Réžia:
Věra JordánováScenár:
Božena ŠimkováKamera:
František NěmecHudba:
Vadim PetrovHrajú:
František Peterka, Ilja Prachař, Zdeněk Řehoř, Hana Maciuchová, Jaroslav Satoranský, Bohuš Záhorský (rozprávač), Martin Růžek (rozprávač)Epizódy(20)
-
Jak Trautenberk lovil v Krakonošově revíru (E01)
-
Jak Trautenberk chtěl peříčko z Krakonošovy sojky (E02)
-
Jak Trautenberk topil Krakonošovým dřevem (E03)
-
Jak Kuba utekl ke Krakonošovi (E04)
-
Jak Trautenberk vystrojil hostinu pro štěpanického barona (E05)
-
Jak šel Kuba ke Krakonošovi pro poklad (E06)
-
Jak Trautenberk chtěl Krakonošovo koření (E07)
-
Jak Trautenberk kradl zvířátkům zásoby na zimu (E08)
-
Jak Trautenberk vyměnil Krakonošovi fajfku (E09)
-
Jak chtěl Trautenberk nový kožich (E10)
-
Jak šel Trautenberk do hor pro poklad (E11)
-
Jak Trautenberk sušil Krakonošovu louku (E12)
-
Jak chtěl Trautenberk poslat Kubu na vojnu (E13)
-
Jak si Trautenberk pochutnal na čerstvých pstruzích (E14)
-
Jak Trautenberk pořádal vepřové hody (E15)
-
Jak Trautenberk chytal ptáčky zpěváčky (E16)
-
Jak Trautenberk otrávil strakatou kozu (E17)
-
Jak Trautenberk odvedl horské prameny (E18)
-
Jak se chtěl Trautenberk pomstít Krakonošovi (E19)
-
Jak Trautenberk prodával vodu (E20)
Obsahy(1)
Trautenberk, Anče, Kuba, hajný a Krakonoš - oblíbené pohádkové příběhy. Chamtivý a lakomý Trautenberk, žijící v horách na samé hranici Krakonošova hájemství, by chtěl být velkým pánem. Ale celé jeho panství tvoří chalupa, kousek lesa, pár luk a polí. Jedinými jeho poddanými jsou Kuba, Anče a hajný. Příběhy, např. Jak Trautenberk lovil v Krakonošově revíru, Jak Kuba utekl ke Krakonošovi, Jak chtěl Trautenberk peříčko z Krakonošovy sojky... (Bontonfilm)
(viac)Recenzie (495)
Krkonošské pohádky patřily v mém mládí vůbec k tomu naprosto nejlepšímu, co nabízel večerníček. Na pozadí každé epozody je jednoduché schéma. Zlomyslný podnikatel Trautenberk hledá způsob, jak zbohatnout na cizím neštěstí. Poté je vše různými zrůdnými způsoby požalováno Krakonošovi a nakonec následuje tvrdý trest a obecné ponaučení. Můžeme se pouze dohadovat, která strana vlastně ztělesňuje dobro a která zlo. Trautenberkovi metody jsou skutečně mnohdy ortodoxní, ale to neustálé bonzování a žalování...Jako bych o něm v dějinách ČSR už párkrát slyšel... Jedná se však o pohádku, tak proč to brát až tak vážně. I dnes se nad některými díly s chutí zasměju. Ilja Prachař je v roli Trautenberka naprosto úžasný. 4* ()
Krakonoš coby noční můra zoufale přežívajícího feudála. Trautenbergovi zbylo už jen něco málo polností, hajný, děvečka a čeledín. Kyselo je moc kyselý a bramboráky málo bramborový. V podstatě se od běžného sedláka odlišuje jen svou obezitou a lepší kazajkou. Celý svůj volný čas tráví přemýšlením, jak by vydělal nějaký ten krejcar navíc. Poctivá práce je opravdu až ten poslední způsob výdělku, takže zbývá nějaký ten šolich. Problém je, že jakmile něco vymyslí, vždycky mu to Krakonoš překazí. O loajalitě služebnictva nemůže být ani řeči, jelikož čeleď tvrdě sympatizuje s vládcem hor. Nebýt toho, že Trautenberg jim platí sociální a zdravotní pojištění, byli by už dávno v Krakonošově zahrádce. Přes všechnu snahu náš šlechtic nedokáže zabránit úpadku svého velkostatku, ztrátě erbu i služebnictva. My si z toho vezměme poučení, že si máme dávat na sousedy opravdu majzla. 100% ()
Zdárný příklad toho, jak komplexní mohou pohádky být. Protože mám z jedné strany Jizerské hory a z druhé Krkonoše, pověsti a povídačky o Krakonošovi jsem slýchával i v reálu. Jejich televizní verze pak patří ke klenotům české pohádkářské školy. Patrně jeden z nejlepších hraných večerníčků co kdy televizní stanice vysílala. Nezapomenutelný František Peterka coby vládce Krkonoš, nenapodobitelný Ilja Prachař jako prevít a paprika v jedný osobě Trautenberk, jedna z životních rolí Hany Maciuchové alias Anče a takřka životní role pro Jardu Satoranského jako Kubu. A nesmím zapomenout na skvělého Zdeňka Řehoře jako naivního a nešikovného hajného. Pro děti skvěle napsané příběhy nesoucí poslání, závěrečná moudra a ponaučení, dětsky vděčné speciální efekty a použití živých zvířátek, kupa legendárních hlášek. Navíc průkopnické využití mobilní telefonní sítě a e-mailu v jednom díky sojce práskačce. I když sem tam se nějaká chybička najde, jako v jednom záběru pozdní střih, nebo prodlevy pózy a k ní příslušného speciálního efektu, ale to tady vůbec nehraje roli. Ač jsou příběhy krátké, jsou trefné, jasně čitelné a na své si nepřijdou jen ti nejmladší, ale takřka všichni, kdo zasednou před televizní obrazovku. Navíc nemůžu opomenout silné sentimentální pouto, které ke Krkonošským pohádkám chovám. Neoddiskutovatelných pět hvězdiček. ()
