Pacifiction

Film Pacifiction sa odohráva na Tahiti a dlho trvá, kým sa príbeh rozbehne, hoci režisér Albert Serra nám ponúka niekoľko obrazov na zamyslenie. Zábery sú nádherné a kamera sa na mnohých scénach zdržiava až príliš dlho. Keď som sa konečne dostal na koniec filmu, bol som unavený a ľutoval som, že som sa nemohol cítiť tak, ako by som mal. No a tu je príbeh: Vysoký komisár Francúzskej republiky De Roller má málo právomocí, ale snaží sa udržať mier na ostrove, keď ho niektorí domorodí predstavitelia informujú o fáme, že sa do regiónu vracajú jadrové testy. Samozrejme, všetkých táto myšlienka rozruší, hoci sa zdá, že nikto nič konkrétne nevie. Keď to však De Roller začne vyšetrovať, zistí, že sa deje množstvo podivných vecí, skupina námorníkov plus ich kapitán, portugalský návštevník, ktorému ukradli pas, objavujú sa zahraničné pochybné postavy, bola spozorovaná ponorka a tak ďalej. Čím viac De Roller pátra, tým menej mu to dáva zmysel, ale začína veriť, že na povesti je niečo pravdy. Medzitým stihne trénovať miestnu tanečnú skupinu na ich vystúpenie v jeho obľúbenom nočnom klube, kde sa porozpráva aj s transsexuálkou Shannou. Shanna má veľké nádeje, že sa stane tajomníčkou komisára, a De Roller mu na to rozhodne dáva dôvod, keď ho berie so sebou na niektoré z návštev. Zdá sa, že tento vzťah nie je sexuálny, ale film neposkytuje žiadne vysvetlenie, čo De Rollera k Shanne priťahuje. Nechcem zachádzať do ďalších podrobností, ale film je určite príliš dlhý, povedal by som, že o hodinu! Práve teraz beží 2:45, nie je dôvod, prečo ho neskrátiť, niektoré vedľajšie línie naozaj neposúvajú príbeh. Napriek dĺžke však takmer nevidíme Tahiťanov, ktorí by nemali na sebe kroje a nevystupovali pre turistov. Čo si myslím, že nie je blízke realite. (13.03.2023)

Od Serru som čakal len to, že to zase poserie a nemýlil som sa, ľudia sa nemenia. Zatiaľ som mal tú "česť" vidieť len jeho artové chcípanie kráľa Ľudovíta XIV., pri ktorom reálne hrozelo, že divák od nudy skape skôr než kráľ. Serra v Pacifikácii však vytiahol ešte tvrdší tromf, skoro tri hodiny ničoty a to sa ešte chváli, že to vlastne skrátil, lebo pôvodne natočil cez 8 hodín materiálu, frajer jeden! Kamera tu je úmyselne spomalená tak, že máte reálne obavy, či kameraman nedostal porážku. V nulovej dejovej línii tak môžete obdivovať len Tahiťanky ako kedysi Gaugain, ale upozorňujem, že ide o kaliber pre výrazných zúfalcov, keďže aj na Tahiti dospeli k takému progresu, že sa tam objavujú ženy s penisom. (01.01.2024)

"Pacifiction používá vyprávěcí prvky jako záminku k prozkoumání textury nejistoty, podezření a neakce"(Carson Lund, Slant Magazine), "Bizarní epika Serry je obrazem francouzského imperiálního smutku, politické paranoie a apokalyptického zoufalství. Je to noční můra pohybující se pomalu a důvěrně jako náměsíčník a její rychlost, délka a nádherné širokoúhlé rámování, v němž je konvenční drama téměř pokryto kamufláží nebo ztraceno. Mohu pouze říci, že jsem byl uchvácen filmem a jeho evokací čistého zla"(Peter Bradshaw, The Guardian)."Je to film o mnoha způsobech plynutí, skrze život, vodu a moc, přitom zve diváka líně plout spolu s ním"(Guy Lodge, Variety). (20.02.2023)

Serra to je přirozenost a nevinnost. V životě nikdo nikdy není hlavním aktérem. Vždy jsme zavaleni skrumáží dalších lidí, přes které se musíme prodrat byť třeba jen na wc v baru. Tohle Serra umí úplně báječně. Fyzičnost lhostejné reality, kde všichni jen postávají a dívají se kdovíkam. Mám rád filmy, které umí přesně vystihnout neviditelný rys skutečnosti. Třeba to, že když vstoupíme do místnosti plné cizí lidí, nikdo na nás není úplně zvědavý. Nově příchozímu se věnuje jen pár pohledů úkosem a to je vše. Život je nedramatické plynutí, z něhož se občas vyloupne zvláštní situace. A to dokáže natočit jen Albert Serra.  Navíc je to uhrančivý krajinář. Vůbec jsem se nenudil, ani minutu, možná jsem na chvíli usnul, ale to je součást každého dobrého filmu. (17.07.2023)

Pacifikce - mír jako fikce (jako zdání); i když je mír, neznamená to, že není válka. Po převratném filmu "Čest rytířstva" přistupuji k Albertu Serrovi velice opatrně a obezřetně; v podstatěho ho ale považuji za největšího filmového avantgardistu, který si zcela vystačí bez surrealistických fines a brechtovských Verfremdungsefektů. Jeho fimy nejsou bizarní ani nadčasové (vnímám je podobně jako zencitizen ve své recenzi). Hrdina filmu, bohatý a pravomocemi obdařený Francouz De Roller zde s velkou pravděpodobnosti pátrá v tichomořském ráji po conradovském srdci temnoty, a odhaluje jen svoji paranoiu. Nebo pátral jen špatným směrem? Nebyla to třeba Šanna, vždyť ji téměř odhalil. Příběh se "valí" v obvyklé serrovské časové dimenzi, dialogů je mnoho a nejsou vždy hospodsky prázdné. A je také plný napnutí (Hitchcockovo "suspension") a bez akčního napětí. (28.02.2024)