Láske na stope

Příliš přeslazená prkotina s osudem v hlavní roli, který do všeho zasáhne, ale přesně tak, jak by si to nikdo nepřál. Navíc s naprosto špatným happyendem, Kate je schopná kvůli náhodě po x letech vletět do svatební síně a přerušit svatbu někoho koho skoro vůbec nezná ... a co se vlastně stalo s Cusackovou snoubenkou? Spáchala sebevraždu? (19.03.2012)

Prvýkrát som Láske na stope videl na DVD z požičovne a presne si pamätám, na čo som myslel, keď som tam bol: na poobedie si požičiam supernapínavý thriller a večer sa ukľudním na nenáročnej romantickej komédii. Poobede som si teda pozrel ten thriller a neskutočne som sa nudil (škoda že si nepamätám názov, lebo ten film je zrelý na hodnoteni "odpad"). A čo sa stalo večer: počas filmu som celých 90 minút sedel priklincovaný ku kreslu a fandil (aj keď som o tom veľmi nepochyboval) Johnovi a Kate nech sa už konečne nájdu. Neviem, čo sa to so mnou v ten večer porobilo, ale ja som im to zhltol aj s navijakom. Nech si hovorí, kto chce, čo chce, u mňa jednoznačných 5* :-) (16.03.2005)

v rámci romatických filmů, které běžně moc nemusím se mi zpracované téma - osudové lásky - docela líbilo a naštěstí došlo i kýženého naplnění, i když těch náhod tam bylo někdy až moc ... ale jak jinak když jde o komedii. Proto ho můžu s klidem v srdci zařadit mezi dobře koukatelné 3*´hvězdičkové filmy. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (26.12.2013)

Hezká a příjemná romantická komedie, která hraje na klasickou notu – počkej si do konce filmu a skončí to dobře. I když jde o poměrně krátký film, konec je nesnesitelně dlouhý, aspoň že to zachraňují dobré herecké party Cusacka a Beckinsale. Nic nového to není, ale pro ortodoxní romantiky další dobrý kousek do sbírky. Hudba: Alana Silvestri (20.08.2010)

Víte, je zajímavé, jak se některé filmy zapíšou do vašeho života. Lásku na stopě jsem poprvé zahlédla o Vánocích, asi před čtyřmi roky. Neviděla jsem ji celou, jen začátek, když se Jonathan a Sarah seznámí. Pak jsem šla (bylo to na Štědrý den) do ke kostelu na půlnoční troubení koled. Neviděla jsem ho do konce. Od té doby jsem hlídala vánoční programy, ale dlouho ten film nedávali. Až loni, jenže to jsem opět vůbec nestihla. Čekat na film tak dlouho znamenalo, že jsem si k němu vytvořila vztah plný očekávání. Je paradoxní, že Serendipity je o osudu, protože já se ho rozhodla vzít do vlastních rukou právě dnes. Už včera a předevčírem jsem při prohledávání internetu narazila mezi slevněnými dvd na Lásku na stopě a dneska jsem si ji konečně opatřila. Je možné, že kdybych Serendepity viděla už před čtyřmi roky, žádný zvláštní dojem by to na mě nezanechalo (čemuž ovšem nevěřím). Ale ten film tak dýchá osudovostí a Sarah a Jonathanovi prostě nejde nefandit. Já nevím, co řeknu, až to uvidím podruhé, ale kdybych si mohla uchovat ten pocit, jaký ze Serendipity teď mám, udělala bych to. Mám chuť jít bruslit, mám chuť kupovat rukavice, mám chuť na cukrárnu s názvem Šťastné náhody. Mám chuť na spřízněnou duši. Nic není výjimečné, pokud to výjimečným neuděláte. Alespoň dnes pro mě Serendipity výjimečná je. (02.11.2011)