval). A taky mě štvalo občas nelogické jednání postav (proč mu tam nechala to dítě, když se o něj předtím nejméně 3 roky starala, proč tak najednou?). (15.01.2005)

Jasný, je to težkej obyčej, kterej je ničím nepřekvapující a standartně natočenej... Ale na druhou stranu tenhle flák pěkně odsejpá, neuráží a má v hlavní roli bejka v zápřahu De Nira, kterej si to díky svojí kvalitě odkroutí naprosto v klidu a v suchým triku sám. I když to není film na doporučení, dá se na něj jednou, možná dvakrát kouknout. 60% (28.11.2020)

Uvažuji, jestli se na filmovém poli dá hovořit o "charismatickém filmu". A asi by to jít mělo, protože jsou filmy, které mají jaksi všechno a stejně jim všude něco chybí. Robert De Niro je extratřída, herec, kterého vynáším do nebes, ať už hraje drsného buzíka (Hvězdný prach) nebo měkkého mafiána (Casino). A přesto mi z nějakýho důvodu byl v Hodině pravdy naprosto ukradenej a mám dojem, že to nebude jen kvůli horšímu vzhledu (pár kilo navíc a delší vlasy). Dál tu máme děj filmu, který na první pohled nevypadá o nic hůř než Nelítostný souboj nebo Příběh z Bronxu, ale stejně z něj odvaření nebudete. A jako číslo tři, je to "last but not least" režie. Řeknete si, že Caton-Jones neudělal žádnou chybu, a asi budete mít pravdu. Jenže ničím neokouzlujícího dojmu se přesto nezbavíte. Nevím proč, ale teď, téměř ve dvě v noci, se mi pořád vybavuje srovnání s Nelítostným soubojem. Scéna v restauraci, závěrečná scéna nedaleko letiště... Ten "náboj" filmu. Chvíle, kdy se vám roztluče srdce, nemůžete spustit oči z obrazovky. Michael Mann tohle v Nelítosném souboji dokázal. Povedlo se to i Scorsesemu v Casinu, Matthewu Vaughnovi v Hvězdém prachu, Robertu De Nirovi v Příběhu z Bronxu. Michael Caton-Jones pro mě zatím tohle zvláštní "filmové charisma" neobjevil. Třeba se mu v budoucnu bude dařit víc. (23.03.2008)

Vyborna psychologicka sonda do pokazenych rodinnych vztahov, hovoriaca, ze vlastna krv je vlastna. Dilema spravodlivost verzus rodina sa da vyriesit aj k (ne)spokojnosti vsetkych. Pokial ide o dej, ci atmosferu, ja som sa nenudil ani chvilu. Mozno aj pre to, ze mam rad filmy, kde nie su do neba volajuce nezmysly, ci neohrozeni superhrdinovia... (12.11.2011)