Seriál si odlehčenou formou bere na paškál strasti podnikaní v podkrkonoší na sklonku osmnáctého století. Dobová fraška poukazuje na rozrůstající vliv socialismu přicházejícího ze západní Evropy. Ten je patrný zejména ve vzpurném chování zaměstnanců zahraničního investora Trauten Berga. Jeho zaměstnanci (zde pokojská Anna, správce Jakub a hajný, jehož jméno není uvedeno) nemají tolik ideologického zastání, nemají opěrné berly v odborech a v zmíněném učení, v myšlence socialismu, pokouší se tedy alespoň o drobné sabotáže. Kolektivizace je teprve netušenou metou, ačkoliv divák znalý dějin již ví, že to k ní pomalu a jistě směřuje. Zcela výmluvná je například pasáž, kdy svým poškozováním majetku zaměstnavatele v rámci třídního boje donutí jmenovaného k převedení části toho majetku, v tomto případě vejminek, kde budou Anče s Kubou po svatbě (kterou jim bezbranný zaměstnavatel Trauten Berg musí zaplatit do posledního krejcaru) bydlet. Dehonestace kapitalismu je zde patrná už jen pouhým vylíčením podnikatele Trauten Berga jako despotického šovinistického skrblíka, který přehnaně kalkuluje se svými investicemi. Seriálu dominuje tzv. Krakonoš. Zde se vlastně tvůrci už ani nesnažili o nějakou tu personifikaci, jen nám rovnou naservírovali postavu samotného Bedřicha Engelse. Jen s pojetím první i druhé internacionály dělají doslova cavyky a představují ji formou pohádkových metafor. Tu Engels alias Krakonoš přičaruje mlhu, tu krupobití apod. Již klasikové marxismu-leninismu věděli, že budování socialismu bude radostné, ale že to bude taková komická groteska, to nikdo netušil. Ale nyní můžeme společně s tvůrci říct, že ne, že tady se povedlo a bylo to velmi zábavné. Humor shledávám především v tom, že všechny socialistické tendence soudruha Krakonoše končí nikoliv rozvrácením ekonomických aktivit a zájmů investora, nýbrž jen v ztížení výkonu přidělené práce investorových zaměstnanců. Lapidárně řečeno: Vždycky jím tím vymýšlením pičovin jen přidělal práci. -A pak, že je pohádka fikce, ty vole. ()
Klasika večerníčkovské tvorby. Jako malý jsem to samozřejmě sledoval s nadšením a i dnes to neztratilo nic ze svého kouzla. Trautenberk byl malý pán, který se chtěl většinou jen najíst. Občas mi ho bylo spíš líto jak mu nikdy nic nevyšlo. Zato sojka práskačka si vesele práská a nikdo jí nikdy nic nevyčte. ()
Galéria (16)
Fotka © Česká televize / Ivan Minář
Zaujímavosti (27)
- Označení „muštelka“ vzniklo počeštěním latinského názvu rodu Mustela, kdy podle výskytu u vody a rybožravosti by se s největší pravděpodobností mělo jednat konkrétně o norka, jehož kožich je také typickým symbolem luxusu, proto byl Trautenberk (Ilja Prachař) z jejich výskytu tak nadšený. V seriálu je však norek z řádu šelem nahrazen býložravou nutrií z řádu hlodavců. Možná také proto, že se v tu dobu v ČSSR nutrie průmyslově chovala na farmách pro své hodnotné (výživné) maso, ale i kožich, určené především pro vývoz a bylo asi tedy dostupnější použít pro natáčení právě ji (viz třeba film Vekslák aneb Staré zlaté časy, 1994 – farma s nutriema). Zajímavé také je, že zatímco z roztomilých chlupatých zvířátek se Anče (Hana Maciuchová) při myšlence na jejich usmrcení kvůli kožichu může srdce ustrnout, když potom Kuba (Jaroslav Satoranský) donese nalovené ryby, celá nadšená je neváhá chlapům usmažit na másle – odlišná mentalita ve vnímání života zvířat. (Petsuchos)
- Podle scénářů k večerníčku vyšla v roce 1992 kniha "Krkonošská pohádka" (kapitoly v ní jsou v částečně v odlišném pořadí než televizní epizody). Rok na to následovalo (již nezfilmované) pokračování "Anče a Kuba mají Kubíčka". Autorkou obou knih je scenáristka seriálu Božena Šimková. (Olík)
- Seriál se natáčel na filmový materiál značky Kodak. V té době šlo o nejdražší barevný film, který na trhu existoval. (me116)
Reklama