Krkonošská rozprávka

Snad tento národ nepohorší, když na férovku napíši, že Trautemberk byl solidní hovado. :-) Ale kdo by mu nefandil, že ano? :-) Hlas Bohuše Záhorského a Martina Růžka v úvodu a závěru mají neuvěřitelnou poetiku dosud. Samotný večerníček je špičkou naší večerníčkové tvorby a ani po letech neztrácí na kvalitě a oblibě i přes studiové kulisy. Propracovaný a vtipný scénář, krásné herecké výkony všech zúčastněných, výborná hudba, sojka bonzačka a sem tam srnka, Krakonošova zahrádka, prostě paráda!!! "Anče, Kubo, hajnej, to kyselo je moc kyselý, bramborák moc bramborvej! Já vám ukážu, čeládko líná!" Ilja Prachař (a snad to nikoho nenamíchne), ve své životní roli! (06.05.2016)

Tak jsem se na Krkonošské pohádky těšil. Z dětství jsem je měl uložené jako jeden z nejlepších večerníčků. Nevím, co se se mnou po letech stalo, ale v mých třiadvaceti letech mne krutě nebavily. Jediný sympaťák je Trautenberk, ale ten je chudák tak blbej, že si myslí, že může s Krakonošem vyj*bat, i když s ním Krakonoš vyj*bal už stokrát. Ten fousatej páprda se s*re prostě do všeho, i když mu do toho h*vno je. A když proti němu Trautenberk dlouhou dobu žádné pikle nekuje, tak ho s*re jen tak z dlouhé chvíle, protože nemá do čeho píchnout. Ančeti, Kubovi a hajnému už nastrkal tolik prachů, že by si mohli koupit celé Krakonošovo, ale oni pořád jak blbci dřou u Trautenberka. Loajalita od nich nulová. Když se sojka práskačka někde fláká a výjimečně nepráská, vždycky alespoň jeden z nich hned utíká do Krakonošova a práská Krakonošovi na svého zaměstnavatele a chlebodárce. Fakt ne... 20% (17.10.2013)

Kdo by neznal Trautenberka a jeho poddané Kubu , Anči a věčně roztřeseného hajného , který se bojí doslova všeho a nejvíce svého pána a nesmíme zapomenout na Krakonoše a jeho všudypřítomnou sojku "práskačku". Krásné příběhy podpořené nádhernou úvodní melodií a výbornými kulisami , u kterých vždy rád zavzpomínám na svá dětská léta a ty nádherné chvilky strávené s tímto pohádkovým seriálem. 90% (26.06.2008)

Tohle je jeden ze sesti vecernicku, ktere jako jedine, podle meho nazoru, stoji za to (O loupezniku Rumcajsovi, Rikani o vile Amalce, O makove panence, O rakosnickovi,Pohadky z mechu a kapradi). Bavi me to dodneska. Je to klasika a to bezesporu. Najdete tam krasny pribeh, vtip i pouceni. Krakonos je ztvarnen dokonale. A sojka bonzacka nema chybu. (16.10.2012)

Zdárný příklad toho, jak komplexní mohou pohádky být. Protože mám z jedné strany Jizerské hory a z druhé Krkonoše, pověsti a povídačky o Krakonošovi jsem slýchával i v reálu. Jejich televizní verze pak patří ke klenotům české pohádkářské školy. Patrně jeden z nejlepších hraných večerníčků co kdy televizní stanice vysílala. Nezapomenutelný František Peterka coby vládce Krkonoš, nenapodobitelný Ilja Prachař jako prevít a paprika v jedný osobě Trautenberk, jedna z životních rolí Hany Maciuchové alias Anče a takřka životní role pro Jardu Satoranského jako Kubu. A nesmím zapomenout na skvělého Zdeňka Řehoře jako naivního a nešikovného hajného. Pro děti skvěle napsané příběhy nesoucí poslání, závěrečná moudra a ponaučení, dětsky vděčné speciální efekty a použití živých zvířátek, kupa legendárních hlášek. Navíc průkopnické využití mobilní telefonní sítě a e-mailu v jednom díky sojce práskačce. I když sem tam se nějaká chybička najde, jako v jednom záběru pozdní střih, nebo prodlevy pózy a k ní příslušného speciálního efektu, ale to tady vůbec nehraje roli. Ač jsou příběhy krátké, jsou trefné, jasně čitelné a na své si nepřijdou jen ti nejmladší, ale takřka všichni, kdo zasednou před televizní obrazovku. Navíc nemůžu opomenout silné sentimentální pouto, které ke Krkonošským pohádkám chovám. Neoddiskutovatelných pět hvězdiček. (18.09.2004)