My Best Friend's Birthday

Samo o sobě tohle půlhodinové torzo není skoro o ničem, ale pro fandu Tarantina je to něco jako základní kámen. Vidíme jeho postupy v začátcích a nutno dodat, že se zase tak moc nezměnili. MBFB je samořejmě narvaný spoustou odkazů (i na sebe K-Billy's Supersounds of 70's, Aldo Ray atd.), hlášek, vtipných scének, výborné hudby a samozřejmě Elvise. Vždyť sám Quentin jak by mu z oka vypadl. - Mně byly tři, ale pamatuju si to jako by to bylo včera. Zničeho nic jsem měl tíživý pocit, jako temný mrak vznášející se mi nad hlavou. Chtěl jsem se zabít. Opravdu jsem se chtěl jít zabít. Chystal jsem se napustit si vanu horkou vodou a podřezat si žíly. Fakt jsem se chystal... Opravdu, chtěl jsem to udělat! Na tříleté děcko docela depresivní uvažování. A víš co mě zachránilo? "The Partridge Family". Když běželo "The Partridge Family", hrozně jsem to chtěl vidět. Tak jsem si řekl OK, nejdřív se dodívám na "The Partrige Family" a pak se zabiju. (15.05.2010)

Tarantino je královský...hanebný parchant filmového priemyslu, na ktorého neplatí žiadna rovnica. Vylieva začiatočnícky popkultúrny rezervoár (Ho-Ho´s, Flicky-Flakes, Eddie Cochran, De Palma, Presley vs. Brando), odkrýva niekoľko výrazových zdrojov za účelom neskoršej intertextualizácie (K-Billy, Aldo Rayne, kung-fu) a už v tomto mladíckom rozjazde sa snaží dbať na perfekcionizmus osvojených krokov režírovania (rotačné/dlhotrvajúce snímanie, dôraz na dialóg, súlad chytľavého audia s maznavým videom, rebelské otlačky žien, drôg, násilia a nôh). Všetko za malý budget a bez cca tridsať minútového zavŕšenia čo zbĺklo v labáku. Nekoherentná rookie spoznávačka za úctyhodné 3*, presne v tom duchu, aby to po rok 2009 už nikdy nebolo pod 4*. "Comme ci comme ca." (27.03.2010)

Hodnotenie je iba za tu cca 36min. verziu - to jest toho, co zostalo z celeho filmu, ked druha polovica bola znicena pri poziari v labaku. Z filmu je vidno, ako sa Tarantino uz vo svojej prvotine ucil niektorym scenaristicko - technickym grifom (napr. dialogy, dlhe zabery), ktore potom doviedol do dokonalosti v neskorsich projektoch. Viaceri zo zucastnenych viackrat silno herecky prehravaju, takisto tempo pribehu nie je vyvazene - obcas pokrivkava a zvyraznuju to aj chybajuce sekvencie. Ale su tam sceny, ktore stoja za zapamatanie a jasne identifikuju jeho lasku k filmu tak hodnotnemu, ako "undergroundu". Za vsetko hovori napr.: 1) kung-fu suboj s imitaciou pohybov Bruce Lee a orlieho kopu z Karate Kid I., 2) nadrogovany Tarantino (resp. jeho postava Clarence) pracujuci v radiu K-Billy !!!! (vid Reservoir dogs), 3) rozhovor medzi Clarencom s nausnicou v uchu a predavacom v obchode o soundtrackoch, Elvisovi (samotny Tarantino je v jednej scene vyrazne oblecenim stylizovany do jeho odoby), Marlon Brandonovi 4) prvu noc na vlastnu past pracujuca call-girl, pre ktoru bola inspiracia na toto povolanie postava Nancy Allenovej z DePalmoveho Dressed to Kill - v istych kruhoch uznavana ako majstrovska "vykradacka" Hitchcockovho Psycha. Vysledok teda mozno doporucit hlavne ako studiu reziserovych zaciatkov. (14.10.2004)

Ako prvotina to nie je vôbec zlé. Iste síce chýba druhá polovica filmu, ale štýl ktorý si Tarantino vytvoril sa začal rodiť práve v tejto snímke. Skvelé dialógy. Odkazy na hudbu a film. Je to vtipné, má to zápletku a aj keď to dýcha určitým amatérstvom je to film za ktorý sa rozhodne hanbiť nemusí. Osobne som spokojný. (11.01.2010)

Tarantino má jeden velkej dar- naučí vás milovat filmy, i když je vaše kulturní cítění na úrovni měňavky a to i v instantním balení na ploše necelých čtyřiceti minut. Debata o Elvisovi epic. A už vím, čím chci být v příštím životě- hercem v Quentinovým filmu, takže tu koukej být, mistře, aspoň do stopadesáti. (04.07.2014)