Posledný strih

Prvá polovička, v ktorej sledujeme amatérsky found footage horor v real time s absolútne wtf dialógmi o ničom a postavami ktoré sa oslovujú z (dovtedy) neznámeho dôvodu japonskými menami je na nevydržanie. Druhá polovica, ktorá ukazuje čo všetko sprevádzalo a ako prebiehalo samotné natáčanie filmu, ktorý sme v prvej polovici sledovali, je omnoho zaujímavejšia, miestami vtipná a záverom z nej srší i láska k filmu ako remeslu, fenoménu a tomu prečo ho máme tak radi. Cesta k tomu je však veľmi, veľmi tŕnistá a zdĺhavá, takže keď už k tomu konečne došlo, bol som priveľmi otrávený a uvedené mi bolo slabou náplasťou na boľavú prvú polovicu. 2* a asi už nikdy viac, červená farba a vysoké hodnotenie si myslím, že pôjde veľmi rýchlo dole, keď sa k filmu dostane mainstream a náhodní diváci a nie len 170 ľudí, ktorí sú fanúšikmi režiséra. 40-45% (17.02.2023)

„CHYSTÁME SE NATOČIT TEN NEJHORŠÍ FILM VŠECH DOB“…  Tak tohle mě dostalo! Z kraviny, která vypadá jako nejstrašlivější béčko všech dob, se vyklube originální „pravda“ o filmařině. Jako když ti neslavní kouzelníci odhalujou kouzelnický triky těch slavnejch. V podstatě nevím, co všechno tím chtěli říct, ale řekli to pěkně! ///   -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Jedná se o remake japonskýho filmu z roku 2017 „Kamera o tomeru na!“. 2.) Film v roce 2022 zahajoval filmový festival v Cannes. 3.) Thx za titule „num71“.  ///                         PŘÍBĚH  ****  HUMOR  **  AKCE  *  NAPĚTÍ  * (09.04.2023)

Film Cut má filmovo reálnu časť a tú filmovo fiktívnu casť a ktorá je ktorá ukážu až posledné minúty filmu.  Prvá polovina filmu sa mi moc nepáčila, vyzeralo to ako lacná a hlúpa paródia na zombie filmy. Ale ako náhle už išlo štábu do tuhého a divák môže vidieť niektoré filmové triky v priamom prenose, začal som sa dosť baviť. A, že sa film neberie vážne, tým u mna ešte viac zapôsobil. Bude to niečo medzi Scorsesem a Coppolou alebo chystáme sa natočiť ten najhorší film všetkých čias. Pozorný divák tu nájde veľmi veľa slušných a hlavne vtipných dialogov a aj veľa slušných a zaujímavých nápadov tu bolo. Už som videl niekoľko filmov vo filme, ale tento bol naozaj remeselne natočený a aj ja som si na začiatku myslel, že to bude jeden z najhorších filmov, aké som videl. A to bola len hra, lebo všetko postupne nielen dávalo zmysel, ale aj ta prehnaná amaterskosť, ktorá z filmu vyžarovala sa zmenila na parádnu profesionalitu. Viem, že tu už niečo podobné bolo, ale takto vygradované a vypointované určite nie. Keby tu nebola tá slabšia prvá polovica, išiel by som určite na najvyššie hodnotenie, takto len silné 4*, ale aj to je si myslím veľký úspech, lebo pred filmom by som nepovedal, že ma film bude takto baviť. (19.10.2023)

„Bude to něco mezi Scorsesem a Coppolou.“ . . . Skoro nic jsem si před dnešní návštěvou kina nezjišťoval a mohl být tak hodně zaražen i ještě víc překvapen – a pokud chcete zažít co největší překvapení, dále můj komentář nečtěte. Michel Hazanavicius přináší doslova fajnšmekrovskou cinefilní jízdu, v níž si přes půlhodinu musíte projít odsledováním naprosto šíleného, trapného a nepříliš povedeného pokusu o béčkovou zombie „komedii“ z prostředí natáčení filmu, abyste pak plně docenili ten zbytek i celý tvůrčí záměr. Možná se chvílemi budete ptát, proč oscarový režisér točí nechutný zombie brak? Proč nám vyústění celého příběhu ukázal již na začátku? Ach, nemohl ten dlouhánský prolog alespoň zkrátit? Jenže jak plynuly minuty, film se mi stával stále sympatičtějším, vtipu postupně přibývalo, jeho sledování jsem si stále více užíval a když jsem si už myslel, že teď už ničím nepřekvapí, začal z něj teprve sypat gejzír vtipů, nápadů a dílčích point v stále závratnějším tempu, šílená úvodní část dostala zcela nový rozměr a... máme tu důmyslnou parodii nejen na zombie subžánr, ale ještě i na „špatné špatné“ béčkové filmy (použiji-li klasifikaci špatných filmů od honajze2 :o)). Po skončení mohu poznamenat jen: byla to nesmírně originální a zábavná jízda! **** A já se od Michela H. se složitým příjmením musím podívat na Umělce (2011), jehož jsem už sice s vesměs pozitivními dojmy jednou viděl, ale neohodnotil, a konečně i na Obávaného (2017) ze života a natáčení slavného Godarda, protože mám pocit, že francouzská kinematografie tímhle získává nejen dalšího osobitého režiséra, ale zároveň unikátního specialistu na ojedinělý žánr – hraných filmů o filmech. [80%] (24.10.2022)

„Chci upřímnost. Žádný umělý slzy, chci pravý!“ Ach, ty remaky. Často jsou jen o chamtivosti producentů, kteří si všimli úspěchu jiného filmu, obvykle natočeného v jiném než anglickém jazyce. A jdou do toho s tím, že nechápou/ignorují to, co způsobilo právě úspěch originálu. Třicet předchozích scén je podle rejžy na nic, kvůli filmu se hodně zadlužil, herci jsou bez života, na place je cítit napětí. Romain Duris měl totiž za úkol natočit předělávku japonského filmu – a to beze změny jakýchkoliv prvků. Tvůrce oscarového Umělce tentokrát vřele objímá béčkové filmy, s katastrofálními kulisami, uječenými hereckými výkony a kýčovitými efekty. Improvizace na filmovém place fajn, ale celé se mi to velmi brzy začalo zajídat, určitě to chtělo pár scén nechat ve střižně a humoru mělo být rozhodně víc. (28.04.2023)